Článek
Láhev burgundského Clos de Tart, ročník 2006, stojí ve vyhlášené restauraci White Rabbit na moskevském Arbatu 290 tisíc rublů (zhruba 75 tisíc korun). Je to o třetinu víc než v roce 2021, kdy prezident Vladimír Putin nařídil invazi na Ukrajinu. Důvodem zdražení jsou dle reportérů týdeníku The Economist dodatečné náklady na dopravu. Francie, stejně jako celá EU, zablokovala vývoz do Ruska, „existují však nepřímé důkazy, že francouzští vinaři obcházejí sankce s pomocí zprostředkovatelů z Rakouska, Řecka a dalších zemí,“ vysvětluje Economist přirážku.
Novináře z deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung zase zaujalo, že možná polovina automobilů na moskevských ulicích pochází z Číny. „Nejsou lepší než auta ze Západu, jiná ale nekoupíte,“ vysvětlil jeden z řidičů.
Místo Řecka Abcházie
Postřehy z Moskvy ilustrují stav ruské ekonomiky na konci třetího roku války, přinejmenším z pohledu spotřebitele. Po mírném poklesu v prvním roce války zaznamenalo ruské hospodářství loni i předloni čtyřprocentní růst, díky tomu vyrostla průměrná mzda z předválečných 55 tisíc rublů měsíčně na 85 tisíc rublů (22 tisíc korun) koncem minulého roku.
Proto roste i reálná spotřeba domácností, loni to bylo dle Economistu o šest procent. Jinými slovy, Rusové si toho mohou koupit víc než před válkou, jen se musí smířit s tím, že se ke spotřebnímu zboží ze Západu nedostanou stejně snadno. Musí akceptovat výrazně vyšší ceny, případně se spokojit s náhradou z jiných konců světa. Namísto cestování do Itálie, Řecka a Španělska musí dle internetového deníku Moscow News vzít při dovolených zavděk Tureckem, Abcházií a Kazachstánem.
„Dá se říci, že ekonomika země se úspěšně vyrovnala s bezprecedentním sankčním tlakem, na rozdíl od mnoha zemí, které proti nám sankce uvalily,“ zhodnotil pro agenturu Reuters ekonomickou bilanci za minulý rok premiér Michail Mišustin.
Ekonomové blízcí Putinovu režimu slaví i z toho důvodu, že si mohou připomínat předpověď Mezinárodního měnového fondu z jara 2022, dle níž ruský HDP poklesne v prvním roce války o 8,5 procenta a v dalším roce o 2,3 procenta. Skeptickou předpovědí tehdy ekonomové reagovali na skutečnost, že vyspělý Západ přestal do Ruska dodávat průmyslové výrobky, omezil odběr ruského plynu a částečně i ropy a odpojil tamní banky od mezinárodní sítě SWIFT. Ekonomové však nepočítali s tím, že se prezident Putin na sankce připravil.
„Růst zařídily v první řadě výdaje na zbrojení, vedle toho se o polovinu zvýšil prodej v Rusku vyrobených automobilů, zvýšení odbytu o 30 procent zaznamenali například také vinaři,“ napsal při pohledu zpět německý deník Handelsblatt.
Putin investuje do války
Jinými slovy, stát investoval do války, budoval infrastrukturu na propojení se spřátelenými zeměmi v čele s Čínou, zároveň sankce otevřely na ruském trhu prostor pro místní firmy. Zablokování kapitálových toků z Ruska navíc donutilo místní miliardáře, aby investovali do domácích projektů, což dosud považovali za málo bezpečné. Klíčovým momentem byla schopnost ruských vývozců přesměrovat dodávky ropy z Evropské unie do Číny a Indie.
Moscow News shrnuly vládní politiku jako „válečné keynesiánství“, tedy stimulaci ekonomiky zvýšením veřejných výdajů. Přesně dle učení ekonoma Johna Maynarda Keynese se tím zvýšily i příjmy obyvatel a dokonce vznikla nová válečná střední třída, o níž se může režim opírat. Dle serveru Trading Economics se důvěra spotřebitelů v uplynulých třech letech průběžně zvyšovala a koncem minulého roku dosáhla úrovně, kde byla naposledy v roce 2013 před první invazí na Ukrajinu a obsazením Krymu.
