Rakety z KLDR plné západní technologie? Nejde to uhlídat, říká expert

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Už asi 10 měsíců ze Severní Koreje vyplouvají lodě plné zbraní a munice. Náklad plavidla skládají v ruských přístavech na Dálném východě, odkud zbraně putují po železnici do muničních skladů na západě Ruska a pak rovnou na Ukrajinu.

Kromě vlád USA nebo Jižní Koreje na spolupráci Moskvy a Pchjongjangu opakovaně upozorňují i experti a expertky zkoumající komerčně dostupné satelitní snímky. Přístup k nim si může koupit kdokoliv na světě a i přesto, že nejsou v tak dobrém rozlišení a množství jako třeba snímky ze špionážních družic, s patřičným know-how z nich lze vyčíst mnohé.

Důkazem toho je i práce týmu Josepha Bermudeze z think tanku Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS), který se svými kolegy mapuje celý dodavatelský řetězec od severokorejských přístavů až po ruské sklady nedaleko fronty.

V již druhém rozhovoru pro Seznam Zprávy Bermudez mimo jiné uvádí, že provoz na dodavatelských trasách je i nadále velmi rušný. „Během posledních měsíců dochází ke značným výkyvům a pauzám, ale to celkové množství převezených kontejnerů je zhruba stejné. Hodně aktivity vidíme i v muničních skladech,“ říká.

Naposledy jsme spolu mluvili loni v prosinci. Tehdy jste mi řekl, že poslední záznam o severokorejské dodávce zbraní do Ruska je asi týden starý, že k nim dochází většinou jednou za 10 až 20 dní a že jde většinou alespoň o několik stovek lodních kontejnerů. Jak to vypadalo v následujících měsících až dosud?

Na ruské straně došlo k tomu, že se začalo používat víc přístavů i lodí. Jinak se toho ale moc nezměnilo.

Nedá se sice říct, že by dodávky plynuly pořád stejným tempem. Během posledních měsíců dochází ke značným výkyvům a pauzám, ale to celkové množství převezených kontejnerů je zhruba stejné.

Kolísání a nepravidelnost dodávek v čase je pravděpodobně důsledkem omezené kapacity přístavů, změn v potřebách ohledně typů zbraní na ruské straně a kapacity dodavatelského řetězce uvnitř KLDR.

Takže můžeme říct, že dodávky nadále pokračují stabilním tempem…

Ano, jsou relativně stabilní.

Minule jste říkal, že Rusko si zbraněmi ze Severní Koreje pravděpodobně především kupuje čas na posílení vlastních výrobních kapacit, takže se dá očekávat, že spolupráce v budoucnu začne ztrácet na objemu i významu. Myslíte si to i teď?

Na sledování ruských továren se v rámci výzkumu nezaměřuji, takže o nich nemohu moc říct.

Čekal jsem, že spolupráce s KDLR se ustálí a možná začne oslabovat, ale zatím to tak nevypadá. Rusko má evidentně i nadále problémy zásobovat své zbraně municí. Jestli se mu povede dohnat to zvyšováním produkce vlastních továren, nebude to podle mě pravděpodobně dřív než koncem letošního roku.

Musíme vzít v potaz, že za standardních okolností máte továrny, které fungují většinou na osmi- až desetihodinové směny. Když začne válka, rozšíříte to o druhou, případně třetí směnu. Pak začnete shánět munici v zahraničí. Tyhle možnosti už Rusko vyčerpalo. Nezbývá tedy už nic jiného než znovuotevřít zavřené, rozšířit stávající nebo postavit nové továrny. A to není hned.

Potřebujete zaučit nové zaměstnance, vybudovat a zorganizovat nové zásobovací řetězce dovnitř nových továren, ale i ven z nich až na frontu. To dá hodně práce, která zabere hodně času. Dalším faktorem, který je zásadní, je samozřejmě i tempo bojů a požadovaná spotřeba.

Vy sice v rámci analýz pro CSIS nesledujete ruské továrny, ale sledujete některé ruské muniční sklady, kam proudí zbraně z KLDR. Co tam teď vidíte?

Vidíme aktivitu. Hodně aktivity. I ta je nicméně velmi kolísavá, a to ještě víc než samotný export ze Severní Koreje.

Přispívá k tomu pravděpodobně celá řada faktorů. Muniční sklady, které sledujeme, se zvětšily, což znamená, že v nich nyní musí pracovat i víc lidí, které musel někdo sehnat a zaučit. Nějakou dobu také trvalo, než se proces zorganizoval. Na začátku to vypadalo, že Rusové prostě berou všechno, co přijde, a uskladní to kdekoliv je zrovna místo. Teď už dodávky víc třídí a využívají kapacitu skladů efektivněji.

