Článek
Interview jsme pro lepší orientaci rozdělili do dvou kapitol.
V první z nich, kterou vám nyní předkládáme, se Eliška Tomalová z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy ohlíží za pěti lety prezidentského mandátu Emmanuela Macrona. V druhé části se blíže podíváme na volební kampaň s důrazem na potenciální souboj Macrona s republikánskou kandidátkou Valérií Pécresseovou.
Jak byste hodnotila prvních pět let Emmanuela Macrona v Elysejském paláci? Dají se označit za úspěch?
Francie poznala, kdo je Macron. Krátkou dobu byl ministrem, pak se stal kandidátem na prezidenta, působil trochu jako zjevení. Podařilo se mu, že Francouzi už vědí, kdo je, jeho projekt však pořád ještě není čitelný. To je zároveň jeho výhoda i nevýhoda, ideologicky ani politicky není zcela svázán.
Jeho flexibilita a adaptabilita jsou znakem jakési živosti. Macron dokáže vnímat posuny ve společnosti, je citlivější a vidí Francii jinak než před pěti lety. Etabloval se, dá se mluvit o úspěšném období a dobré přípravě na další pokračování v politice.
Hlavní reformy zhatil covid a možná i jeden skandál, konkrétně aféra jeho osobního strážce Alexandra Bennally (psali jsme zde). Jde o reformu institucí a důchodovou reformu, což je citlivé téma spojené se zvláštními režimy, jež si Francie střeží spoustu let. Macron v nich chce pokračovat, k těmto reformám se i nadále hlásí. A úspěšné bylo i zvládnutí covidové krize.
Pravda je, že nebýt pandemie koronaviru, těžko by Macron vysvětloval, že přichází s něčím novým. V prvním období sice některé plány nemohl kvůli covidu realizovat, ale naučil se, že některé věci lze dělat jinak. Covid může být v tomto směru dobrým ospravedlněním, proč dělat věci jinak, a nabízí také možnost přijít s novými plány.
Krátce po Macronově nástupu Francii zasáhly protesty hnutí žlutých vest. Jak hodnotíte Macronovo vyrovnání se s touto krizí?
Kandidáti, kteří na to hnutí navazují a jsou přítomni v kampani před prezidentskými volbami, nebudou těmi nejsilnějšími. Dá se předpokládat, že nespokojenost bude koncentrována okolo krajní pravice. Nespokojenost části obyvatel nicméně určitě nevymizela. Ve svém dvouhodinovém projevu v půlce prosince věnoval Macron asi 30 minut covidu a 15 minut žlutým vestám. Je vidět, že to byly dva nejkritičtější momenty jeho mandátu, v tomto poměru to dobře odráží reálné vnímání ve společnosti.
Pro Macrona to byl citelný zásah, poprvé si uvědomil pokles popularity a složitost navázání kontaktu s nižší střední třídou a těmi, kteří se cítí jako vyloučení ze společnosti. Zajímavý byl pokus řešit krizi otevřenou celospolečenskou debatou, kritiky to bylo označováno za snahu naoko něco řešit a nejít až ke kořenům.
Prezidentovi to ale napomohlo k přiblížení se k regionům, trochu odstoupil od pařížské bubliny, s níž je spojován.
Krizí bylo i zavraždění středoškolského profesora Samuela Patyho v říjnu 2020 (psali jsme zde). Macron se musel pustit na pole boje s terorismem a radikálním islámem a snažil se prosazovat republikánské hodnoty. V tomto ohledu se myslím přibližuje gaullistické republikánské tradici.
Eliška Tomalová, vedoucí Katedry evropských studií na Institutu mezinárodních studií FSV UK.
Macronovu vládu provázela i řada menších afér, kvůli nimž odstoupilo několik ministrů a prezidentových poradců. Zmínila jste případ osobního strážce Alexandra Bennally, který mlátil lidi při prvomájové demonstraci. Mohlo to Macrona poškodit v očích veřejnosti?
Nabouralo to určitou důvěru v jeho projekt. Aféra je často spojována s reformou institucí a snahou průhledně řešit kauzy na státní úrovni. U této kauzy je zajímavé, na co je všechno napojená: jednak je to nejbližší okolí Macrona, má ale i mezinárodní rozměr, kterým je napojení na ruské oligarchy, na africké lídry. Člověka to trošku vrací do období mitterrandovských vazeb jeho syna na Afriku.
Když to ale zpětně hodnotím, byli Macronovi předchůdci spojováni s většími kauzami a také jich bylo více. Macronovi spíš ublížila jeho pověst a vystupování; to, jakým způsobem působí na lidi… Mnozí ho stále vnímají jako bohatého a snobského člověka, i když se velmi snaží to změnit.
Macron se snaží profilovat jako evropský či světový lídr v boji s globálními klimatickými změnami. Zdá se mi ale, že je tam více vzletných slov než činů, v některých školách dokonce ekologové strhávali jeho portréty. Selhal v tomto směru?
Francouzský prezident mluví hodně k Francouzům. Kde se v poslední době snaží naopak mluvit ke světu, to je právě klima. Tento závazek Francouzi berou vážně. To je zřejmé na všech úrovních, i v rámci česko-francouzských vztahů, ale nefunguje to dovnitř. Je to spojené s ekonomickou nejistotou, opatření jsou bolestivá, jako jednotící téma dovnitř státu se to nepodařilo.
Jak Macronova pětiletka ovlivnila česko-francouzské vztahy?
Těžká otázka. Naše země nemají jasné téma vzájemných vztahů a snaží se ho najít. Ještě za Nicolase Sarkozyho byla podepsána smlouva o strategickém partnerství, teď jedeme v dobře fungujícím systému akčních plánů, které mají specifické a praktické projevy. Dobře vztahy fungují na poli administrativy, teď v rámci předsednictví sem bude vyslána zástupkyně francouzského SGAE (Generální sekretariát pro evropské záležitosti, pozn. red.), která bude přidělena na Úřad vlády. Výměny úředníků fungují skvěle.
V politické rovině nám ublížil fakt, že se Macron s Andrejem Babišem v druhé fázi mandátu vzájemně vzdálili, zejména po volbách do Evropského parlamentu.
Vztahy jsou korektní, moc se ale navzájem nezajímáme nad rámec běžné provozní agendy. Vždycky když nevíme, jak dál, vrátíme se k jaderné energetice nebo k vojenské spolupráci. Politická témata ale schází.
