Putin u Kima: Zatykač mu zmenšil svět, navštívit mohl jen pár zemí

Zatímco pozornost Evropy se soustředí hlavně na válku na Ukrajině a konflikt v Pásmu Gazy, o něco dál na východ se upevňuje spojenectví, který nenechává v klidu ani Spojené státy, jednu z nejmocnějších zemí světa.

Řeč je o vztazích Ruska a KLDR, které se podle severokorejského diktátora Kim Čong-una „rozvinuly v nezlomný vztah soudruhů ve zbrani“.

Nejnovější známkou mý být v úterý SELČ zahájená dvoudenní návštěva ruského prezidenta Vladimira Putina v Pchjongjangu, první po 24 letech. Šéf Kremlu v komentáři, jenž před jeho příjezdem otiskly noviny Rodong Sinmun, připomněl, že Sovětský svaz během korejské války přišel s pomocnou rukou a následně KLDR jako první uznal a navázal s ní diplomatické vztahy.

Severní Korea, odkud má pokračovat do komunisty vedeného Vietnamu, se zařadila na poměrně krátký seznam míst, která Putin navštívil poté, co na něj Mezinárodní trestní soud (ICC) loni v březnu vydal zatykač v souvislosti s počínáním Ruska na Ukrajině.

Do Haagu se ruský prezident dobrovolně nechystá, pokud by ovšem navštívil některý ze států, který je smluvní stranou Římského statutu, mohl by mu hrozit opak. Tyto země totiž mají povinnost stíhanou osobu, pokud by se nacházela na jejich území, zadržet a vydat ji ke stíhání k ICC.

Kam se tedy Putin za poslední rok odvážil vstoupit? A kdo jsou lídři, s nimiž si během svých cest potřásal rukou?

Vůbec první Putinova zahraniční cesta po vydání zatykače vedla loni v říjnu na oficiální návštěvu Kyrgyzstánu, středoasijského státu, který byl dříve součástí Sovětského svazu a dnes v něm úřaduje prezident Sadyr Žaparov.

Vztahy zemí jsou plné spolupráce i tenzí (hlavně ve spojení s válkou na Ukrajině), bilaterální vztahy - zejména v oblasti obchodu a investic - ale v posledních letech výrazně vzrostly, jak informuje think tank Jamestown Foundation.

V Kyrgyzstánu se rovněž nachází ruská letecká základna.

Jak se zdá, Biškek si z Moskvy bere příklad v nastolování pravidel doma. Žaparov začátkem dubna podepsal Ruskem inspirovaný zákon o „zahraničních agentech“, který stigmatizuje neziskové a nevládní organizace financované ze zahraničí. Zavedení obdobného zákona je momentálně tématem třeba i v Gruzii.

Jen pár dnů po Kyrgyzstánu zavítal Vladimir Putin do Číny, v jejímž čele stojí jeho „starý dobrý přítel“ Si Ťin-pching. V Pekingu se ruský prezident zúčastnil fóra pro mezinárodní politickou a ekonomickou spolupráci v rámci iniciativy Nové Hedvábné stezky. Letos v květnu pak do Čínské lidové republiky zavítal na státní návštěvu.

O tom, že Peking dlouhodobě straní Moskvě navzdory válce na Ukrajině, dnes téměř nejsou pochybnosti. Odborné kruhy v té souvislosti hovoří o „proruské neutralitě“.

Šéf NATO Jens Stoltenberg britské stanici BBC tento týden řekl, že pokud Čína svůj přístup nezmění, měla by čelit následkům za podporu ruské války.

A co vlastně za blízkými vztahy stojí? Podle sinologa Davida Gardáše z projektu Sinopsis, se kterým Seznam Zprávy téma probíraly již dříve, je „v širší geopolitické rovině pro Čínu důležité mít spojence, se kterým se domáhá takzvaného multipolárního světového řádu“, ve kterém se společně vymezují vůči Západu, a především pak proti USA.

Loni v listopadu přišla na řadu návštěva Kazachstánu, další z postsovětských zemí. Během oficiální návštěvy se Putin setkal s tamním lídrem Kasym-Žomartem Tokajevem, který svou náklonnost již dříve vyjádřil třeba prohlášením, že ani jeden světový problém nelze vyřešit bez účasti Ruska.

Pokud jde o válku na Ukrajině, oficiálním stanoviskem Astany je neutralita. Přesto ale s Moskvou udržuje úzké hospodářské vztahy, které se od začátku konfliktu ještě prohloubily. Středoasijská Země se sice přihlásila k dodržování západních sankcí, zároveň ale pokračuje ve spolupráci s Ruskem.

„Kazachstán se zavázal, že bude dodržovat západní sankce vůči Rusku, ale při každé návštěvě kazašských ministrů ve Washingtonu, kteří jednají o sankčních nařízeních, se koná další návštěva v Rusku, aby se zavázali k pokračujícímu souhlasu s Putinem,“ píše na svém webu britský think tank Chatham House.

