Článek
/Od našich zvláštních zpravodajů/
Mezi městečky Taglio di Po a Porto Viro na severovýchodě Itálie řeka Pád konečně splňuje parametry monumentálního veletoku. Roztahuje se do značné šíře. Přesto právě tady, pár desítek kilometrů od ústí do moře, má Pád ještě víc problémů než hluboko v italském vnitrozemí.
Dojem, že tady je všechno v pořádku, vám po příchodu ke břehu rychle pokazí solí prosycený vzduch. A pak vám dojde, že Pád teče opačným směrem, než by měl.
Abychom zjistili, jaké problémy to způsobuje, přijíždíme do sídla Konsorcia pro rekultivaci delty řeky Pád. Před budovou v odlehlé ulici městečka Taglio di Po nás čeká místní farmářka Federica Vidali spolu s technikem úřadu Flaviem Penninim. Oba jsou v dobré náladě, což je dost možná i tím, že zrovna dneska, prý po třech měsících sucha, začalo výrazněji pršet.
Škodu, kterou se nám Flavio s Federicou chystají ukázat, ale už déšť nenapraví.
Zemědělkyně Federica Vidali a technik Flavio Pennini před sídlem Konsorcia pro rekultivaci delty řeky Pád.
Cesta vede přes náročný terén. Bude tedy lepší, když pojedeme společně jejich vozem, a tak popojdeme k postaršímu terénnímu autu britské výroby s logem úřadu na dveřích a majáky na střeše. „Vezmeme vás na zničená pole i k hrázi, která má vodu z moře zastavit. Bohužel je příliš nízká,“ říká Federica, zatímco nasedáme.
Hned za městečkem míjíme první pole se zřetelně nezdravou kukuřicí.
„Slaná voda natekla do zavlažovacích kanálů a spálila úrodu. Tam, kde se kanály podařilo včas zavřít, zase není dost vody a pole uschla,“ říká Federica a ukazuje z okýnka. „Tahle kukuřice už nebude dobrá ani pro lidi, ani ke krmení zvířat. Půjde na bioplyn, aby měla alespoň nějaké využití,“ dodává.
Spálená od soli je podle mladé zemědělkyně v okolí i tráva. Farmáři tak mají problém se sháněním sena pro hospodářská zvířata.
Naši reportéři v Itálii
„Ztratili jsme už 30 % úrody,“ říkají v reportáži Seznam Zpráv pěstitelé rýže z okolí města Mortara, které leží asi 100 kilometrů na západ od Piacenzy.
U pramene Pádu pohovořili s reportéry o suchu a mimo jiné i o jeho reflexi v italské politice mladí skauti z Milána.
Normálně slaná voda protéká pět kilometrů, teď 40
Za normálních okolností se podle Flavia dostává slaná voda asi čtyři nebo pět kilometrů od moře. My jsme momentálně asi 30 kilometrů ve vnitrozemí a podle našich průvodců slaná voda sahá ještě o dalších 10 kilometrů dál.
Co nejnižší a ideálně úplně na nule se tuto vzdálenost snaží držet vládní Správa oblasti povodí řeky Pád. Využívá k tomu hlavně vodu z alpských jezer. Ta jsou původně přírodní, ale byla uzpůsobena tak, aby se z nich daly řízeně dopouštět řeky ústící do Pádu. Letos už však nebylo na dopouštění dost vody.
Aby do Pádu nešla vůbec žádná voda z moře, musí mít řeka průtok alespoň 450 kubíků za sekundu. Toto číslo nám už dřív sdělil Marco Gardella z parmské pobočky zmiňované agentury, která má na starosti řízení toku řeky.
Flavio s Federicou nyní říkají, že na místě, kde za chvíli zastavíme, má Pád průtok jen 84 kubíků za vteřinu.
Jak sucho reflektuje italská politika?
V září budou v Itálii předčasné volby, podle místních ale sucho předvolebním tématem rozhodně není. V rozhovoru pro Seznam Zprávy se nad tím zamýšlela starostka Piacenzy Katia Tarasconi.
„Není to poprvé, co se voda dostala dál, máme s tím v posledních letech problémy stále častěji, takhle daleko se ale ještě nedostala,“ vysvětluje Federica, zatímco zastavujeme u pole se sójou. I ta je spálená.
Na dně zavlažovacího kanálu vedle pole je trocha vody. Ještě než padne otázka, zda je to voda z dnešního deště, Flavio ukazuje do kanálu a říká: „Slaná.“
Federica mezitím už stojí v poli a gesty předvádí fotografovi, jak vysoká by v tuto roční dobu měla zdravá sója být.
Farmářka ukazuje, jak vysoká by sója byla, nebýt poškození solí z moře.
Na cestě zpět k autu míjíme kostru ryby. Zanesl ji sem nejspíš nějaký pták, ale svádí to k otázce, jak slaná voda ovlivňuje život přímo v řece.
„Kousek odsud jsem minulý týden se skupinou novinářů narazila na asi deset nebo patnáct takhle velkých mrtvých ryb,“ natahuje Federica ruce do vzdálenosti asi půl metru. „Sladkovodní ryby buď umírají nebo odplouvají, připlouvají naopak ryby z moře,“ doplňuje ji Flavio.
„Potřebujeme novou hráz“
Další zastávkou je hráz proti slané vodě. Když přijedeme na místo, vidíme z ní jen sloupy, protože zavřená vrata jsou pod vodou, která se přes ně valí směrem od moře. Flavio hází do řeky vyplavený kus pařezu, aby ukázal sílu proudu.
„Vidíte, řeka teče obráceně. Moře je tam a proud jde tam,“ míří ukazovákem směrem do vnitrozemí.
Slopupy hráze proti slané vodě. Železná vrata nevidíte, protože jsou pod hladinou.
Aby se voda z moře zastavila alespoň tady, u vrat hráze postavené v 90. letech, musela by mít řeka podle Flavia průtok alespoň 300 kubíků za sekundu. Federica dodává, že místní zemědělci teď ze všech sil lobbují za stavbu nové a lepší hráze, která ale bude drahá.
Kromě sucha se na zasolování řek obecně podílí i zvyšování globální hladiny oceánů a moří. Podle našich průvodců se nedá říct, jak moc tento fenomén ovlivňuje situaci v deltě Pádu, je ale jasné, že primárním problémem je sucho. „Tok slané vody záleží i na odlivu a přílivu. Momentálně jsme na tom tak, že moře se do řeky vlévá od pěti ráno do pěti odpoledne,“ vysvětluje Federica.
Když tady vodu z řeky ochutnáte, sůl okamžitě ucítíte. Chuť je ale o něco méně výrazná než v moři. Podle Flavia je nejvíc soli u dna. Přesto je i na samé hladině řeky, tady za hrází, víc než dost soli na to, aby na polích způsobila katastrofu.
„Pro zemědělské využití je únosné mít jeden gram soli na litr vody,“ vysvětluje technik zatímco sahá do kufříku se zařízením na měření salinity. „Tady máme 23 gramů na litr,“ ukazuje po chvíli na displeji přístroje.
Mořská voda má přitom podle něj běžně 35 gramů na litr.
Pád je tady víc moře než řeka.
