Ráno, kdy padla Netanjahuova „neotřesitelná“ pravda. On to zatím ustál

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Přesně 850 metrů od hranice s Pásmem Gazy stojí izraelská vojenská základna Nachal Oz. Předsunutá pozice, na které armádní posádka sledovala, co se děje v Gaze.

V Nachal Ozu sledovaly s pomocí monitorů a kamer situaci mladé vojačky s úkolem upozornit nadřízené, kdyby viděly něco podezřelého. Nová kniha izraelského investigativního novináře Jaakova Katze nazvaná Zatímco Izrael spal: Cesta ke katastrofě dokládá, že to před 7. říjnem 2023 několikrát udělaly, ale nikdo je nebral moc vážně.

Vojačky uváděly ve svých zprávách, že v pásmu ozbrojenci z teroristické organizace Hamás pořádají dříve nevídaná cvičení a přesuny. Že se podezřele velké množství lidí pohybuje blízko hraničního plotu. Izraelská armádní rozvědka Aman ale vyhodnotila jejich závěry jako zavádějící.

Bezpečnostní složky i politické vedení Izraele považovalo možnost pozemního útoku Hamásu z Pásma Gazy za málo pravděpodobnou. Věřilo, že hranice je dostatečně hlídaná a zabezpečená. Navíc premiér Benjamin Netanjahu dříve souhlasil s tím, aby Katar posílal do Gazy peníze, takže Hamás nemá zájem vyvolat konflikt. A Izraelci se připravovali na střety s Hizballáhem a Íránem, považované za větší nebezpečí než Hamás.

Možnost pozemního útoku z Gazy vypadala tak nepravděpodobně, že tvůrci izraelské filmové série Fauda, vysílané na Netflixu, scénář obsahující právě tuto variantu zavrhli, protože by jí prý málokdo uvěřil.

7. říjen 2023 vyvedl všechny z omylu. Investigativní novinář Katz ve své knize píše, jak později izraelští vojáci našli dokumenty Hamásu, obsahující detailní plány izraelských základen, informace o rotaci vojáků nebo zprávy, že o víkendech je ostraha kolem pásma slabší než ve všedních dnech.

Vojačky, které Gazu „hlídaly“ z předsunuté základny Nachal Oz, patřily k obětem překvapivého útoku. „Pokud vím, tak buď zemřely, nebo je unesli do Gazy. Těm, kteří útok naplánovali, se povedlo ho dobře utajit. Ani exilové vedení Hamásu v Kataru o něm nevědělo,“ řekl Seznam Zprávám bývalý český velvyslanec v Izraeli Daniel Kummermann.

Pro premiéra Benjamina Netanjahua, který svoji politickou kariéru založil na programu „bezpečnost obyvatel Izraele je na prvním místě“, byl masakr 1200 lidí a únos stovek dalších tvrdou ranou. Veřejnost to vnímala i jako selhání bezpečnostních složek, které měla pod kontrolou vláda.

Ozývala se kritika, že jakmile válka skončí, musí premiér rezignovat a vyvodit politickou odpovědnost. Ale jako už mnohokrát v minulosti kritiku ustál a udržel se v křesle. Mnoho Izraelců jej stále považuje za politika, který je i přes 7. říjen 2023 pro bezpečnost země nejlepší volbou a že Izrael nikoho vhodnějšího nemá.

„Izrael má bohatou tradici vytváření komisí, které určují politickou zodpovědnost a nepochybuji, že se tak stane i tentokrát. Ale samozřejmě ten útok Hamásu Izraelce do jisté míry sjednotil. Předtím se rozhádali kvůli Netanjahuově plánu reformovat justici. Chtěl omezit pravomoce Ústavního soudu rušit zákony, což jeho kritici vnímali hlavně jako snahu zajistit si beztrestnost ve svých kauzách. Opakovala se ale znovu situace, známá už z minulosti. Palestinská strana spáchala nějaký masakr, teroristický útok a Netanjahuovi to politicky pomohlo,“ říká Kummermann.

Dnes jsou Izraelci v názorech na pětasedmdesátiletého premiéra znovu rozděleni. Část mu vytýká, že prodlužuje válku proti Hamásu namísto toho, aby dostal zpět zbývající izraelská rukojmí. Někteří Izraelci - včetně bývalých armádních důstojníků a představitelů výzvědných služeb - považují rozsah izraelského ničení a zabíjení v pásmu za neospravedlnitelný, nebo minimálně kontraproduktivní.

„Převládá mínění, že zatímco údery proti Hizballáhu a Íránu jsou jeho úspěchem, tak naopak je kritizován hlavně za to, že útoku Hamásu 7. října 2023 nezabránil,“ uvedl pro Seznam Zprávy izraelský vojenský historik Jagil Henkin.

