Článek
Rusko v posledních dnech zahájilo intenzivní útoky drony a raketami na jih Ukrajiny. Podle ukrajinského ministerstva zemědělství nálety ochromily významné části vývozních kapacit v Oděse a nedalekém a rovněž přístavním městě Čornomorsk.
Kreml totiž na začátku týdne odstoupil od dohody, která umožňovala Kyjevu vyvážet přes Černé moře zemědělské produkty, především obilí. Při útocích tohoto týdne došlo podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského ke zničení až 60 000 tun obilí.
Analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Michal Lebduška pro Seznam Zprávy uvedl, že Rusko intenzitu útoků na přístavní města nenavýšilo jen náhodou. Stejně jako v loňském létě podle něj Rusko začalo na ukrajinské černomořské přístavy útočit v období sklizně, v době, kdy Ukrajina export potřebuje nejvíce.
Od minulého roku se podle Lebdušky ale situace změnila, Ukrajina se dokázala přizpůsobit a je schopna obilí a další potraviny vyvážet jinými trasami - po silnicích, železnicích a zároveň přes přístavy na Dunaji. Je tak podle něj možné, že by se Ukrajina mohla v budoucnu bez dohody s Ruskem zcela obejít.
Moskva si navíc, říká Lebduška, nemůže dovolit na civilní lodě v Černém moři útočit, a to i přesto, že ruské ministerstvo obrany ve středu uvedlo, že bude lodě mířící do ukrajinských černomořských přístavů považovat za potenciální dopravce vojenského nákladu (více zde).
Jak velký humanitární problém mohou ty tisíce tun obilí, zničené při současných ruských útocích, být?
Pro Ukrajinu jako takovou to z hlediska potravinové bezpečnosti problém není. Jsou to samozřejmě produkty určené na vývoz, ne pro ukrajinskou spotřebu, tu si Ukrajina pokrývá bez problémů sama.
Zároveň, v případě Afriky je zase vidět ruská snaha o nahrazení ukrajinského exportu. To by mimochodem také mohla být jedna z motivací, která může Rusko vést právě i k navýšení snah o přerušení ukrajinského vývozu.
Jak útoky ovlivňují schopnost Ukrajiny zemědělské komodity vyvážet?
Ovlivňuje to situaci méně, než když Rusko zablokovalo černomořské přístavy v loňském roce.
Teoreticky by se Ukrajinci mohli bez dohody s Ruskem obejít, ale záleží i na jiných aktérech, hlavně Turecku. Samozřejmě také velmi záleží na tom, jak to budou vnímat třeba majitelé lodí, jestli budou přístavy vnímat jako bezpečné.
Rusko útočí na ukrajinské obilí
Ukrajina ve středu obvinila Rusko z poškození infrastruktury pro vývoz obilí při nočních útocích. Ty byly zaměřené na dva černomořské přístavy. Kreml poté uvedl, že jakoukoliv lodní přepravu na Ukrajinu považuje za vojenský cíl.
Za ten rok se situace změnila, ukrajinští exportéři hledají různé cesty, jak se dostat na své původní trhy nebo třeba k novým odběratelům.
O jaké cesty jde?
Ukrajina má momentálně více kapacit vývozu po silnici nebo po železnici. To největší, co se Ukrajině podařilo zařídit, je vývoz přes přístavy na Dunaji, což je věc, která se předtím de facto neděla. Tyhle možnosti nicméně nemohou cestu po moři plnohodnotně nahradit.
Navíc je tam ještě druhý problém a bude dopadat hlavně na ukrajinské zemědělce, protože vývoz těmito cestami je dražší než po moři, takže nemají takový zisk.
Dokáže Ukrajina zajistit bezpečnost civilních lodí v Černém moři i bez dohody s Ruskem?
Přece jenom je těžké si představit, že by Rusko systematicky útočilo na civilní lodě, které proplouvají Černým mořem. Obzvlášť na lodě, které proplouvají pod vlajkami různých zemí, to by byla eskalace konfliktu na další úroveň, což by mohlo být pro Rusko problematické a opět by to navýšilo podporu Ukrajiny na Západě.
Situace na bojišti
Poslední týden bojů pokračoval ukrajinským honem na ruská velitelská stanoviště i dělostřelectvo a tlakem na jižní frontě. Moskevské velení ovšem nečeká v defenzivě a zahájilo vlastní útok, byť nejspíše s omezenými silami.
