Článek
Ambice ruského prezidenta Vladimira Putina přesahují zisk území Donbasu na východě Ukrajiny, něco takového ale není v „souladu s konvenčními vojenskými schopnostmi“, které má nyní Rusko k dispozici. Takový je čerstvý pohled Spojených států na válku podle ředitelky amerických výzvědných služeb (DNI) Avril Hainesové.
Analytici odhadují, že tato patová situace může vést buď k další eskalaci ze strany Ruska, scénáři táhlé války do vyčerpání jedné či druhé strany, nebo mírovým jednáním iniciovaným oslabením západní podpory Ukrajině.
V čem spočívá pat
Patovou situaci, kdy „nevyhrává ani Rusko, ani Ukrajina“, jak to řekl šéf americké vojenské rozvědky DIA Scott Berrier, Seznam Zprávy detailně popsaly v úterních Zprávách z bojiště o „zamrznutí“ války.
Dilema, co Putin bude dělat dál, když se mu nepodaří dosáhnout územních zisků ani při současné ofenzivě, není samozřejmě nové. V posledních dnech je ale palčivější kvůli dění na frontě, které stále víc potvrzuje, že ruské síly s tím, co mají, nejspíš výrazněji nepostoupí. Naléhavější je i kvůli tomu, že Putin se k věci v podstatě nevyjádřil ani na velké vojenské přehlídce 9. května. Potvrdil tak, že dosavadní územní zisky pro něj nejsou dostačující a nejspíš sám váhá, jak z toho ven.
Podle politického reportéra CNN Stephena Collinsona je momentálně Putinovou jedinou možností, jak ukončit konflikt, kapitulace, což je pro něj „politicky nemožná varianta“.
Jak může Rusko konflikt ještě víc eskalovat?
Collinson, americké výzvědné služby a například i německý politolog Andreas Heinemann-Grüder se shodují, že jednou z pravděpodobných variant dalšího vývoje, je další eskalace.
Podle Hainesové „současný vývoj bojů zvyšuje pravděpodobnost“, že Putin se uchýlí k „drastičtějším opatřením, včetně zavedení stanného práva, využití kapacit průmyslové výroby nebo případné vojenské eskalace“, aby získal dodatečné zdroje k naplnění svých ambicí.
Reportér CNN ve své analýze přirovnává současný stav k „nejhorším obavám“ amerického prezidenta Johna F. Kennedyho, který uprostřed studené války pronesl, že nukleární velmoci „musí odvrátit takovou konfrontaci, která by protivníka dostala do situace, kdy si musí vybrat mezi ponižujícím ústupem a nukleární válkou“.
Současný prezident USA Joe Biden mimochodem tento týden řekl, že Putin, jehož označil za „vypočítavého muže“, „nemá jak vycouvat“ z války na Ukrajině. Biden sám se teď prý snaží „přijít na to, co s tím udělat“.
Zas a znovu se tak řeší otázka, jak daleko je Putin schopný zajít a jestli je ochotný riskovat použití taktických jaderných zbraní k bombardování Ukrajiny. Ani současná situace podle americké DNI „nemá takový potenciál“.
Kromě již zmiňovaného stanného práva či vyhlášení války a mobilizace (tedy možnosti povolat stovky tisíc dalších vojáků) se jako o dalším možném způsobu eskalace, spekuluje o zapojení běloruské armády.
Bělorusko totiž v posledních dnech vyhrocuje rétoriku proti NATO a USA a tento týden k ukrajinským hranicím přesunulo i speciální jednotky s odůvodněním, že jde o protiopatření v reakci na zvyšování počtu vojáků USA a NATO v regionu.
Ve své zprávě o vývoji války na Ukrajině na to upozornil i think-tank Institute for the Study of War. Jeho experti nicméně zapojení Běloruska do války nadále považují za „nepravděpodobné“ a nepočítá s ním ani Ukrajina.
Táhlá válka
Druhým možným scénářem je dlouhé pokračování toho, co se děje nyní, bez větších změn. Tedy vyčerpávající válka, před kterou varují americké výzvědné služby.
