Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Bombový útok na automobil ruského nacionalistického filozofa Alexandra Dugina, při kterém v sobotu zemřela jeho dcera Darja, rozvířil spekulace, jaký vliv má vlastně tento ideolog na prezidenta Vladimira Putina.
Ačkoli byl Dugin v některých titulcích označen dokonce za „Putinův mozek“, podle mnoha odborníků na ruskou politiku se dopad jeho myšlenek o ruské nadřazenosti a povolání k vytvoření euroasijské říše přeceňuje (podrobnosti o Duginovi a jeho vlivu zde).
Pokud jde o postoj a politiku Kremlu vůči Ukrajině, ukazují dostupné informace na jiné významné osoby, které mohly nebo mohou Putinovy názory a rozhodnutí skutečně ovlivnit. Seznam Zprávy přinášejí krátké profily pěti z nich:
Vladislav Surkov, myšlenkový otec „putinismu“
Dlouholetý Putinův klíčový poradce a ideolog míval přezdívku „šedý kardinál“. Vladislav Surkov je sice už přes dva roky odstavený mimo Kreml a podle některých zpráv byl před několika měsíci dokonce zadržen v domácím vězení kvůli údajné zpronevěře, nic to ale nemění na faktu, že měl velmi důležitou roli při budování systému Putinovy moci a formulování postojů Moskvy vůči Ukrajině.
Vladislav Surkov ještě v době, kdy působil v Kremlu.
Surkov je tvůrcem konceptu „suverénní demokracie“, specificky ruského přístupu k demokratickým institucím, kdy je systém zdánlivě otevřený a probíhají v něm například volby, jejich výsledek je ale předem jistý, opoziční strany ve skutečnosti jistí vládnoucí režim, média jsou pod pevnou kontrolou režimu a osoby, které by mohly v politice představovat skutečnou opozici, jsou potlačovány.
Putina popisoval Surkov jako novodobého římského císaře Octaviana, který sice formálně zachoval instituce republiky, všechno ale řídil a měl pod kontrolou.
„Putin udělal to samé s demokracií. Neodstranil ji, ale propojil ji s monarchickým archetypem ruského vládnutí. Tento archetyp funguje,“ vysvětloval svůj pohled v loňském rozhovoru pro list Financial Times.
V roce 2014 Surkov dohlížel na anexi ukrajinského Krymu a zapojení Ruska do války na Donbasu.
„Ukrajina leží přímo mezi Ruskem a Západem. Geopolitická přitažlivost obou Ukrajinu rozdělí. Dokud nedosáhneme tohoto výsledku, boj o Ukrajinu nikdy nepřestane,“ řekl loni. Právě názory na Ukrajinu však byly údajně hlavním důvodem, proč se Surkov v roce 2020 odporoučel do ústraní.
Nikolaj Patrušev, hlavní představitel siloviků
Bývalý důstojník sovětské tajné služby KGB se zná s Putinem od 70. let z tehdejšího Leningradu. Spolu s šéfem bezpečnostní služby FSB Alexandrem Bortnikovem a šéfem civilní rozvědky Sergejem Naryškinem patří mezi tzv. siloviki, mocenskou skupinu vzešlou většinou z bezpečnostních složek.
Šéf ruské bezpečnostní rady Nikolaj Patrušev na červnovém jednání v arménském Jerevanu.
Patruševovu historickou vazbu na ruského prezidenta demonstruje například to, že v roce 1999 nahradil Putina v čele FSB a tuto hlavní bezpečnostní složku, která zahrnuje i kontrarozvědnou činnost, následně vedl do roku 2008. Nyní je už 14 let tajemníkem ruské bezpečnostní rady, důležitého orgánu v kremelské mocenské struktuře, kterému nechal Putin krátce před válkou ospravedlnit agresivní postup vůči Ukrajině.
V prvních týdnech konfliktu na Ukrajině Patruševova role zřetelně vzrostla. Poskytl sérii rozhovorů ruským médiím, v nichž obhajoval válečné cíle Kremlu, předpovídal, že se Evropa zhroutí pod tíhou potravinové a uprchlické krize, nebo že se Ukrajina rozpadne na několik států.
„Nastala Patruševova chvíle. Jeho myšlenky formují základy pro Putinovo rozhodování. Je jednou z mála osob, kterým Putin naslouchá,“ popsala jeho postavení ruská politoložka Taťjana Stanovaja.
Šest měsíců války
Seznam Zprávy připravily sérii textů k půlroku od okamžiku, kdy dal Vladimir Putin povel k invazi. Bezpečnostní expert Vojtěch Bahenský mluví v rozhovoru o tom, jak se může konflikt vyvíjet a před jaké dilema postavily Rusko útoky na anektovaném Krymu:
Analýza toho, jaké faktory jsou rozhodující a proč ani jedna ze stran zatím nezískává převahu:
Ruská invaze má obrovský dopad nejen na životy lidí, ale silně poznamenává také přírodu. Přehled ekologických škod způsobených válkou:
List Washington Post připomněl, že Patrušev v posledních měsících také hodně cestuje a jedná v zemích bývalého Sovětského svazu. Podle deníku by se mohl stát Putinovým nástupcem.
Sergej Kirijenko, manažer pro připojení Donbasu
Bývalý předseda vlády v období finanční krize v roce 1998, tedy ještě za prezidenta Borise Jelcina, se od ostatních Putinových lidí vymyká. Jako původně liberálně založený ekonom měl dříve blízko k reformátorům, jako byli Anatolij Čubajs nebo Jegor Gajdar.
