Putin si vyslechne, co ho čeká v případě útoku na Ukrajinu

Barack Obama se na začátku svého mandátu snažil o restart vztahů s Ruskem, Donald Trump čelil celé čtyři roky podezření, že se do Bílého domu dostal právě díky pomoci Rusů. Nyní dohnalo ruské téma i jejich nástupce Joea Bidena – u ukrajinských hranic sešikovali Rusové armádu a Kyjev se připravuje na válku. Na ruské straně by se do ní mohlo zapojit na 175 tisíc vojáků.

Těžká technika včetně tanků, pomocí níž by mohl Kreml zahájit další fázi invaze na Ukrajinu, neznepokojuje zdaleka jen Kyjev. V pondělí se o společném postupu v případě ruského útoku radily Spojené státy s nejbližšími evropskými spojenci – Německem, Francií, Velkou Británií a Itálií.

Prezident Biden tak dělá to, co před volbami sliboval a co se jeho administrativě až dosud příliš nedařilo – sází na mezinárodní spolupráci. Biden sice kvůli jednostranným vojenským akcím kritizoval Trumpa, sám pak ale podobně jednostranně rozhodl o stažení z Afghánistánu.

„S ohledem na finanční sankce jsme intenzivně diskutovali s našimi evropskými partnery o tom, co budeme dělat v případě závažné ruské vojenské eskalace na Ukrajině,“ citoval deník The Financial Times nejmenovaný zdroj z amerického ministerstva zahraničí. Jeho šéf Antony Blinken také v týž den zavolal ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému, aby ho ujistil o americké podpoře „ukrajinské suverenity a územní celistvosti čelící ruské agresi“.

Ředitel pražského Ústavu mezinárodních vztahů Ondřej Ditrych rovnou vylučuje, že by Američané poslali na obranu Ukrajiny vojenské jednotky, i když to někteří jestřábové, jako je John Bolton, bývalý Trumpův poradce pro národní bezpečnost, doporučují. „Druhou možností odstrašení Ruska je zvýšení jeho nákladů ve chvíli, kdy k útoku dojde, což mohou být sankce. Nemyslím si ale, že by byl Západ schopen definovat sankce tak brutální, že by Rusko úplně odradil. Proto si od nich zase tolik neslibuji. Nějaká hrozba nicméně zazní,“ domnívá se.

Důležité je, že se na odpovědi prostřednictvím sankcí shoduje v případě ruské eskalace konfliktu všech pět spojenců. O jaké kroky by konkrétně šlo, upřesní zřejmě až Biden během videosummitu s Putinem. O tom, jakým způsobem by mohly EU a USA Rusko potrestat, si přečtěte zde.

„Může to být poslední šance na deeskalaci,“ řekl Samuel Charap, expert na Rusko z think tanku Rand Corporation, o úterním rozhovoru obou vůdců. „Sázky už nemohou být vyšší. Buď to povede k obnovení diplomacie, nebo bude válka pravděpodobnější,“ myslí si.

Podle Ondřeje Ditrycha stále nevíme, zda se Vladimir Putin skutečně k nějaké vojenské akci rozhodl. „Pokud Rusové vážně přemýšlejí o eskalaci a invazi na Ukrajinu, myslím, že ji nechtějí zcela dobýt, na to nemají kapacitu. Nejde jen o poměr bojových schopností, které je Rusko schopno zmobilizovat, ale i o logistiku. Spíš si představuji gruzínský scénář – hranice se posunou, třeba jenom dočasně, využijí se místní proxy aktéři a konflikt se zmrazí,“ nabízí politolog jeden z možných scénářů.

Motivace, která vede ruského prezidenta k tomuto jednání, může být různá, nejčastěji se mluví o Putinově obavě ze vzniku fungující demokracie hned za ruskými hranicemi.

„Ukrajina je pro Kreml daleko důležitější než třeba Gruzie, je to jako malé Rusko. Je zásadní pro politickou bezpečnost režimu. Je tu ale i krátkodobé hledisko – Putin si možná představoval, že prezident Zelenskyj bude k Rusku vstřícnější, a naopak méně vstřícný vůči Západu. Zelenskyj v tomto ohledu Rusko zklamal, i to může přispět k eskalaci konfliktu,“ upozorňuje Ditrych.

Pro Putina může být podle něj důležitá i informace, jak se západní státy zachovají, takové testování mu může pomoci při rozhodování teď i v budoucnu.

Není ale jasné, jak se nakonec Rusko zachová: nedostatečně vážná hrozba ho může uklidnit, ale také ji může vnímat jako ustupování, a tedy pobídku k akci. Jak se rozhodne, se dozvíme nejspíš během několika příštích týdnů. Samotný Kreml jakékoliv plány na invazi popírá a z agrese naopak obviňuje Severoatlantickou alianci.