V poslední době každopádně vidíme, jak se střídají fáze, kdy doráží hodně vagonů, pak méně, pak zase víc, potom ještě míň než předtím a takhle se to točí. Nedá se ale říct, že by množství munice kolující přímo do skladů přestalo být vysoké. Na posouzení množství dodávek do skladů bychom ostatně potřebovali mít i víc satelitních snímků. Řekl bych ale, že každý, kdo ví, jak vypadá práce na železnici, si umí představit, proč ty dodávky nejsou konzistentní.

Proč?

Dochází k poruchám motorů vlaku, může se vám zaseknout auto na přejezdu, trať může pokrýt sníh, most může strhnout rozvodněná řeka a tak dále. Obrovskou zátěž představuje i veškerá podpora údržbářů, kteří potřebují náhradní olej, díly a mnoho dalších věcí.

O těch se sice v médiích moc nemluví, ale faktem je, že bez těchto věcí se nedá dosáhnout bojových schopností. Jeden americký generál kdysi řekl, že „amatéři řeší taktiku a profesionálové logistiku“. A tak tomu skutečně je i v tomto případě. Je mi ale jasné, že mluvením o údržbě železničních tratí asi nevzbudíte velkou pozornost čtenářů.

Množí se důkazy o tom, že Rusové na Ukrajině používají severokorejské balistické rakety. Jak významná věc je to pro Pchjongjang? Mluví se o tom, že jde o moderní rakety Hwasong-11, které jistě toužil vidět v ostré akci nejeden severokorejský inženýr či rovnou Kim Čong-un…

Pro Severokorejce je to nesmírně důležitá věc. Oni samozřejmě mohou testovat své rakety a pálit je do moře, což ostatně i často dělají, ale to je něco jiného.

Testy provádí lidé s velmi pokročilým výcvikem a předchází jim speciální kontroly. Jakýkoliv zbraňový systém dostává před testy zvláštní péči, protože kdyby selhal, byla by to rána pro propagandu. Nechcete, aby vám třeba zemřeli vlastní vojáci kvůli nehodě při testu zbraně. V bojovém nasazení jsou ale podmínky jiné a vy samozřejmě potřebujete, aby ta zbraň přesto fungovala. Proto je zpětná vazba o tom, jak si rakety vedou ve skutečné válce, velmi důležitá.

Řekl bych, že Severokorejci už pravděpodobně získávají od Rusů podněty a případně i vylepšují design svých raket. Možná dokonce dostávají i technologii, která jim s tím pomůže.

Každopádně i kdyby šlo jen o informace, pořád je to velmi důležité. Už v době studené války, když jsme (USA) testovali první balistické rakety, vyšlo najevo, že pro ověření kvality je jich potřeba odpálit opravdu hodně. Zjistíte, které komponenty selhávají, proč selhávají, naberete zkušenosti a tak dále. Je pravděpodobné, že Severokorejci teď tyto informace dostávají a budou jich mít dost na to, aby zlepšili kvalitu svých raket.

Nevíme, kolik raket KLDR poslala, takže je to asi těžké říct, ale jak významné to může být pro Rusko?

Rusům to pravděpodobně pomůže. Mají dobré raketové jednotky, které tím jen získají další zkušenosti.

Severokorejské rakety jsou podle analýz trosek plné západních čipů a dalších součástek. Je jich údajně tolik, že to vyšetřovatele zarazilo. Je to překvapení?

To je dobrá otázka, ale já musím říct, že snad všechny balistické střely na světě v sobě mají součástky z mnoha různých zemí. Sledovat prodeje malých elektronických komponentů je téměř nemožné. Severní Korea má velkou síť menších firem v Číně a v dalších zemích. Je pro ni o hodně jednodušší, rychlejší a levnější komponenty shánět tímto způsobem. Samozřejmě, že v jejich raketách je hodně západních komponentů.

Četl jsem i spekulaci, že když se severokorejské rakety osvědčí, mohla by je KLDR začít prodávat třeba i Íránu, Číně, nebo komukoliv, kdo bude ochotný s Pchjongjangem obchodovat…

To je samozřejmě možné, ale patří se k tomu dodat, že například některé starší rakety KLDR už v minulosti prodávala do řady zemí. Například do Sýrie, jemenským povstalcům Húthíům a myslím, že i Vietnamu a Pákistánu. Je teoreticky možné, že by se o nové severokorejské rakety mohl víc začít zajímat Írán. Teherán ale informace o těchto raketách může získat i zprostředkovaně od Rusů a podle mě se soustředí hlavně na vývoj svých vlastních raket.