Článek
Rusové v nepokoji zmítaném Kazachstánu navzdory všem předpokladům příliš dlouho nepobyli. V úterý kazašský prezident Kasym-Žomart Tokajev prohlásil misi Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB) za ukončenou, o dva dny později se vojska dala na ústup.
Ruská intervence musela být krátká, jinak by to zavánělo okupací jako na Ukrajině nebo v Gruzii, analyzuje pro Seznam Zprávy dění v Kazachstánu Edward Lemon, prezident společnosti Oxus pro záležitosti Střední Asie. A připomíná, že dlouhodobější akci by také nemusela tolerovat Čína.
Ruské jednotky zahájily stahování z Kazachstánu. Mnozí ale předpovídali, že v zemi zůstanou klasicky na dobu neurčitou. Proč se podle vás tak nestalo?
Prezident Kasym-Žomart Tokajev oznámil, že Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti do 20. ledna stáhne své kolektivní mírové síly, čítající kolem 2 500 příslušníků, z Ruska, Arménie, Běloruska, Kyrgyzstánu a Tádžikistánu. Krátké nasazení pro Rusko, které v ODKB dominuje, dává smysl, protože to rozptýlí jakoukoli představu o okupaci jako na Ukrajině nebo v Gruzii.
Malý rozsah rozmístění a volba vyslat mírové jednotky namísto použití dalších dvou kolektivních sil ODKB, kolektivních operačních sil a kolektivních sil rychlého nasazení byly dalším signálem pro kazašskou veřejnost, která až dosud byla do značné míry vůči Rusku pozitivní, že intervence je dočasná. Stručně řečeno, krátké nasazení vyhovuje zájmům Ruska.
Bylo to quid pro quo? Mělo Rusko nějaké požadavky za pomoc Kazachstánu?
Tokajev nyní vděčí za své politické přežití zčásti Putinovi – intervence ODKB nebude zadarmo. Můžeme očekávat, že nová Tokajevova vláda bude muset učinit různé, dosud neznámé ústupky Rusku. Kazachstán tak po nedávném bezprecedentním násilí v zemi zůstane pevně na ruské oběžné dráze.
Něco za něco
Co by Rusko mohlo na oplátku požadovat, nastínila minulý týden ruská novinářka a šéfredaktorka televizní zpravodajské sítě Russia Today Margarita Simonjanová. Na svém oficiálním Twitteru uvedla, že Rusko Kazachstánu „samozřejmě pomůže“, nicméně by Kazaši mohli na oplátku pomoci také „uznáním Krymu, návratem k cyrilici, zavedením ruštiny jako druhého státního jazyka, vyhnáním protiruských nevládních organizací nebo soudržnou bratrskou domácí politikou bez jakýchkoliv styčných bodů s místními nacisty“.
Kdo jsou lidé v novém Tokajevově kabinetu? Kdo je nový premiér Alikhan Smailov?
Nový kabinet jsou většinou zasvěcenci bývalého režimu. Jde spíše o signál kontinuity než radikální reformy, jak požadují demonstranti v zemi. Klíčoví jedinci jako ministr vnitra si udrželi své funkce. Další se proměnili nebo byli povýšeni.
V předchozí vládě, která minulý týden podala demisi, působilo celkem 11 z 18 členů kabinetu. Zásadní klíčoví spojenci bývalého prezidenta Nazarbajeva, jako je mocný šéf bezpečnostních služeb Karim Massimov a bývalý premiér Askar Mamin, jsou už mimo hru, přičemž první jmenovaný je obviněn z velezrady. Nový premiér Smailov je bývalý místopředseda vlády a Tokajevův spojenec.
Kdo je Edward Lemon?
- Edward Lemon je prezidentem společnosti Oxus pro záležitosti Střední Asie a odborným asistentem pro výzkum na Bush School of Government and Public Service, Texas A&M University, The Washington Campus.
- Titul Ph.D. získal v oboru politika a mezinárodní vztahy na University of Exeter v roce 2016.
- Výzkum Dr. Lemona se zaměřuje na autoritářství a bezpečnostní otázky ve Střední Asii.
- Strávil více než tři roky terénními pracemi v Tádžikistánu, Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Rusku.
Edward Lemon.
Značný hněv ze strany demonstrantů se snáší na adresu bývalého prezidenta Nursultana Nazarbajeva. Mluví se tak o denazarbajevizaci, tedy odstranění „relikvií“ po bývalém prezidentovi, jehož rodina je spojována s řadou korupčních skandálů. Je s nimi spojen i současný prezident Tokajev?
