Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Cílem speciální vojenské operace je chránit lidi, kteří byli vystavováni šikaně a genocidě ze strany kyjevského režimu po dobu osmi let, a za tímto účelem usilovat o demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny,“ tak zněl jeden z prvních projevů ruského prezidenta Vladimira Putina poté, co před 3 lety zahájil invazi na Ukrajinu. V dalších dnech pak přišla podobná lživá prohlášení se společným jmenovatelem - bojovností a sentimentem.
V průběhu posledních tří let jako by se ale slovník a spektrum emocí ruského prezidenta proměnily.
Vše pro Ameriku
Putin přešel od agresivních výpadů k více rozvážnému vyjadřování, které stínuje jeho diplomatickým snahám. Větší prostor v jeho projevech tak dostalo téma spolupráce a touhy navázat vztahy, zatímco udržuje klidné emoce i během obzvláště vypjatých projevů, jak vyplývá z analýzy provedené nezávislým serverem Vjorstka.
Pozorovatelné změny se odehrávají zejména v posledních týdnech, kdy se musí dlouhodobé zajeté pořádky ruské rétoriky ohýbat v souvislosti s děním přes oceán.
„Změna v projevu vychází z jistoty, že Rusko tuto válku neprohraje. Sice ji nevyhrává tak, jak očekávalo, ale dokáže to i tak prodat jako úspěch. A tak se nepotřebuje zatěžovat už tolik morálními nebo sentimentálními výroky, jako tomu bylo před dvěma nebo třemi lety. Myslím si ale, že ještě uvidíme dramatickou změnu v jeho jazyce v souvislosti s tím, že se teď Rusko snaží opět vybudovat nějaké vztahy se Spojenými státy,“ popsal pro Seznam Zprávy Arsenij Kumankov, odborník působící na Princetonské univerzitě, který se věnuje ruské politické scéně. „Neřekl bych, že Putin zní více mírumilovně, ale pravděpodobně chápe, že jediná mocnost, která mu může nyní udělat nějaké kroky dopředu, jsou Spojené státy. A on osobně se teď snaží o to, aby nezačal další kolo konfliktu s americkou vládou, ale spíše jí chce ukázat, že je připraven na spolupráci,“ dodává.
Proměna vztahů mezi USA a Ruskem
Za poslední týdny Trumpova administrativa rozviklala stabilní partnerství s Evropou i podporu Ukrajině. Tedy dva hlavní trny v oku, na které si dlouho stěžoval ruský režim. Vedle toho z úst amerického prezidenta zněla i prohlášení nápadně připomínající ruskou propagandu, namátkou například přiřknutí viny za zahájení války Ukrajině. Poprvé od propuknutí invaze se také setkali vysocí představitelé obou zemí a jednání mezi nimi budou nadále zřejmě pokračovat.
Stavební kámen řady projevů totiž tvořila kritika Spojených států a rámování jejich akcí jako nepřátelských aktivit. Jenže nyní prezident Donald Trump natahuje (i když zatím opatrně) ruku směrem ke Kremlu.
„Obraz světa celé naší drahé propagandistické mašinérie, budované po mnoho let, byl nyní narušen. Pro nás bylo všechno geniálně jednoduché: Washingtonský regionální výbor byl nepřítel. Evropa je satelit, loutka. Nemají vlastní subjektivitu; jednají na příkaz Spojených států,“ vysvětlil pro The Moscow Times zdroj blízký Kremlu, který byl zasvěcen do ideologického plánování.
Hledání nového cíle rámovaného jako nepřítele nesoucího vinu za konflikty na sebe nenechalo dlouho čekat. „Posledních 500 let všechny tragédie světa vznikly v Evropě, nebo se staly díky evropské politice,“ prohlásil nedávno ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov.
„Podíváme-li se na to zpětně, Američané nehráli žádnou výbušnou roli a už vůbec k ničemu nepodněcovali,“ dodal.
Přátelská tvář pro Rusy, navenek ostrý lídr
Rétorika se ale pochopitelně odlišuje v některých oblastech na základě toho, ke komu Putin promlouvá. Co se týče proslovů k domácímu publiku, větší pozornost prezident zaměřuje na udržování stability a důvěru v dobrou budoucnost - zejména v ekonomickém hledisku.
„Když Putin mluví s Rusy, tak je obvykle velmi otevřený člověk a v některých ohledech až přátelský. Souvisí to také s tím, že je posedlý ekonomickým růstem a rozvojem. A o tom obvykle mluví. Slibuje zářnou budoucnost, kterou jim může zaručit pouze on,“ vysvětluje Kumankov.
