„Ráda bych se zamilovala, opila… Možná je lepší zemřít než žít v Íránu“

Kontakt na mladou ženu, která se účastní protestů, jsem dostal přes prostředníka působícího v jedné blízkovýchodní zemi. Odeslal jsem jí otázky a několik dní čekal na odpovědi.

Poté se ozvala, že byl několik dní vypnutý internet a že pošle odpovědi následující den. Přišly až k večeru v časově omezené konverzaci na sociální síti Telegram. Když jsem si jich všiml, zjistil jsem, že mám jen asi minutu na jejich stažení. Pak byla konverzace vymazána.

Žena si z pochopitelných důvodů přála zůstat v anonymitě, říkejme jí třeba Zahra.

Jaká je teď v Teheránu atmosféra? Můžete nynější protesty srovnat s těmi z roku 2019?

Současná situace by sice mohla být vnímána jako pokračování protestů z posledních let, nezačala ale z ekonomických důvodů a soustředí se na ženská práva. Odlišná je v posledních 18 dnech i atmosféra. Protesty jsou širší, různorodé a intenzivní, nezastavily se navzdory těžkému útlaku ze strany vlády a ani to nevypadá, že by se zastavit měly.

Jak vy osobně tyto události prožíváte? Máte strach?

Budu v pořádku. Někdy si ale říkám, že je čestnější umřít než žít bídný život pod mizernou vládou. I tak bych ale ráda žila, viděla svět, zamilovala se, opila se…

Zdá se, že protesty zachvátily celou zemi. Má režim ještě vůbec podporu v konzervativních zemědělských oblastech?

Protesty jsou rozšířené po celé zemi. Mnoho měst a oblastí, které se dřív protestů neúčastnily, se tentokrát přidalo. Demonstrace neprobíhají každý den na těch samých místech, ale mění se to a k protestům dochází prakticky všude.

Vypadá to, že počet lidí, kteří podporují vládu, je mnohem menší než těch, kteří jdou proti ní. A dalo by se říct, že většina Íránců je buď veřejně proti vládě, nebo režim minimálně nepodporuje.

Od smrti Mahsá Amíníové už uběhly více než dva týdny. Eskaluje konflikt stále, nebo existuje nebezpečí, že se po čase protesty zklidní, jako se to stalo třeba v Bělorusku?

Spíš než jako konflikt bych to popsala jako lidové protesty - pokud ne revoluce. Až dosud nezeslábly, navzdory tvrdému útlaku vlády.

Viděl jsem několik videí, na nichž mladí muži bojovali s policisty. Je už íránská policie tak slabá, že se nechá zmlátit na ulici?

Je mnoho příkladů, kdy se neozbrojené ženy i muži dali do boje s ozbrojenými režimními silami. Bezpečnostní složky jsou unavené, zoufalé a nemají situaci pod kontrolou. Jsou to hrozní lidé, jsou ale přítomní po celé zemi.

Mahsá Amíníovou pravděpodobně zavraždila mravnostní policie. Jsou její členové ještě vidět v ulicích? Nebo zastavili všechny aktivity?

Navzdory domácím i mezinárodním požadavkům na to, aby proběhlo transparentní vyšetřování její smrti, které by provedla nezávislá komise, jsme ještě nedostali jasnou odpověď. Během posledních 18 dnů jsem přítomnost mravnostní policie nezaznamenala, režimní síly jsou ale vidět všude.

Jaké jsou vaše požadavky kromě svobody v oblékání a potrestání vrahů Mahsá Amíníové?

Naším hlavním sloganem je „Jin, Jian, Azadi“, což znamená Ženy, život, svoboda. To ve zkratce přesně vyjadřuje, o co usilujeme. Protože známe režim a jeho fungování, nemyslíme si, že je schopný tyto požadavky splnit, proto se další slogany více soustřeďují na změnu režimu, než aby žádaly sociální a politické změny v rámci mocenských struktur.

Íránský režim stále mluví o USA jako o svém největším nepříteli. Jak se vy díváte na Velkého satana, když použiji slova ajatolláha Chomejního?

Íránský lid nemá s tím americkým žádný problém a oceňujeme jeho podporu. To, co se tu ale nyní děje, je demokratické domácí hnutí, v tom spatřujeme jeho sílu. Proto odmítáme jakékoliv zahraniční vměšování včetně toho amerického. Doufáme, že si naše domácí hnutí získá mezinárodní podporu, ale ne v to, že nás bude někdo kontrolovat.

Cítíte podporu íránského exilu? Někteří aktivisté, jako v USA žijící Masih Alinejadová, jsou nyní hodně slyšet…

Íránská diaspora je rozsáhlá a hraje důležitou úlohu v postupu našeho hnutí. Znovu bych ale zopakovala, že jde o kolektivní požadavek na demokracii a svobodu pro Írán a jeho lid nedovolí, aby toto hnutí někdo vedl, nebo aby si ho přisvojila nějaká specifická politická skupina nebo jednotlivec. Příkladem mohou být veřejné odpovědi na poslední rozhovor, který dala Masih Alinejadová New York Times.

Jaký způsob podpory byste uvítali od zemí, jako je Česká republika?

Ocenili bychom přetrvávající publicitu místních hlasů - zejména v případě, že bychom ztratili svůj hlas v globální sféře kvůli odpojení internetu nebo z jakéhokoli podobného důvodu. A neustálé vyžadování respektu k právům žen a lidí obecně. Stejné množství podpory ze strany České republiky a dalších západních zemí, jaké by daly například Ukrajině, protože boj je podobný – ještě kritičtější, protože bojujeme proti vlastní vládě – a za stejné hodnoty, jen v jiné zemi.