Určitě se mluví o odstranění některých dědictví let Nazarbajeva, včetně možného přejmenování hlavního města, které bylo pojmenováno po prvním prezidentovi v březnu 2019. Viděli jsme, jak Tokajev v projevu kritizuje oligarchický systém vytvořený za Nazarbajeva, i když bývalého prezidenta nezkritizoval přímo.
Tokajev sám je hluboce zkorumpovaný a těží z kleptokracie. V současnosti si ale upevňuje moc a kontrolu nad ekonomikou, takže dokud zůstane ve své pozici, je jistý.
Je šance, že Kazaši protesty dosáhnou kýžených změn?
Tokajev slíbil, že provede reformy v reakci na křivdy, které vedly k protestům – nízké mzdy, rostoucí inflace, korupce a nezaměstnanost. Jestli ale skutečně něco změní, ukáže až čas. Je vysoce pravděpodobné, že neudělá nic.
Měly by podle vás ostatní země na dění v Kazachstánu nějak reagovat?
I když si myslím, že intervence nepřipadá v úvahu, domnívám se, že západní země mají na Kazachstán vliv. EU je největším obchodním partnerem a investorem, USA druhým největším investorem. Kazašská vláda je velmi znepokojena svou mezinárodní image a má ambiciózní plány stát se přední ekonomikou. Vlády v Evropě a USA mohou určitě na vládu tlačit, aby zahájila transparentní vyšetřování toho, co se stalo, aby dbala na lidská práva a zapojila se do reforem.
Sousedem Kazachstánu je také Čína, konkrétně Sin-ťiang. Čekala bych, že se Číně ruská invaze nebude líbit, ale zatím jsem nezaznamenala, že by Peking v tomto případě nějak protestoval…
Myslím, že Čína ruskou intervenci podporuje v případě, že bude krátká. Rusko i Čína chtějí stabilitu v Kazachstánu. Peking chce zajistit, aby ten, kdo je u moci, byl přátelský k čínským podnikům. Kazachstán je významným investorem v kazašském ropném a plynárenském sektoru, je tranzitní zemí pro Novou hedvábnou stezku. Čína tedy veřejně podpořila ruskou intervenci a legitimizovala narativ kazašské vlády, že se staví proti jakémukoli záměrnému pokusu vnějších sil vyvolat nepokoje.
Čína proti „třem zlům“
Podle státního média Global Times si čínský státní rada a ministr zahraničí Wang I v pondělí o situaci v Kazachstánu telefonoval s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem. „Čína a Rusko jako stálí členové Rady bezpečnosti OSN a přátelští sousedé zemí Střední Asie musí zabránit vypuknutí chaosu nebo války v regionu,“ řekl Wang I. Server dodává, že „signál, který Čína vyslala, je velmi jasný a musí být zúčastněnými stranami pečlivě zvážen.“
Podle vlády Číny je „zcela nezbytné zabránit tomu, aby ‚barevné revoluce‘ a ‚tři zla‘ – jmenovitě terorismus, extremismus a separatismus – v Kazachstánu způsobovaly regionální nepokoje a přelévaly se do okolních regionů. Čína nebude nečinně přihlížet tomu, co je škodlivé pro čínské národní zájmy a pro společné blaho celého regionu,“ dodává Global Times s poznámkou, že „Západ vyváží svou ideologii a rozdmýchává barevné revoluce téměř každý den“.
Mluvila jsem s několika tamními lidmi, podle nichž jsou za násilí v ulicích odpovědné skupiny demonstrantů z jiných zemí než z Kazachstánu. Myslíte si, že je možné, že za protesty stojí jiné státy? Tokajev hovořil například o „teroristech“ z Afghánistánu…
S jistotou víme, že do událostí v ulicích bylo zapojeno mnoho různých skupin. Díváme se tady na velmi komplexní obraz s různými faktory, které lidi přivádějí do ulic. Byli tam pokojní demonstranti, z nichž mnozí požadovali politické nebo ekonomické reformy, oportunisté, kteří využili chaosu k drancování a ničení majetku, a pak tu byly další organizované skupiny, které mohly mít vazby na organizované zločinecké sítě.
Tokajevovo tvrzení, že teroristů bylo 20 tisíc, je naprostý nesmysl. Víme o řadě případů, kdy byli cizinci zadrženi a nuceni svědčit, že akce řídili oni.
Rámování událostí jako mezinárodní terorismus bylo pro vládu klíčové, protože zaprvé legitimizuje zásah ze strany ODKB a zadruhé legitimizuje střílení s cílem zřídit pořádek a represe proti všem skupinám, které se staví proti vládě. Ale důkazy, že byly protesty podněcovány zvenčí, téměř neexistují.