Proto si myslím, že taktiku útoků přímo na přístavy Rusko zvolilo právě kvůli tomu, aby neútočilo přímo na lodě, ale přece jen tímto způsobem vývoz omezilo.
Také Rusko na rozdíl od přímých útoků na lodě může argumentovat tím, že stále cílí na vojenské cíle…
To je dlouhodobá ruská rétorika. Všichni víme, že Rusko tohle tvrdí a že je to naprostá lež. Tím se asi nemá cenu příliš zabývat.
Co Rusko odstoupením od černomořské iniciativy vlastně sleduje?
Je to zcela evidentně další nástroj, který má Ukrajinu oslabit a v tomto případě je to i nástroj, který má vliv nejenom na samotnou Ukrajinu, ale i v širším světovém kontextu. To, že útoky přišly teď, není úplně náhodné, je léto, začíná období sklizně. Přišla doba, kdy Ukrajina bude export potřebovat.
Ukrajina se pak potýká ještě s dalším problémem, a sice že Polsko a některé jiné evropské země zablokovaly dovoz některých ukrajinských plodin, který momentálně platí do 15. září.
Kontext
Ukrajina oznámila, že bude všechny lodě mířící do ruských přístavů v Černém moři považovat za legitimní vojenský cíl. Reaguje tak na středeční hrozby z ruské strany.
Zablokovaný je nicméně jenom dovoz plodin, tranzit by měl dál probíhat, nicméně je to samozřejmě určitá komplikace a souvisí i s dalšími dílčími problémy, jako třeba většími kontrolami na hranicích.
A čím Polsko argumentuje?
Úplně jednoduše - ochranou vlastních zemědělců. V Polsku jsou zemědělci poměrně významnou skupinou. Zcela bezpochyby do věci promlouvá předvolební kampaň v Polsku, která teď probíhá, na podzim se konají parlamentní volby.
Nicméně, je potřeba říct ještě jednu věc, a to že k tomu sama ukrajinská strana nepřistupuje úplně diplomaticky. Ve čtvrtek ukrajinský premiér Denys Šmyhal zveřejnil poměrně silné vyjádření.
V reakci na slova polského premiéra Mateusze Morawieckého, který pohrozil prodloužením zákazu dovozu, Šmyhal napsal, že je to ze strany Polska dýka do zad a není to úplně přátelský krok. To vyvolalo na polské straně poměrně silné pobouření.
Jak by teď mohla vlastně Ukrajina postupovat, aby se jí podařilo dostat produkty určené na vývoz ven ze země?
Ukrajina v zásadě může tlačit dvěma směry. Za prvé může přesvědčit ostatní aktéry, aby pomohli zajistit bezpečnost lodí v Černém moři i bez dohody s Ruskem.
Jaký dopad bude mít konec obilné dohody na rozvojové země?
Humanitární pracovník Walter Mawere, který působí v Somálsku, pro Seznam Zprávy popsal, že ceny porostou a více lidí spadne do chudoby.
To platí pro Turecko a další země NATO na pobřeží Černého moře, přinejmenším Rumunsko a Bulharsko, které by mohly pomoci bezpečnost zajistit.
Druhou cestou by mohla být snaha navyšovat export jinými cestami, právě třeba po zemi nebo říční cestou. Byť je tam samozřejmě daň, že je to dražší. A není to zase tak úplně jednoduché, protože platí zákaz dovozu některých potravin do části evropských zemí.
Také je důležité zmínit, že se komodity přes tyhle země převážejí do evropských přístavů, ze kterých ukrajinské potraviny vyváží dál. Přístavy na to v současnosti nemají kapacity, jejich navyšování tak může rovněž být cesta, kterou by se Ukrajina mohla snažit vydat.
Dokáže v současnosti k vyřešení krizové situace přispět nějaký mezinárodní aktér - mimo Ukrajinu a Rusko?
Hlavním aktérem mimo Ukrajinu a Rusko je v této otázce dlouhodobě Turecko, které zprostředkovalo dohodu o vývozu ukrajinského obilí v minulém roce a je jejím garantem.
Jenom musí být zajištěna bezpečnost lodí. V tomto směru je klíčové právě Turecko, které by mohlo pomoct.
Pokud vím, mělo by se to projednávat i na úrovni Evropské unie, takže se problém v různých formátech řešit samozřejmě bude. Jak to ale dopadne, kdo přesně to dokáže zprostředkovat, nebo nakolik úspěšně? Těžko říct.