Před rokem izraelská armáda při náletu usmrtila šéfa Hizballáhu Hasana Nasralláha a letos zaútočila na Írán, přičemž na místa spojená s jaderným programem udeřily také americké letouny B-2. Írán Izraelci dlouhodobě vnímají jako nejvážnější bezpečnostní hrozbu a schopnost zasáhnout ho na citlivém místě proto Netanjahuovi pomohla. Uznání si za to vysloužil i od opozičních vůdců.

Co se týče „prodlužování“ války v Gaze, Netanjahu se minulý měsíc s americkým prezidentem Donaldem Trumpem dohodl na plánu, jak ji ukončit. Hamás ale dostal podmínku propustit rukojmí a složit zbraně, což je dlouhodobý izraelský cíl.

„Plán je šance pro velitele a ozbrojence Hamásu dostat amnestii. Nevím přesně, kolik má ještě Hamás aktivních ozbrojenců. Dokud mají peníze na výplaty, tak budou nějaké lidi se zbraní mít. Ale samozřejmě je tam tvrdé jádro lidí, kteří bojují za svou ideologii a pak část těch, kteří jsou řekněme oportunisté, válčící kvůli penězům,“ říká Jagil Henkin.

Netanjahua lze bez nadsázky označit za politického veterána. Do izraelského parlamentu - Knesetu - se poprvé dostal už v roce 1988.

O osm let později těsně zvítězil ve volbách, kdy Izraelci přímo vybírali premiéra. Kandidáta levicové Strany práce Šimona Peresa tehdy porazil těsně o 29 tisíc hlasů, přičemž hlasovaly tři miliony Izraelců. Vyhrál s tím, že mírové dohody z Osla, uzavřené v roce 1993, ohrožují bezpečnost státu. Pomáhala mu v tom i jeho minulost: býval členem elitní protiteroristické jednotky Sajeret Matkal.

„Vždy se prezentoval jako Mr. Security. Jako ten, kdo je schopen jako nikdo jiný zajistit bezpečnost Izraelců. Je dobrý rétor, umí dobře mluvit. Pochází z vážené sionistické rodiny, jeho otec byl známý historik. Jeho bratr Jonathan byl jediným vojákem, který zahynul při slavné operaci na osvobození rukojmích v ugandském Entebbe v roce 1976. Navíc Netanjahu umí dobře mluvit, je to dobrý rétor,“ tvrdí bývalý český velvyslanec Kummermann.

Celkem Netanjahu strávil v křesle premiéra už sedmnáct let, z toho v letech 2009 až 2021 byl premiérem nepřetržitě. Ustál obvinění z korupce, zpronevěry a přijímání úplatků, ze snahy ovlivňovat nezákonně média.

Jeho manželka Sára čelila podezření, že si ze státních peněz pořizovala věci pro svoji osobní potřebu. Proti plánu omezit pravomoci ústavního soudu demonstrovaly statisíce Izraelců, ale v této situaci, kdy byli Izraelci rozděleni snad nejvíce v historii, zaútočil Hamás…

Válka otřásla postavením Netanjahua i v zahraničí. Mezinárodní trestní tribunál (ICC) na něj vydal zatykač kvůli podezření ze spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti v Gaze. Při jeho projevu ve Valném shromáždění OSN minulý měsíc mnoho politiků a diplomatů na protest opustilo sál.

Ani spojenci Izraele nemluví o „Bibim“ vždy v dobrém. Když se Donald Trump před pěti lety dozvěděl, že izraelský politik gratuloval k vítězství v prezidentských volbách Joeu Bidenovi, poslal ho do neslušných míst.

A nedávno znovu, když se dozvěděl o izraelském náletu na exilové vedení Hamásu v Kataru. „Nas…l mě,“ křičel Trump podle zdroje deníku Wall Street Journal. Přesto americký prezident nadále Izrael veřejně podporuje.

Legendárním se také stal soukromý rozhovor tehdejších prezidentů Francie a USA Nicolase Sarkozyho a Baracka Obamy na summitu zemí skupiny G20 v Cannes v roce 2011. Politici netušili, že je nahrávají ruchové mikrofony a bavili se právě o Netanjahuovi.

„Nemůžu ho už ani vidět, je to lhář,“ prohlásil Sarkozy. „Ty ho máš plné zuby, ale já s ním musím jednat skoro každý den,“ odpověděl Obama.

Navzdory výhradám ze zahraničí i rozpolcenosti jeho spoluobčanů se rozhodně nedá říct, že by Netanjahu byl politicky odepsaný. Izrael by příští rok na podzim měl jít k parlamentním volbám a jeho strana Likud zůstává jedním z favoritů na vítězství. Zároveň to ale vypadá, že by mohl mít potíže sestavit koalici.

„Rok je v Izraeli dlouhá doba, může se stát mnoho věcí, které volby ovlivní. Ale teď bych spíš řekl, že jde směrem k porážce, že už premiérský post neobhájí,“ říká Daniel Kummermann.