Dobrodružnější vysvětlení ruského ekonomického úspěchu nabídlo washingtonské Centrum pro evropské politické analýzy (CEPA), jež přirovnalo úspěch „Putinovy ekonomiky“ k hospodářskému vzestupu Německa v letech 1933-37. „V prvních letech nacistického režimu podporovaly prosperitu vysoké vládní dotace do sektorů, které zemi zajišťovaly vojenskou sílu a nezávislost na globálních trzích,“ citují analytici CEPA britského historika Adama Toozeho. Ten rovněž popsal, jak právě přezbrojovací program způsobil, že na trojnásobek vyrostla spotřeba domácností.
Přesto Handelsblatt tvrdí, že se „dosavadní model ruského hospodářského zázraku blíží ke svému konci“. Odkazuje na to, že inflace povzbuzovaná vládním rozhazováním dosahuje téměř deseti procent, přitom většina předpovědí pro letošní rok počítá s hospodářským růstem o 1,2 procenta. To je výstraha, dle níž se ruské hospodářství propadne do stagflace, tedy zdražování bez možnosti vyrovnat ztráty posilováním produkce.
Takovou předpověď sdílí také analytici CEPA, dle kterých válečné poměry včetně západních sankcí „donutily tvůrce ruské hospodářské politiky k řadě faustovských dohod, jež ve střednědobém horizontu podkopávají ekonomickou životaschopnost“.
Rusko se zadlužuje
O co jde ve „faustovských dohodách“, tedy v dohodách ruského Fausta s ďáblem válečné ekonomiky, popisuje podrobněji britský deník Financial Times s odvoláním na analytika Craiga Kennedyho, i některé ruské ekonomy v čele s guvernérkou centrální banky Elvirou Nabiullinovou. Potíž je v tom, že se Rusko zadlužuje. Nejde ani tak o vládu, jejíž dluh se drží pod zanedbatelnou úrovní dvaceti procent. Ovšem rychleji, než závazky státu nebo domácností vyrostl v posledních třech letech dluh soukromých firem, konkrétně o 71 procent. „Tato půjčka, teoreticky soukromá, je ve skutečnosti výtvorem státu,“ tvrdí Financial Times.
Centrální banka v rámci boje s inflací drží základní úrokovou sazbu nad dvaceti procenty, úroky pro běžné komerční půjčky jsou ještě výš. Dokonce strategické firmy by si sotva mohly půjčovat na investice, ovšem Putinova vláda bankám nařídila, aby vybraným podnikům půjčovaly za lepších podmínek. „Výsledkem je záplava úvěrů pod tržní sazbou,“ dodávají britští novináři.
Ruský stát se proto může připravit na to, že bude banky naplněné špatnými úvěry zachraňovat, pokud už dříve nezkolabují. Rusové mají zkušenosti s tím, že v roce 1999 ztratily jejich vklady na hodnotě. Když narostou obavy, že se to bude opakovat, přijdou banky o legitimitu - a po nich i vláda.
„Putin nemá čas na své straně. Sedí na tikající finanční časované bombě, kterou si sám vyrobil,“ tvrdí analytici Financial Times. Zachránit ho ovšem může Západ, pokud uvolní sankce a umožní Rusům, aby bankovní bilanci zachránili půjčkami z ciziny.
Obdobné riziko vidí v základech ruského válečného modelu také Economist, i když se jeho texty vyznačují větší vstřícností. Putin prý trvá v první řadě na tom, že se stát příliš nezadluží a že se inflace nevymkne kontrole. To se také daří, i když jednociferná inflace musí být vykoupena neobvykle vysokými úrokovými sazbami. Vážnější problém však dle Economistu nastane teprve ve chvíli, „až Rusové ztratí trpělivost a začnou si stěžovat na rostoucí ceny“. Zatím tomu prý nic nenasvědčuje.
