Putina čeká korunovace. Sedm problémů, s nimiž se bude muset popasovat

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ruský diktátor Vladimir Putin dnes v Kremlu složí už popáté prezidentský slib. Oficiálně tak s velkou pompou stane na příštích šest let v čele Ruska. Drtivým vítězstvím ve zmanipulovaných březnových prezidentských volbách stvrdil, že se v zemi nerýsuje žádná významnější alternativa.

Funkční období, které si sám nechal v ústavě prodloužit, a systematické potlačení opozice mu dávají k dalším krokům téměř neomezený mandát.

Zásadní otázky, na něž bude muset najít odpověď, případně výzvy, se kterými se bude muset vyrovnat, jsou poměrně jasné. Jak k nim přistoupí, zůstává otevřené. Seznam Zprávy vybraly sedm témat, kterým se Putin bude muset věnovat.

Před volbami se Putin debatám o válce na Ukrajině spíše vyhýbal, ale není sporu o tom, že minimálně v počátku nového období půjde o nejzásadnější téma, které bude muset řešit. Konflikt, který měl podle jeho slibů skončit během pár dní, trvá už třetím rokem a v blízké době se neočekává konec, přestože Rusko má na bojišti v současnosti navrch.

Měsíce před znovuzvolením Putina se ovšem stále častěji objevovaly i hlasy nesouhlasu s pokračováním invaze, s nimiž se bude muset diktátor stále častěji zaobírat.

Desítky tisíc lidí tehdy podpořily jediného protiválečného kandidáta Borise Naděždina. V ulicích se také pravidelně konaly protesty matek a manželek vojáků, které žádaly jejich návrat z fronty. Ačkoliv tedy režim potlačil hlavně opoziční hlasy, začínají se ozývat i jeho zarytí podporovatelé, na které dopadají následky invaze.

Putin sice označuje válku na Ukrajině za otázku života a smrti pro Rusko, ve výsledku by ale neúspěch v ní ohrožoval hlavně kontinuitu režimu. Samotné volby i odborníci označovali za jakési referendum o pokračování války na Ukrajině.

„Stažením vojsk bez výrazného vítězství by Putin riskoval vážnou reakci doma, možná i ozbrojenou vzpouru zastánců tvrdé linie, jakou loni vyvolal šéf žoldnéřů Jevgenij Prigožin. Byla by to také velká rána jeho nadějím, že se zapíše do historie jako jeden z nejúspěšnějších ruských válečných vůdců,“ napsal ve svém komentáři pro britský deník The Times expert na Rusko Marc Bennets.

S celkovým vyzněním invaze na Ukrajinu souvisí otázka případné další mobilizace, o které se v Rusku spekuluje v podstatě od té první. V době okolo voleb pro Kreml nebylo rozumné o ní mluvit, ale intenzivně se diskutovalo o tom, že po hlasování by k ní mohl přistoupit. Ruský postup na Ukrajině si navíc vyžádal obrovské lidské oběti.

Podle vedoucí pracovnice Carnegie Russia Eurasia Center Tatiany Stanovayové ale nyní Putin další mobilizaci přece jenom nepotřebuje. Jedním z důvodů je, že v armádě působí mnoho Rusů z chudších regionů, pro které jde o jedinou možnost přijít k lepším penězům.

Moskva v poslední době získává další kilometry území zejména v Doněcké oblasti, stále je to za cenu vysokých ztrát (i na ukrajinské straně). Rusové se ale zároveň učí zlepšovat svou taktiku a na překotné změny k neprospěch Moskvy to momentálně nevypadá.

Putin tedy nemá důvod sahat po nepopulárním opatření. Připomeňme, že první mobilizace v září 2022 vyvolala protesty a statisíce Rusů uprchly ze země, aby se vyhnuly povolávacímu rozkazu. Na druhou stranu druhá mobilizace by mohla uklidnit příbuzné vojáků, kteří museli na frontu už před rokem a půl.

Válka vzhledem ke své délce nepřináší jen morální problémy, ale řada Rusů se potýká i se zhoršenou ekonomickou situací. Právě vzpruha poškozeného hospodářství se například podle časopisu Foreign Affairs stane jednou z Putinových priorit.

Ani západní sankce a válečná mašinerie nicméně dosud ruskou ekonomiku nepoložily. Nic ani nenasvědčuje tomu, že by se tak mělo v blízké době stát. Přesto si lidé uvědomují, že občas chybí vajíčka nebo je těžší sehnat si nejnovější iPhone.

„Ruská ekonomika přešla na válečný režim, a soustředí se tak hlavně na obranné výdaje. Tomu nepomáhají ani Západem uvalené sankce. Režim se tak musí snažit, aby udržel socioekonomický standard, který nebude v ruské populaci vzbuzovat přílišnou nespokojenost,“ řekl už dříve pro Seznam Zprávy Thomas Graham, expert na Rusko působící na Yaleově univerzitě.

