„Putin nás napadl, aniž by sem poslal vojska,“ zní z ráje ruských uprchlíků

Když jsme se se Zari letos v lednu spojili poprvé, vedli jsme rozhovory rozkouskované po minutách. Žalostný signál, ještě horší internetové spojení, v dáli se ozýval hluk rozbouřených ulic. Dvaatřicetiletá Kazaška moc dobře věděla, co jí za sdílení informací se západními médii hrozí. Vědomí, že mlčením kýžené změny ve své zemi nijak nepodpoří, však u ní bylo silnější.

Kazachstán má za sebou turbulentní rok. Hned v lednu v bývalé sovětské středoasijské republice vypukly nepokoje i kvůli zrušení cenového stropu na zkapalněný ropný plyn (LPG), po kterém ceny této oblíbené alternativy k benzínu vzrostly. Do ulic vyšly tisíce lidí. Mnozí skončili ve vězení, stovky po prezidentově rozkazu „střílet do lidí“ přišly o život. Nakonec Kasym-Žomart Tokajev zavolal na pomoc vojska Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB).

Do Kazachstánu přijela ruská vojska.

Rusko však posléze strhlo mediální pozornost jinam – svým vpádem na Ukrajinu. A svět na Kazachstán tak trochu zapomněl.

„Stal se z nás ráj ruských uprchlíků. Mnozí, včetně mě, věří, že budeme po Ukrajině další na řadě,“ říká kazašská doktorandka Zari v bilančním rozhovoru pro Seznam Zprávy. I tentokrát si přála zůstat v částečné anonymitě, redakce však její totožnost zná.

Jaká letošní událost byla dle vás pro Kazachstán zásadní?

Jednoznačně lednové události. Neméně zásadní byla válka na Ukrajině, která přišla chvíli po našich vnitřních problémech a my neměli dostatek prostoru, abychom dění na Ukrajině dostatečně reflektovali.

Po vypuknutí války jsme zažili i dvě vlny migrace. První vlna přišla hned po válce, tehdy přišli především intelektuálové a ti, kteří situaci pochopili okamžitě. Druhá vlna začala poté, co Vladimir Putin vyhlásil mobilizaci.

Když na začátku roku přispěchala Kazachstánu „na pomoc“ ruská vojska, nejeden odborník předpokládal, že se tak upoutává na ruskou oběžnou dráhu. Proměnil se během roku vztah Kazachů k Rusku?

Od ledna se změnilo mnohé. Odborníci samozřejmě předpokládali, že se Kazachstán nechá stáhnout na ruskou stranu. A to se stalo i nestalo. Prezident Kasym-Žomart Tokajev se snažil vyhovět Rusům a zároveň i Kazachům, což nefungovalo zrovna dobře. Proslýchalo se, že se této situace pro vlastní dobro snažil využít i Nursultan Nazarbajev (bývalý prezident, pozn. red.). Ale pro to nejsou důkazy.

Nicméně se Almaty v lednu stalo hlavním městem boje Tokajeva proti Nazarbajevovi. V listopadu u nás proběhly zfalšované prezidentské volby a Tokajevovi se po vítězství poklonil i Putin, tak o čem to svědčí… ale já nejsem politická analytička.

Rusko je zde stále svým způsobem přítomné. Tokajev prohlásil, že by rád příští rok podpořil rozkvět ruštiny v Kazachstánu. To má spojitost s rusofobií, někteří lidé mají pocit, že se tu objevuje. Přitom zde stále spousta lidí mluví rusky a nikdo ruštinu agresivně neutlačuje, pokud pomineme ojedinělé incidenty. To, že je kazaština na vzestupu, nemá s ruštinou nic společného.

Zmínila jste prezidentské volby, které drtivě vyhrál Tokajev. Je u lidí skutečně tak oblíbený?

Tokajev mezi lidmi není velmi populární. K podpoře sebe samého stále využívá falešné účty na sítích a zaplacené lidi, kteří o něm prohlašují, jak je cool a super. To ale neznamená, že má mezi lidmi skutečnou podporu. Ti, kteří jsou schopní nějaké reflexe toho, co se tu dělo a děje, ho nepodporují a nerespektují.

Volby byly zfalšované. Druhý nejlepší výsledek ve volbách měla možnost hlasovat „proti všem“. To, co Tokajev slíbil v lednu, nikdy nedodržel. Jak se říká i v ruštině – jen převlékl kabát. Ostatní protikandidáti se vyjevili chvíli před volbami a neměli šanci. Dokonce mezi nimi byly dvě ženy, obě zajímavé, ale nikdo je neznal, a tak neměly šanci.

Jak všechny tyto události ovlivnily Kazachy?

Velmi. Lidé se stali nervóznějšími. Dvě vlny migrantů je donutily víc přemýšlet. Velmi populární začaly být jazykové kurzy kazaštiny, a to nejen mezi nově příchozími. Začali se o ni zajímat i etničtí Rusové, kteří na území Kazachstánu žijí dlouhodobě, ale jazyk se nikdy neučili.

On je Kazachstán etnicky velice rozmanitá země. Spousta Rusů zde dlouhodobě žijících se po vypuknutí války začala považovat za Kazachy. Na to by se podle mě bylo třeba ještě zaměřit, protože – co vím nejen z mých univerzitních kruhů, ale také od lidí z ruského etnika – mnozí stále podporují Putinův režim.

Měli jsme své vlastní problémy, ale jakmile jsme začali vnímat válku na Ukrajině, přišla vlna soucítění s Ukrajinci, zvláště v umělecké sféře. Kazaši jsou velmi citliví ohledně osudů Ukrajinců, ale ne všichni – spousta lidí tu má vymyté mozky ruským vysíláním a Ukrajince nesnáší.

