Putin už teď prohrává, říká „klimatický muž“ NATO

Klimatické změny představují hrozbu i pro NATO a aliance se na ně proto už teď připravuje. „Námořní základny jsou v místech, kde stoupá hladina moře a budou zaplaveny. Kvůli tání arktického ledového příkrovu je obtížnější navigace ponorek,“ líčí pro Seznam Zprávy Michael Rühle, ředitel klimatického odboru aliance. A výčet tím podle něj nekončí.

V rozhovoru ale mluví zejména o energetické bezpečnosti v souvislosti s válkou na Ukrajině. Připouští, že zima může být těžká, protože Rusko je odhodlané používat energie jako zbraň.

Musím přiznat, že jsem před dnešním rozhovorem ani nevěděl, že má Severoatlantická aliance odbor zabývající se klimatem…

NATO má tento odbor jen krátce, fungujeme teprve rok a půl.

Kromě klimatu se zabýváte i energetickou bezpečností. Jak se vaše práce změnila po ruské invazi na Ukrajinu 24. února?

První věc, která se změnila, je samozřejmě energetika, zájem o ni se zvýšil. NATO není instituce zabývající se primárně energetikou, energetickou bezpečnost si zajišťují členské státy. Aliance má ale v programu energetickou bezpečnost, a to už více než deset let, kdy jsme začali sledovat vývoj v energetice, který má dopady na bezpečnost spojenců.

Řešili jsme například energetickou úspornost armád nebo to, jak k nim dostat palivo. Už to byla solidní agenda, po útoku Ruska na Ukrajinu se to ale trochu změnilo, protože Rusko použilo energii jako zbraň proti celé Evropě. Do té doby používala tuto zbraň proti východní Evropě, která s tím měla dlouhé zkušenosti, ale ne proti většímu trhu v západní Evropě. Teď už mezi tím nedělá rozdíly, a to byl myslím další budíček pro spojence, aby se na energetickou bezpečnost více zaměřili.

Energetickou agendu proto budeme rozšiřovat a budeme se snažit jednat s ohledem na klima. Teď, když se kvůli krizi vrátíme přes zimu k fosilním palivům, samozřejmě nebudeme dělat pro klima to nejlepší, je ale třeba nalézt rovnováhu. Spolupracujeme proto s Evropskou komisí i Mezinárodní agenturou pro energii, která má výborná data o spotřebě.

Zmínil jste používání energie jako zbraně. Stále pravděpodobněji se jeví scénář, že Rusko na zimu Evropě kohoutky s plynem zcela uzavře. Je na to Evropa připravená?

Snažíme se na tento scénář připravit naplňováním zásobníků i kompenzacemi minimálně pro nízkopříjmové domácnosti, aby zimu přežily, aniž by zbankrotovaly. Myslet musíme i na průmysl a snížit břemeno vysokých účtů, kterým čelí zvláště energeticky náročná odvětví. Myslím, že každý stát už své plány na zimu má.

Pokud bude ale zima tuhá, bude to někdy v lednu nebo později složité, i když jsou teď zásobníky plné. Na to, aby stačily na celou zimu, to není. Pozitivní je, že ostatní dodavatelé zvýšili objemy a Norsko se nyní stalo největším dodavatelem plynu v Evropě. Státy, které mají přístup k moři, si také budují terminály na zkapalněný plyn, což je nesmírně důležité. Východní Evropa byla v tomto směru napřed a vnímala to jako naléhavý problém mnohem dříve než ta západní.

Vyrovnat se s ním nám ale pomohou všichni ostatní dodavatelé, od USA po Katar a kdo ví, kdo se k nim v budoucnu ještě přidá. Časem budou také stále důležitější součást energetického mixu tvořit obnovitelné zdroje. Ty ale mohou také vytvářet další závislosti – jste-li závislý na ruském plynu a přejdete na obnovitelné zdroje, potřebujete vzácné minerály, což může vést k závislosti na Číně, což není právě to, co by si člověk přál. I tím se NATO zabývá.

I když se ale teď na krátkou dobu k fosilním palivům vracíme, Evropa dala jasně najevo, že se jich chce zbavit. Velké množství fosilních paliv potřebují i armády, i ty si ale začínají uvědomovat, že to pro ně dlouhodobě bude spíš zátěž než něco pozitivního. Zelená transformace, která v příštích letech přijde, se tak nevyhne ani armádě.