Německý politolog Andreas Heinemann-Grüder to pro časopis Focus popsal jako „opotřebovací válku“, která by trvala tak dlouho, než by jedna nebo druhá strana přestala doufat, že dosáhne rozhodujících strategických zisků.
Pro Rusko to je podle něj totální kontrola nad celým Donbasem, Chersonskou oblastí a většinou ukrajinského pobřeží Černého moře, tedy něco, čeho s nejvyšší pravděpodobností se současnou kapacitou ruská armáda nedosáhne. Ani vítězství Ukrajiny ale Heinemann-Grüder i navzdory „ruským logistickým a personálním problémům“ nepovažuje za možné.
Vyjednávání o míru
Dalším rozuzlením by podle německého politologa mohlo být mírové jednání. To by nicméně podle něj pro Rusko bylo přípustné jen za předpokladu, že by dostalo záruku ukrajinské neutrality, nebo alespoň desetiletého moratoria vstupu Ukrajiny do NATO i uznání územních zisků.
Collinson k tomu podotýká, že zatím Západ v čele s USA neposkytuje Rusku pro takové vyjednávání prostor a ani Moskva o něj neprojevuje zájem. V posledních dnech se nicméně objevují náznaky, že by se přístup Západu mohl změnit.
Americký novinář je vidí například v reakci francouzského prezidenta Emmanuela Macrona na Putinův projev z 9. května. Macron sice Putinova slova odsoudil, dodal ale, že „nakonec si Ukrajina s Ruskem bude muset sednout k jednacímu stolu“.
Kromě toho také Macron v úterý telefonoval se světovým lídrem, který je Putinovi nejbližší, čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, s nímž se podle prohlášení Elysejského paláce shodl na „potřebě příměří“. O nutnosti zajištění míru v Evropě Macron mluvil i při své sobotní inauguraci. Před jakýmkoliv vyjednáváním s Ruskem, které by pracovalo s „falešným narativem“ války na Ukrajině Macrona už předtím varoval britský premiér Boris Johnson.
Náznak příklonu k řešení spočívajícím v mírovém ukončení války (i za cenu pro Ukrajinu nevýhodného míru) Collinson rozeznal i ve slovech italského premiéra Maria Draghiho z úterní návštěvy v Bílém domě.
„Musím vám říct, že lidé v Itálii a Evropě nyní chtějí konec těchto masakrů, násilí a jatek, ke kterým dochází. A přemýšlí nad tím, co můžeme udělat, abychom přinesli mír,“ řekl Draghi před televizními kamerami Bidenovi. „Přinejmenším chtějí, aby se promyslela možnost zajistit příměří a znovu začít s věrohodným vyjednáváním. Taková je nyní situace. Myslím si, že musíme hluboce přemýšlet o tom, jak to řešit,“ dodal Draghi.
Putin zahnaný do kouta musí trápit i Ukrajinu
Že Ukrajinci svou obranou dohání Putina k zoufalství, tak paradoxně musí do značné míry znepokojovat i samotnou Ukrajinu. I přesto, že jí teď hrozí absolutní válka nebo oslabení podpory Západu, se ale samozřejmě nedá očekávat, že na své strategii něco změní.
Ukrajina podle Heinemann-Grüdera bude bojovat a nepřistoupí na nevýhodné příměří, dokud bude věřit, že může vyhrát. Ostatně ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba tento týden mluvil o tom, že cíle jeho země se změnily a Ukrajina teď chce dobýt zpět všechna okupovaná území.
„Jestli Rusko spustí absolutní válku, může se všechno změnit. Pokud Putin bude vojensky schopný a připravený spustit zničující válku, zvětší se tlak na Ukrajinu a USA, aby svolily ke kompromisu. Diplomacie by na to měla být připravená, jediná dvojice, která dokáže řezníka z Kremlu zastavit, je Biden a Si Ťin-pchingem,“ uzavřel Heinemann-Grüder.