Podle stejné organizace je Tokajev od ledna 2022 Putinovi zavázán za pomoc se zmařením „pokusu o převrat“, který proti němu měli zorganizovat členové rodiny bývalého prezidenta země.

Po návštěvě Kazachstánu zamířil Vladimir Putin do Běloruska, kde je u moci Alexandr Lukašenko. Důvodem cesty byl summit Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, což je vojenský pakt, který zahrnuje šest zemí bývalého SSSR: Arménii, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko a Tádžikistán.

Lukašenka Bělorusku vládne bezmála 30 let, někteří ho nicméně považují za nelegitimního prezidenta, jelikož věří, že během posledních prezidentských voleb v roce 2020 docházelo k rozsáhlým volebním podvodům, které ho nakonec udržely u moci.

Obě země k sobě mají blízko a sdílejí společnou historii, kulturu i strategické zájmy. Je to ostatně právě Bělorusko, jehož území bylo na začátku války na Ukrajině využito jako jedna ze základen ruských vojáků a techniky. Ve spojení mezi Moskvou a Mimskem se nicméně často objevují narážky na to, že Lukašenko je jen Putinovou loutkou.

Šéf Kremlu zemi navštívil i letos v květnu, tentokrát kvůli oficiální návštěvě.

Koncem loňského roku ještě Putin stihl návštěvu dvou států. Jedním byla Saúdská Arábie, kde se setkal s korunním princem a premiérem Muhammadem bin Salmánem.

Moskva s Rijádem udržuje dobré vztahy, které pohání zejména ekonomické faktory. Saúdská Arábie se ovšem angažuje také v ukončení války na Ukrajině, jak korunní princ avizoval i během nedávné návštěvy ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského.

Kyjev navíc podle serveru Politico doufá, že další velký mírový summit (ten se první se o víkendu odehrál ve Švýcarsku) budou hostit právě Saúdové. Závěrečné komuniké z nynějšího summitu ovšem země nepodepsala.

Muhammad bin Salmán je poměrně kontroverzní postavou. Bývá spojován s vraždou novináře listu The Washington Post a kritika vlády Džamála Chášakdžího, který v roce 2018 beze stopy zmizel poté, co vstoupil do budovy saúdskoarabského konzulátu v tureckém Istanbulu.

Bin Salmána západní vlády nebo americká zpravodajská služba CIA podezíraly z objednání vraždy. Princ to v rozhovoru pro americkou televizní stanici PBS popřel, za smrt novináře ale přijal plnou zodpovědnost. Předloni v prosinci pak soud v USA zamítl žalobu na korunního prince, a to poté, co administrativa Joea Bidena soudu navrhla, aby bin Salmánovi v tomto občanskoprávním řízení přiznal imunitu.

Druhou z prosincových návštěv byly Spojené arabské emiráty (SAE), kde Putin v Abú Zabí jednal s prezidentem, šejkem Muhammadem ibn Zájidem Ál Nahjánem. Na programu byl současný stav „mnohostranné rusko-arabské spolupráce“, ale i konflikt v Evropě a na Blízkém východě.

I když jsou Emiráty spojencem Washingtonu, úzce spolupracují také s Moskvou a Putin se dokonce nechal slyšet, že vztahy mezi zeměmi jsou na bezprecedentně vysoké úrovni. Začátkem tohoto roku ho pak lídr SAE dokonce nazval „drahým přítelem“.

Šejk Muhammad ovládal mocenské páky v zemi dlouho před tím, než se stal jejím oficiálním lídrem. Podle webu Bloomberg také pomohl vylepšit obraz SAE jako sociálně liberální oázy podporující podnikání v neklidném regionu, zatímco zvládá držet pevně pod kontrolou tamní disent, a zemi také pokryl špičkovým dohledem.

Během letošního května Putin vycestoval na státní návštěvu Uzbekistánu, kde jednal s tamním prezidentem Šavkatem Mirzijojevem. Dvojice lídrů podepsala několik dokumentů o spolupráci a oznámila, že Rusko postaví v Uzbekistánu malou jadernou elektrárnu. Ta bude zároveň i první takovou ve Střední Asii, což jen posílí ruský vliv v oblasti.

„Předznamenává začátek nové éry komplexního strategického partnerství a spojeneckých vztahů mezi našimi zeměmi,“ pronesl uzbecký lídr o Putinově návštěvě, kterou označil za historickou.

Z Mirzijojevovy vlády lze vypíchnout například loni vyvstalé obavy z ohrožení svobody slova v Uzbekistánu. Ty přišly poté, co úřady v zemi zatkly několik blogerů či novinářů navzdory tomu, že prezident sliboval podporovat svobodnější mediální prostředí. Podle kritiků byly zákroky známkou návratu k sovětským represím.