Řada evropských států diskutuje o cenových stropech na ruský plyn nebo už je zavádí. Co si o tomto nástroji myslíte? Je to správná cesta?

Pokud bude zastropování cen ruského plynu fungovat, je to teoreticky velmi dobrá cesta. Druhá věc je, jestli se podle ní budou všichni řídit. Ideálně by měl na nižší ceně každý vydělat, třeba i Indie, která nakupuje od Rusů ropy a plynu velké množství. Zvláště Spojené státy se o dosažení zastropování velmi snaží, až dosud ale bez úspěchu.

Na to, jak se angažovat ve válce na Ukrajině existují ve světě různé názory – Západ Ukrajinu ohromně podporuje, bez něj by nepřežila. Další části světa se ale drží stranou, těží z nízkých cen, a proto se nechtějí politicky angažovat.

V případě tuhé zimy a problémů, o nichž jste mluvil, je zde i riziko násilných pouličních protestů v evropských městech. Řešíte i tento problém?

NATO se domácími nepokoji nezabývá, nejsme policie. Generální tajemník aliance ale upozornil, že se to může stát a vidíme už, že se na tuto příležitost připravují různé populistické strany. Pokud k tomu ale dojde, je to především úkol pro vlády se s tím vypořádat.

Myslím ale, že i když nás čekají problémy, politici by stále voličům měli dávat najevo, že pokud získá Rusko dojem, že se mu kvůli velké zimě vzdáváme, bude to jen horší. Když necháme Ukrajinu padnout, říkáme si o další problémy. Platíme teď sice za válku vysokou cenu, pokud to ale neuděláme, bude ta cena v budoucnu ještě mnohem vyšší. Když ukážeme, že můžeme těžkosti překonat, a k tomu se přidá dobrý výkon ukrajinské armády a slabost té ruské, může nám to nakonec pomoci k nějakému vyjednanému řešení.

Prohlédněte si snímky strojů, které byly k vidění na Dnech NATO v Mošnově.

Před časem jsem mluvil s jedním expertem na energetiku, který říkal, že společná energetická politika EU a Green Deal nám mohou přinést i větší demokratizaci. Například Putin by přišel o svoji hlavní páku na EU, souhlasíte s takovým závěrem?

Není to ani tak Green Deal, jako spíše válka na Ukrajině, co přivedlo energetiku do centra pozornosti. Válka na Ukrajině a Rusko všechny procesy včetně energetické transformace zrychlují, minimálně v dlouhodobém horizontu. Lidé si více uvědomují, že závislost na plynu je naše zranitelnost.

Putin už ale prohrává – nepřichází sice tolik o peníze, protože ceny vzrostly, přišel ale o svůj nejlukrativnější trh, kterým je Evropa. Potrubí na východ nevede, to bude potřeba nejdříve postavit. A zákazníci jako Čína nebo Indie neodeberou tolik, co Evropa. Putin tedy hraje hazardní hru, která ho myslím dovede ke katastrofě pro Rusko.

Nejen, že přišel o evropský trh, kvůli sankcím se také nemůže dostat k technologiím, které potřebuje k těžbě na severu. Jeho pozice jako zásadního hráče na trhu s energiemi se proto myslím v budoucnu sníží. Naleziště, z nichž těží tradičně plyn pro Evropu, už byla vyčerpána a Putin potřebuje těžit dál a dál na severu. Kvůli klimatickým změnám a tání permafrostu je ale infrastruktura velmi křehká a nejistá, což dlouhodobě pro Rusko nevypadá dobře. Nezdá se mi ale, že by na to Putin myslel, spíše všechno podřídil svému cíli, aby už Ukrajina nebyla samostatný stát.

V Evropě zaznívají i hlasy, abychom od Ruska úplně přestali plyn kupovat a zabránili tak dalšímu financování války. Pokládáte takový krok před zimou za přílišný risk?

To se už ale děje, před válkou tvořily dovozy z Ruska 60 procent evropských dovozů plynu, teď jsou na deseti procentech.

To je ale způsobeno rozhodnutím Ruska…

Ano, idea snížit dovozy tu byla ale už dříve. Některé země, jako Německo, byly na ruském plynu hodně závislé a chtěly i druhý plynovod. Už druhý den po invazi ale zjistili, že je to slepá ulička a zastavili Nord Stream 2 ještě než byl uveden do provozu. A blízko zastavení je teď i Nord Stream 1. Všichni jsme teď na jedné lodi a chceme se stát méně závislými a jde to rychleji, než je obvyklé.

