Nepřítel, nebo správný muž. Co číst z kremelských výroků na Trumpovu adresu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Bouchání šampaňského v parlamentu a velká slova o budoucím zlepšení vztahů. Tak před osmi lety vypadaly ruské oslavy vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách. Nyní je v Kremlu spíše ticho, v první chvíli se ruský prezident i zdráhal poslat gratulace.

„Mluvíme o nepřátelské zemi, která je přímo i nepřímo zapojena do války proti našemu státu,“ řekl po Trumpově zvolení mluvčí prezidenta Dmitrij Peskov s odkazem na podporu, kterou Spojené státy dodávají na obranu Ukrajiny vůči ruské invazi.

Nakonec ovšem Vladimir Putin o den později Trumpovi pogratuloval s tím, že je připravený s ním jednat. V projevu na konferenci v Soči pak na jeho účet nešetřil chválou. Pronesl například, že poté, co loni v létě přežil pokus o atentát v Butleru, se Trump zachoval „jako správný muž“.

Naznačil také naději, že Trump konečně naplní svou rétoriku přátelskou k Rusku. „Velmi očekávám, že naše vztahy se Spojenými státy budou nakonec obnoveny. Jsme tomu otevřeni,“ pravil Putin.

K rozhovoru mezi politiky došlo podle deníku The Washington Post už minulý týden ve čtvrtek. A Trump měl během něj šéfovi Kremlu doporučit, aby neeskaloval válku proti Ukrajině, a připomenul mu rozsah americké vojenské přítomnosti v Evropě. Putinův mluvčí Peskov ale v pondělí řekl, že k žádnému hovoru nedošlo.

Zdrženlivý postoj vůči budoucímu prezidentovi Spojených států bude Moskva zřejmě udržovat i nadále.

Putin totiž svou rétoriku staví mimo jiné na vymezování se vůči Washingtonu a právě invazi na Ukrajinu vykreslil jako součást civilizačního boje proti agresivnímu a morálně upadlému Západu.

Pokud by Kreml vyvolal dojem, že doufá v rozmrazení vztahů s Washingtonem nebo že by s Trumpem u moci změkl a udělal ústupky v nějaké sporné otázce, jako je například válka na Ukrajině, mohl by zmást domácí publikum. Přesto se očekává, že nástup republikánského politika do úřadu ovlivní katastrofální vztahy mezi Moskvou a Washingtonem.

Budoucí americký prezident je pro Moskvu, která se potýká s rostoucí nespokojeností společnosti i únavou svých vojsk, jednou z mála možností, jak konflikt v blízké budoucnosti ukončit.

Trump během kampaně sliboval, že konflikt vyřeší velmi rychle, což vyvolalo obavy zejména na Ukrajině a mezi jejími spojenci. Náznaky dohody, které představil Trumpův budoucí viceprezident J. D. Vance, by totiž mohly hrát spíše ve prospěch Moskvy, která by si mohla udržet například některá z okupovaných území.

Trump však zatím neřekl téměř nic o tom, jak by chtěl obě strany dostat k jednacímu stolu. Zdá se tedy, že přinejmenším prozatím nemá Putin žádný motiv k tomu, aby naznačil, že je připraven na mír za jiných než ruských podmínek.

V zákulisí dal budoucí prezident nicméně najevo, že by podpořil dohodu, která by přiřkla Rusku alespoň část aktuálně okupovaného území na Ukrajině, a v již zmíněném telefonátu se o teritoriální otázce údajně zmínil, jak popsal The Washington Post.

Jak ale bude nový americký prezident přistupovat k Moskvě, se dá odhadovat jen ztěžka. Zatímco ve svém prvním období sliboval sblížení, americká politika vůči Rusku se během čtyř let jeho vlády pouze přitvrdila, sankcí i dodávek zbraní na Ukrajinu přibylo.

Trump se nicméně nikdy – na rozdíl od demokratického prezidenta Joea Bidena i své soupeřky z volebního klání Kamaly Harrisové – neotočil k Moskvě zády. A to ani přes agresi, kterou Moskva vyvolala na Ukrajině a kterou se Trump zdráhal odsoudit.

Naopak opakovaně vyjádřil obdiv k Putinovi i dalším autoritářským vůdcům, jako je čínský lídr Si Ťin-pching a severokorejský diktátor Kim Čong-un.

Oba dva se také hlásí ke konzervativním, „tradičním“ hodnotám a pěstují si image tvrdých a rozhodných vůdců. Ruské instituce dekriminalizovaly domácí násilí, zakázaly „globální hnutí LGBTQ“ jako extremistické a snaží se o omezení interrupcí, což může vyvolávat sympatie u části amerických republikánů.

„Trumpův nástup neznamená, že by byly zrušeny sankce nebo že by Trump a Putin byli vyfotografováni, jak si podávají ruce – to by se nemělo očekávat. Místo toho můžeme očekávat, že bude zahájen proces nápravy bilaterálních vztahů, který si pod Kamalou Harrisovou nebylo možné představit,“ popsala expertka na americkou politiku Alexandra Filippenková pro list The Moscow Times.

Trump si vybudoval během svého prezidentství s Putinem osobní vztah a zůstal s ruským vůdcem v kontaktu i po svém prvním funkčním období v Oválné pracovně, jak popsala kniha novináře Boba Woodwarda. Během kampaně toto republikánský kandidát nicméně popíral, také Kreml odmítl, že by se mezi nimi udržovala přímá linka.

Kontakt s ruským prezidentem ale nebyl přítěží u lidí, kteří jsou blízcí Trumpovi. Tucker Carlson, bývalý moderátor americké konzervativní stanice Fox News, který patří k nejbližšímu okruhu budoucího prezidenta, odletěl v únoru do Moskvy, aby udělal rozhovor s Putinem.

Stal se tak první osobností ze západních médií, která získala rozhovor s ruským vůdcem, od rozpoutání plnohodnotné invaze na Ukrajinu.

Hlavní proměnnou ve vztazích mezi USA a Ruskem bude představovat Trumpův přístup k Ukrajině i Severoatlantické alianci. A i zde panuje řada nejistot.

Zatímco během své kampaně předestíral, že chce pozastavit pomoc napadené zemi, a i republikánští politici v posledních měsících blokovali další dodávky, po zvolení se spojil s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, který označil jejich telefonát za „skvělý rozhovor“.

Podobně se v předvolebním období vyjadřoval Trump i na účet NATO. Opakovaně si stěžoval na fungování organizace, otevřeně zpochybňoval její nezbytnost pro moderní světový řád. Stěžoval si na nepřiměřený finanční příspěvek USA a pokáral země NATO, které neplní minimální cíl bloku v oblasti výdajů na obranu.

Dokonce v jednom ze svých projevů povzbudil Rusko, aby si se zeměmi, které nedosáhnou investice dvou procent svého HDP na obranu, „dělalo, co chce“. Tento požadavek přitom nesplňuje osm zemí z 32členného bloku, včetně České republiky.

Někteří z Trumpova okolí tvrdí, že jeho tvrdá linie je pouze vyjednávací taktikou, jak přimět členy, aby splnily pokyny Aliance ohledně výdajů na obranu. Přesto vzbuzují taková prohlášení v bloku nejistotu.