Putinův psychický stav je zlý, říká politolog. Střední Evropu čeká těžké období

Ještě v pondělí před polednem se zdálo, že by se ukrajinskou krizi mohlo podařit uklidnit. O několik hodin později už však projev Vladimira Putina určený ruskému obyvatelstvu sledoval se znepokojením celý svět. Po jeho nebývale silných slovech bylo zjevné, že hledání mírového řešení u diplomatického stolu není na pořadu dne. Alespoň podle ruského prezidenta ne.

Redakce Seznam Zpráv se ještě v pondělí večer spojila s ruským politologem Alexandrem Morozovem. V rozhovoru, který vám předkládáme, hovoří nejen o výhledu do budoucna, ale neskrývá ani obavy o duševní zdraví Vladimira Putina a nabízí vhled mezi „obyčejné“ ruské obyvatelstvo.

Co se dá vyčíst z pondělního projevu Vladimira Putina?

Putinův projev na mě působil tíživým dojmem. Myslím, že jeho psychický stav je velmi nebezpečný. Uzavřel se do argumentační smyčky, která vylučuje možnosti dialogu. Úplně se uzavřel do své bubliny. Jeho agresivita jednoznačně stoupá. Vsadil na hrubý tlak. Evropské země budou potřebovat větší konsolidaci, zdrženlivost a jasnost v kolektivních akcích proti Kremlu.

Čeká nás rozhodování o sankcích, o přerušení ekonomických vazeb. Nelze vyloučit ani osobní sankce vůči samotnému Putinovi.

Těžké období čeká zejména země střední a východní Evropy, které jako první ponesou tíhu vážného konfliktu mezi Kremlem a Západem. Putinovi se nelze podvolit, bylo by to katastrofální pro Evropu samotnou, pro její budoucnost.

Co vlastně znamená Putinovo uznání separatistických území na východě Ukrajiny, Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky? Co očekáváte, že bude následovat?

Samotný fakt „uznání“ znamená jen málo. Je nepravděpodobné, že by se kromě Lukašenka (běloruského prezidenta, pozn. red.) k tomuto uznání připojil někdo další. Otázkou je, co bude následovat.

Je třeba říci, že toto náhlé rozhodnutí o uznání narušuje celou logiku eskalace, kterou se Putin dříve řídil. Dříve bylo jasné, že Kreml zahájil dlouhý politický a diplomatický boj s Evropskou unií, Spojenými státy a NATO, čímž by Putin pro Kreml mohl dosáhnout nějakých prospěšných výsledků. Ale pondělní kroky – veřejné konání zasedání Rady bezpečnosti Ruské federace, poté Putinův zdlouhavý projev plný odůvodnění rozhodnutí o připojení – zanechávají tíživý dojem.

Kreml porušuje minský formát. A pokud je Putinovým hlavním cílem zajistit, aby Ukrajina nevstoupila do NATO, nebo připravit Ukrajinu o vojenskou spolupráci se západními zeměmi, pak je zřejmé, že jedná přesně opačným směrem. Takové akce jen potvrzují to, co řekl ukrajinský prezident Zelenskyj v Mnichově: jsou potřeba nové bezpečnostní záruky pro Ukrajinu. A je těžké si představit, že evropské země, USA a NATO budou souhlasit se stažením podpory Ukrajině pod tak silným tlakem.

V této chvíli se už ten konvoj zřejmě zastavit nedá… Nebo myslíte, že k plné invazi nemusí dojít?

Ještě v pondělí jsem si byl jistý, že k žádné invazi ruských jednotek nedojde. Myslel jsem si, že Putin nebude chtít vystupovat jako „agresor“ v pravém slova smyslu, ale použije hybridní formy války. Ale po tomto jednání Rady bezpečnosti mám pochybnosti.

Možná je Putin už v takovém duševním rozpoložení, že je připraven jít za jakékoli meze. S jistotou můžeme říct jen to, že bude nadále používat nástroje konfliktu a eskalace.

Na sociálních sítích se šíří záznamy o spoustě přešlapů, ať už mluvíme o hodinkách ruského ministra obrany Sergeje Šojgua, na nichž neodpovídal čas živému přenosu, nebo video údajného civilisty, kterému měl ukrajinský šrapnel utrhnout nohu, ale vzápětí byla vidět protéza. Jak je možné, že ruská propaganda dělá takové chyby?

Musím říci, že i v roce 2014 v propagandistické podpoře speciálních operací k anexi Krymu dělal Kreml kvůli rychlému rozhodování mnoho chyb a faktických nesrovnalostí. Hlavní problém teď ale ani tak nejsou samotné chyby, ale to, že se Putin a jeho okolí chovají ponižujícím způsobem, v oficiálních projevech se používá gangsterský slang, rétorika velmi hrubých výhrůžek, nenávisti, cynického zesměšňování.

Žádný dialog s takovými lidmi není možný.

Věří propagandě a obsahu státních médií i obyčejní Rusové?

Některé vzory tu existují a opakují se již velice dlouho a jsou zakotvené v kolektivním vědomí ruských občanů. Rusové nevěří propagandě, oficiálním médiím důvěřují jen málo. Ale kolektivní vědomí je i plné obav a mýtů. Například panický strach z NATO. Nebo představa, že Západ vždy chtěl Rusy připravit o jejich identitu.

Vzhledem k tomu, že život v postsovětském období pro ruské občany znamená mít k dispozici nevýkonné instituce a žít pod vysoce centralizovanou mocí, tuto „matici moci“ tak aplikují na celý svět, na všechny národy. Moc je zbavuje subjektivity a jsou schopní věřit, že světu vládnou „Anglosasové“ a všechny ostatní státy nemají suverenitu.

Právě na těchto obavách a historických rysech se propaganda překrývá a snadno manipuluje s vědomím velkých sociálních skupin v Rusku.

Je možné vyjadřovat veřejně podporu Ukrajině přímo v Rusku?

I dnes jsou v Rusku občané, kteří jsou aktivní na demonstracích „Ne válce!“. Mnozí si upřímně přejí, aby mezi Rusy a Ukrajinci ke konfliktu nedošlo. Existuje i dopis, který vyzývá k zastavení této eskalace. Tohle ale jednání Kremlu ovlivnit nemůže.

Jsou Rusové ohledně Ukrajiny názorově rozdělení, nebo mezi nimi panuje tichá shoda?

Případná vojenská operace Kremlu proti Ukrajině podle mého názoru podporu obyvatelstva nemá. Ano, lidé byli připraveni podpořit Putina, když využíval „tichých metod“ hybridní války, kdy je možné manévrovat a vyhýbat se přímé odpovědnosti za činy.

Myslím, že mnozí souhlasí s generálem Ivašovem – je to vlastenec, radikální antizápadní stoupenec, zastánce znovuobnovení SSSR –, ale i on řekl, že přímé ruské vojenské akce proti Ukrajincům jsou nepřijatelné. Asi si to myslí i značná část důstojníků.

Podle mého názoru mají nyní mnozí v Rusku pocit, že Putin situaci žene do přílišného rizika. Lidé se samozřejmě bojí, že začne masakr.