Pojďme obecně k odchodu od fosilních paliv. Jeden region světa je na nich obzvláště závislý, Perský záliv. Tamní monarchie nejspíš čekají převratné změny, uvidíme v budoucnu pády tamních režimů?

Teoreticky nastane situace, kdy budou nízké ceny a fosilní paliva nebude možné prodat, což by mohlo mít pro tyto země bezpečnostní dopady. Jejich ekonomiky jsou na tom založené. Oni ale samozřejmě vidí, co se děje, sledují diskuze o životním prostředí a snaží se změnit svůj byznysový model a investovat do jiných druhů energií, například do slunce, kterého mají nadbytek.

Myslím, že časem přejdou na model, který jim bude i nadále přinášet zisky, i když se vzdají ropy. Saúdskoarabský ministr pro ropu jednou řekl, že doba kamenná také neskončila proto, že by nám došly kameny. Stejně tak neskončí éra ropy proto, že by došla, ale proto, že už ji nebudeme chtít.

Německo odchází kromě fosilních paliv i od jádra. Je v NATO nějaký oficiální názor na výrobu jaderné energie?

Některé státy od jádra odcházejí, jiné s ním chtějí začít. Nikdy jsme o tom nediskutovali, nejsme instituce, která by vládám říkala, co v této oblasti mají, nebo nemají dělat. Je to úkol pro národní vlády a ty, jak víte, mají různé názory. Je ale pravda, že Evropská unie jadernou energii do jisté míry podpořila.

Jádro zůstává zajímavou částí energetického mixu, zvláště vzhledem ke klimatu. Ve Francii jsme ale také viděli, že se nedaly ochlazovat reaktory kvůli tomu, že byly nízké hladiny řek.

Asi žádný způsob výroby není úplně ideální – vítr sice fouká v pobřežních regionech, energii z něj ale potřebujete dopravit jinam, což je drahé. Když máte soláry, jste závislí na světlu a potřebujete velké kapacity ke skladování na dobu, kdy slunce nesvítí. Štěstí mají země jako Norsko nebo Gruzie, které mají hydroelektrárny – tedy za předpokladu, že tam kvůli klimatickým změnám nevyschnou řeky a přehrady. Nejlepší cestou je tedy diverzifikace dodavatelů i používání různých technologií.

Co vůbec považujete z hlediska klimatu za nejakutnější bezpečnostní hrozbu? Zaplavení pobřežních měst, migraci…?

Tímto způsobem hrozby nedělíme. Jen říkáme, že klimatické změny krize znásobují - když máte nějakou krizi a k ní se přidá klimatická změna, všechno se ještě zhorší. Můžeme se bavit o potravinové bezpečnosti, hladomorech, migraci, záplavách…ano, to všechno jsou témata. NATO už bylo v minulosti přivoláno k pomoci s řešením humanitárních katastrof, to se může v budoucnu stávat častěji. Musíte tomu proto přizpůsobit armády k řekněme humanitárním typům misí. Vrtulníky i zkušené lidi na to máme.

S klimatickou změnou se potýká NATO už nyní – máme například zařízení v oblastech, které se staly tak suchými, že tam neustále propukají požáry, přitom je tam ale uložená munice. Nebo jsou námořní základny v místech, kde stoupá hladina moře a budou zaplaveny. Kvůli tání arktického ledového příkrovu je obtížnější navigace ponorek, a takových příkladů je mnoho. Proto se snažíme něčemu nedávat přednost a soustředit se na změny jako celek. Vloni v létě jsme proto také vůbec poprvé vydali dokument mapující to, jakým způsobem ovlivňují klimatické změny samotnou alianci.

Kolik lidí vůbec ve vašem odboru pracuje?

V odboru pro energetickou bezpečnost a klima máme nyní sedm lidí. Dostal jsem konečně nějaké peníze, abych mohl najmout další, státy tak pochopily, že když chtějí, aby se něco udělalo, musí nám dát peníze na zaměstnance.

Rád bych najal skutečné experty na klima, budeme ale pokračovat i ve spolupráci s think tanky a dalšími aktéry. Také bych ale rád přivedl odborníky na technologie, vedeme dialog s jednou špičkovou americkou laboratoří. Oni pracují na datech a analýzách, jak klimatické změny ovlivňují svět. Dokáží to také velmi dobře vizualizovat, a to potřebujete, když chcete přesvědčit politiky.