Dobře se také znal s bývalým opozičním vůdcem Borisem Němcovem, který byl v roce 2015 zastřelen nedaleko Kremlu. Na přelomu tisíciletí Kirijenko dokonce vedl ve Státní dumě frakci Svazu pravicových sil.
Sergej Kirijenko měl kdysi pověst liberálně orientovaného manažera.
Ani po odchodu z vlády a nástupu Vladimira Putina se nicméně Kirijenko nikdy úplně neodpoutal od Kremlu. V letech 2007 až 2016 vedl státní jaderný koncern Rosatom, v posledních osmi letech je prvním zástupcem šéfa Putinovy prezidentské kanceláře, kde má na starosti oddělení vnitropolitických záležitostí.
A právě v této funkci dostal letos v dubnu na starosti také vztahy se samozvanými republikami na východoukrajinském Donbase. Předtím patřily do kompetence jiného zástupce prezidentské kanceláře Dmitrije Kozaka, jednoho z architektů Minských dohod.
V posledních měsících Kirijenko mnohem více vystupuje na veřejnosti. Jako manažer a praktik má za úkol hlavně užší provázání s oběma republikami a dalšími okupovanými oblastmi, které chce Moskva s největší pravděpodobností začlenit do Ruské federace.
Podle ruského serveru Meduza, který sídlí v Lotyšsku, mají Kirijenko a jeho podřízení za úkol připravit také „poválečnou image“ Ruska. Putina prý letos na jaře zaujala Kirijenkova vize o zemi se zvláštním posláním, která nenechává nikoho na pochybách, že přichází na obsazená ukrajinská území natrvalo. Součástí plánu má být představení Ruska jako „kontinentu svobody“, který by přitahoval západní tradicionalisty a konzervativce.
Vladimir Medinskij, pohádkář ruské historické výjimečnosti
Putinův poradce v oblasti historie a humanitních věd na sebe upoutal širší pozornost v březnu, když vedl ruskou delegaci při jednání s ukrajinskými představiteli o možném příměří. Jeho jmenování vyznělo až ironicky, protože právě Medinskij se často vyjadřoval ve smyslu, že Ukrajina musí dál patřit do ruského prostoru. V Kyjevě to chápali jako signál, že Moskva nebere rozhovory úplně vážně.
Vladimir Medinskij měl bořit mýty o ruské zaostalosti a krutosti.
V Rusku je Medinskij známý už mnohem déle. Během osmi let ve funkci ministra kultury často v médiích plísnil ruské filmaře za to, že točili snímky znevažující vlastní zemi. Státní peníze nasměroval na ty projekty, které podporovaly ruské vlastenectví, nejlépe když chválily heroismus ruských vojáků. Stal se jakýmsi vlajkonošem nové historické pravdy, která nadhodnocovala sovětské vojenské úspěchy a celkově propagovala ruskou výjimečnost.
Už před jmenováním do vlády na sebe Medinskij upozornil jako autor knižní bestsellerové série Mýty o Rusku, která měla bořit stereotypy, že jsou Rusové zaostalý národ, nebo že ruská historie je mimořádně krutá. Někteří ruští historici kritizovali tyto knihy za faktické chyby a absurdní manipulace. Jeho postavením však neotřásla ani aféra, kdy byl obviněn z plagiátorství obou svých disertačních prací.
Výmluvným příkladem Medinského přístupu jsou jeho výroky v polemice o historické nepřesnosti filmového trháku 28 panfilovců z roku 2016, který propagoval legendu o hrdinském odporu sovětských gardistů vedených generálem Ivanem Panfilovem před desítkami německých tanků před Moskvou během druhé světové války.
V roce 2015 Medinskij kritizoval šéfa Ruského státního archivu, že odtajnil a zveřejnil online dokumenty, které potvrdily, že příběh byl zmanipulovaný pro propagandistické účely. „I kdyby byl tento příběh od začátku do konce kompletně vymyšlený, i kdyby neexistoval žádný Panfilov, i kdyby nebylo nic – je to posvátná legenda, které se prostě nemůžete dotknout,“ prohlásil Medinskij.
Igor Sečin, nejmocnější oligarcha
Více než kdo jiný v Putinově okruhu symbolizuje proplétání politické a finanční moci, někdy je označován za druhého nejvlivnějšího muže v Rusku.
Ropa, kterou dodává světu Sečinem vedený koncern Rosněfť, je jedním z klíčových geopolitických nástrojů Putinova režimu. Jen v roce 2020 vynesly daně této společnosti 1,8 bilionu rublů, což by stačilo na financování asi 40 procent ročního vojenského rozpočtu Ruska.
Igor Sečin na Petrohradském mezinárodním ekonomickém fóru v roce 2016.
Sečin pochází z petrohradské skupiny. Spolu s Putinem pracoval v kanceláři bývalého primátora Anatolije Sobčaka. V roce 1999, když byl Putin jmenován předsedou ruské vlády, se Sečin stal zástupcem šéfa jeho kanceláře. Pak následoval svého šéfa do prezidentské administrativy. Od roku 2008 byl místopředsedou vlády a v roce 2012 byl jmenován šéfem Rosněfti.
Sám Sečin sice v rozhovorech popíral, že by mu Putin nějak naslouchal, natož v záležitostech kolem Ukrajiny. Na Západě je nicméně považován za velmi důležitou osobu.
„Je to jeden z nejdůvěryhodnějších a nejbližších poradců Vladimira Putina a také jeho osobní přítel. S ruským prezidentem byl v každodenním kontaktu,“ uvádí se v sankčním oznámení EU z konce února. Na základě sankcí mu francouzské a španělské úřady v prvních týdnech po začátku ruské invaze zabavily dvě superluxusní jachty v hodnotě stovek milionů dolarů.