Při minulé inauguraci v roce 2018 se konaly protesty, na kterých policie zatkla asi tisíc lidí. Tentokrát se takové akce nejspíše konat nebudou.

Kreml za poslední dva roky posílil represe vůči jakémukoliv odporu proti válce i režimu. Opoziční skupiny postavil režim mimo zákon a nezávislým médiím znemožnil v zemi fungovat. Ostatně v represích Putin překonal i sovětské lídry.

Přední představitelé ruské opozice jsou buď v exilu, po smrti, nebo si odpykávají dlouhé tresty odnětí svobody a jejich osud zůstává nejistý. S dalším utvrzením moci, které Putin volbami demonstroval, se nicméně očekává ještě větší důraz na potlačení jakéhokoliv nesouhlasu.

„Vždy, když už si myslím, že nepůjde zajít dál, se něco najde. Ale co se týče těch zákonů týkajících se kritiky režimu, tak tam už úplně zpřísnění neočekávám. Už nyní jsou ty zákony tak vágní, že se pod ně vejde kdeco. Oblast, kde se ale hodně zpřísňují zákony, se týká mobilizace a odvodů. Je mnohem těžší dezertovat, nebo se vůbec vyhnout službě,“ upozornila pro Seznam Zprávy právnička Lauren McCarthyová z University of Massachusetts Amherst, která se zaměřuje na ruskou legislativu.

S inaugurací má prezident povinnost rozpustit vládu a sestavit novou. Očekává se tak, že by mohly v nejvyšších patrech a následně i nižších nastat některé změny. Spekulace se rojí zejména okolo možné obměny ministra obrany Sergeje Šojgua kvůli nedávnému zatčení jeho dlouholetého náměstka Timura Ivanova, který čelí obvinění z korupce.

Že je zatčení náměstka ve skutečnosti útokem na ministra, si myslí i bývalý mluvčí Kremlu Abbas Galjamov, kterého nyní úřady označují za „zahraničního agenta“. „Ivanov je jedním z Šojguových nejbližších lidí. Jeho zatčení krátce před jmenováním nové vlády naznačuje, že šance současného ministra na setrvání v křesle prudce klesají,“ poznamenal pro Reuters.

Poslední změny, ke kterým ve vládě došlo, proběhly před čtyřmi lety a netýkaly se nejdůležitějších postů.

První zahraniční cestu po inauguraci plánuje Putin do Číny. Právě posilování vazeb s Pekingem bude jednou z hlavních domén zahraniční politiky Kremlu, ostatně jinak tomu nebylo ani doposud. Od začátku války na Ukrajině se totiž Rusko ocitlo v nepřízni západních států a hledá proto spojence jinde.

Přes silná prohlášení o tom, jak mezi státy panuje přátelství bez hranic, funguje v rusko-čínských vztazích nerovnocenná dynamika, v níž má navrch Peking, upozornil již dříve pro Seznam Zprávy sinolog David Gardáš.

„Na osobní úrovni pravděpodobně mezi oběma autokraty skutečně jisté přátelství panuje. Co se týče bilaterálních vztahů mezi Ruskou federací a Čínskou lidovou republikou, tam se spíše než o přátelství dá bavit o jakémsi sňatku z rozumu,“ podotkl pro Seznam Zprávy expert ze Sinopsis.

Zahraniční spolupráci se Putin bude snažit prohlubovat i se státy střední Asie, kde po začátku války vliv Moskvy začal upadat. Některé jeho cesty by mohly vést i do Afriky, kde působí ruské žoldnéřské skupiny.

Během předvolebního období Putin také Rusy ujišťoval, že probíhající válka nestojí zemi v cestě k řešení dlouhodobých a závažných problémů.

Na domácí úrovni tak chce prezident reagovat například na demografickou krizi, kterou ještě umocňuje probíhající konflikt. Ostatně i porodnost se stala součástí propagandy a úřady ženy vyzývaly, aby neukončovaly svá těhotenství, prostřednictvím billboardů i v médiích.

Už dříve se tak objevily zprávy o tom, že se režim snaží o potlačení reprodukčních práv. Teď jsou „volby“ vyřešené a režim má volnější ruce.

„Putin je teď vážně posedlý demografickou situací v Rusku. To by se nemělo zaměňovat s náboženskými názory nebo jakýmikoli moralizováním. To ho nezajímá, jeho důvody jsou čistě korporátní, pragmatické,“ upozornila pro Seznam Zprávy ruská právnička Marianna Muravyeva, která se na Helsinské univerzitě zabývá ženskými právy ve své původní vlasti.