Jaké byly následky velkých lednových protestů? Utichly zcela, nebo probíhají v nějaké formě, kterou my v zahraničí tolik nevnímáme? Změnil se po nich nějak váš život?

Tohle je bolestivá otázka. Lidé jsou stále mučení ve vězeních. Trvalo skoro půl roku spočítat, kolik lidí vlastně během protestů zemřelo. Tokajev tehdy dovolil střílet do civilistů, a tak přišla o život spousta obyčejných lidí, mladých, starých, dětí. Tyhle kriminální záležitosti nebyly dodnes řádně vyšetřeny. Humanitární organizace sice vydávaly znepokojivé reporty, lidé do světa křičeli o 300 zabitých, ale ono se nic nezměnilo. Nikdo nic pořádně nevyřešil.

Tokajev před několika měsících vyhlásil amnestii pro ty, kteří v důsledku protestů skončili ve vězení. Ale ne amnestii v tom slova smyslu, že by byli zproštění obvinění. Stále se s nimi zachází jako s kriminálníky.

Naše životy se změnily. Nezmizela odtud nervozita ani přehnané reakce vůči komukoli. Neříkám, že jsou násilné, či vyloženě agresivní, ale podrážděné ano.

Kazachstán se stal útočištěm Rusů prchajících před mobilizací Vladimira Putina. Jak lidé příliv Rusů berou?

Kazachstán je skutečně takovým rájem pro ruské uprchlíky. Překvapivě jsme jim hodně pomohli, a to možná nejen ze soucitu. Na druhou stranu tu proběhly kampaně lidí, kterým se nelíbilo, že Ukrajině pomáháme, ale o Kazachy a Ujgury v Sin-ťiangu se nestaráme.

Rusové se tu cítí dobře. Už se tu rozjeli ruští byznysmeni, kteří ostatním pomáhají adaptovat se. Ani to ale není bezproblémové. Jeden z nich dával veřejný rozhovor, při kterém řekl: „Když vám lidé v Kazachstánu odpoví kazašsky, je to zpátečnické, když rusky, je to skvělé.“

To nás všechny hrozně rozčílilo. My nejsme zpátečničtí. Ruština jednoduše není hlavní jazyk, je to koloniální jazyk, který sem byl dovezen. A nemusíme ho používat, ani když sem přijíždí hromady Rusů. Rusové k nám mají takový imperiální přístup, že jsme jejich „mladší bratři“. Nejsme. Přišli do nezávislých měst. Myslím, že ruským imigrantům je tu lépe než v Gruzii, kde se s nimi rusky lidé vybavovat nebudou.

Někteří Kazaši berou Rusy jako přínos ekonomice. Rusové sem přesunuli spoustu podniků, menších i větších. Přístup běžných lidí k migrantům záleží i na etniku, někteří stále Putina podporují, sledují ruské vysílání, které tu stále v televizi běží, a mají z toho vymyté mozky. Tak tito jsou za více Rusů v Kazachstánu šťastní.

Ale kazašsky mluvící část obyvatelstva až tak ráda není. Jeden z mých kazašsky mluvících kamarádů, co nikdy nemluví rusky z politických důvodů, vyrůstal od sedmi let v Almaty. Teď říká, že většinu jeho života slyšel v ulicích spíš ruštinu, teď se to paradoxně obrací ve prospěch kazaštiny.

Je dobře, že mají lidé o kazaštinu zase zájem. Jednou jsme si v sobotu vyrazili do našeho oblíbeného klubu. Byl nacpaný Rusy, byli jsme v naprosté menšině. My jsme ale se všemi mluvili pouze kazašsky a jim nezbývalo než se snažit rozumět.

Po mobilizaci jsem všude potkávala tolik Rusů, že to bylo otravné, byli naprosto všude, zabírali veřejný prostor. Nemohla jsem pracovat v kavárně jako obvykle, protože i tam začalo být hrozně rušno, čemuž sice rozumím a chápu, nicméně je to jednoduše zvláštní pocit.

Vláda i policie se snaží řešit to hladce, pomáhají jim aklimatizovat se, najít si práci, vzniklo plno nových míst určených jen pro ně, pomáhají jim zařizovat účty a vyřizovat trvalé pobyty.

Nebojíte se, že Kazachstánu za přijímání těch, kteří prchají před mobilizací, ze strany Putina něco hrozí? Že zacílí na Kazachstán?

O tom se mezi lidmi moc nemluví. Naše vláda se snaží být maximálně diplomatická. Ale třeba moje matka historička to vidí tak, že se Rusům podařilo napadnout Kazachstán beze zbraní. Je zde tolik mladých mužů, že může být Putin jenom rád.

Tohle sice není teorie rozšířená v mé bublině, ale i my stále čekáme, až nás tato válka potopí. Ale už je to téměř rok a Putin bojuje stále jen s Ukrajinou. Experti z celého světa už hrozně dlouho předvídají, že Kazachstán je po Ukrajině další na řadě.

Netuším, zda Putin někdy zacílí na Kazachstán, ale politologové nad tím přemýšlejí. Já s nimi souhlasím v tom, že by Kazachstán mohl být pro Rusko druhou Ukrajinou. Nepochybuji o tom, že Rusku nebude dělat problém si vpád na kazašská území ospravedlnit.

Neříkám to ráda, ale na počátku Sovětského svazu byl Kazachstán součástí ruského impéria. Kazašská autonomní republika. Po dvou letech už to nebyla autonomní republika, ale sovětská socialistická republika. A obávám se, že jednoho dne sem nakráčí Rusové s tím, že nám po rozpadu SSSR v roce 1991 dali nezávislost. A to bude stačit k tomu, aby vpád na naše území považovali za legitimní.