Ruský prezident tak využívá stránku, která mu získala za jeho čtvrtstoletí u moci srdce mnoha Rusů. A to je jeho role garanta bezpečnosti a právě stability pro ruskou společnost, která ji po rozpadu Sovětského svazu vyhledávala.
V prvním roce války byl Putinův projev také plný emocí a bojovného jazyka. Používal hodnotící, drsný jazyk, mluvil o „neonacistickém režimu“, „genocidě“, „zotročení Ukrajiny“, „západních elitách usilujících o zničení Ruska“, přirovnal invazi na Ukrajinu k Velké vlastenecké válce a zmínil „nevyhnutelnost konfliktu“, „nepřátelskou agresi“ a „boj za vlast“, zní výčet analýzy.
Vladimir Putin během každoroční tiskové konference, kde odpovídá na otázky občanů i médií. Promítá se vesměs po celé zemi. Snímek z prosince 2019, Moskva
Kumankov vysvětluje podobné využívání emocí jako snahu o ospravedlnění využití vojsk ve válce, které zpočátku řada Rusů nerozuměla.
„Vidíme zejména v Putinových projevech, že jemu nestačí se odvolávat pouze na zákony, ale potřebuje k tomu i hodně morálních a sentimentálních prvků. Takže mluví třeba o tom, že se dějí hrozné věci ruskojazyčnému obyvatelstvu na východě Ukrajiny. Nebo zmiňuje mučení či teroristické aktivity, jak oni tomu říkají,“ popsal Arsenij. Režim tak ukazuje paradigma, ve kterém neútočí, ale pouze reaguje na hrozby.
A přestože tyto aspekty rétoriky nevymizely úplně, objevily se například v souvislosti s ukrajinskými operacemi v kurské oblasti, avšak už jsou mnohem méně zřetelné.
V zahraniční politice se pak jeho promluvy zasazují do kontextu demonstrace síly. Vedle toho platí i prosazování myšlenky multipolárního světa a oslabení vlivu Západu. Putin zároveň přesouvá odpovědnost za řešení problémů v ekonomickém, energetickém a politickém sektoru, včetně otázky mírových jednání s Ukrajinou, na kolektivní „Západ“.
Vítězství ve válce dál proslovům dominuje
Změny naznačující uklidnění tónu v rétorice ale neznamenají, že by nyní Moskva prezentovala ustupování z válečných akcí a ukazovala je jako špatný záměr. Naopak.
Diskurz o pokračování a vítězství v ruské válce proti Ukrajině se nijak nemění. Podle průzkumu společnosti Levada sice ruská společnost projevuje rostoucí podporu mírovým rozhovorům, zůstává ale přesvědčená, že válka skončí vítězstvím Ruska.
To souvisí i s rétorikou, jež rámuje mírová jednání. Kreml se opakovaně staví k těmto procesům z pozice silnějšího, který nebude a nemusí dělat žádné ústupky. Částečně mu v tomto jde na ruku i americký prezident, který svému ukrajinskému protějšku Volodymyru Zelenskému během roztržky v Bílém domě dal najevo, že bezpečnostní záruky pro napadenou zemi nyní nemusí být součástí dohody.
Zprávy z bojiště
Kurský výběžek je pod stále rostoucím ruským tlakem. Na několika dalších místech ale ukrajinské jednotky provedly na poměry posledních měsíců nezvyklé protiútoky.
Neústupnost dala ruská strana najevo už po diskuzích v Rijádu, kdy naznačila, že jakékoli zapojení Severoatlantické aliance (NATO) do provádění mírové dohody nebo poskytování bezpečnostních záruk pro Ukrajinu je pro Rusko nepřijatelné.
Výhodnou pozici těží z úspěchů na bojišti, kde se pozice ukrajinských sil ještě zhorší poté, co americký prezident oznámil přerušení vojenské pomoci napadené zemi. I to přijal Kreml s opatrným nadšením.
„Je zřejmé, že až dosud byly USA hlavním dodavatelem této války. Pokud to USA zastaví nebo pozastaví tyto dodávky, bude to pravděpodobně nejlepší příspěvek k dosažení míru,“ řekl mluvčí Kremlu Dimitrij Peskov.
Putin tak nyní nemá důvod ustupovat z vítězného tónu, který svému publiku přednáší. Naopak útočnou a burcující rétoriku už nepotřebuje, teď jde spíše o rámování mírových jednání jako jeho úspěchu.
