Teď bude Kreml opatrný, říká analytik k Putinově páté kandidatuře

O vítězi ruských prezidentských voleb se nedá pochybovat. V pátek padl poslední drobný otazník - dosavadní šéf Kremlu Vladimir Putin po měsících očekávání potvrdil, že příští rok hodlá znovu kandidovat. V čele Ruska by tak mohl zůstat nejméně do roku 2030.

Březnové prezidentské volby budou první od změny ruské ústavy, která Putinovi fakticky umožnila kandidovat už potřetí po sobě. Celkově se pak bude o funkci ucházet už popáté.

Reálný protikandidát přitom zatím neexistuje. Známí opoziční představitelé, kteří by s Putinem mohli soupeřit, jsou buď ve vězení, nebo emigrovali. Svůj podíl na jasném scénáři režimu hraje i fakt, že většinu nezávislých médií úřady zakázaly.

Jaká atmosféra vládne v předvolebním Rusku a kdo může do volebního klání ještě promluvit, Seznam Zprávy ještě před Putinovým oznámením probraly se specialistou na Rusko Pavlem Havlíčkem z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

Jsou nadcházející volby pro Vladimira Putina něčím výjimečné?

V Rusku jsou prezidentské volby vždy něčím výjimečné, a to zejména s ohledem na legitimizaci vnitřních poměrů v zemi a potvrzení nejvyššího vedení v čele s prezidentem Putinem.

Tento pravidelný politický a společenský rituál je pro Rusko velice důležitý, protože se od něj odvíjí všechny ostatní vnitřní politické procesy a pokračování osobního režimu postaveného na kultu osobnosti Putina. Do toho režim v uplynulých 20 letech systematicky investoval a své další přežití na něm do velké míry postavil.

Zároveň je to pro Kreml vždy příležitost mobilizovat příznivce a ukázat i vnějšímu světu, že je Rusko silné a jednotné. Také proto do něj autority v minulosti investovaly tolik prostředků a dávaly si záležet na tom, aby nebyl z hlediska svého průběhu nikým a ničím zpochybněn.

Nedá se tedy asi pochybovat o tom, že i tyto volby Vladimir Putin vyhraje. Přesto probíhají v Rusku různé kampaně a snahy o získání voličů. Proč tomu tak je?

Ne, určitě se nedá pochybovat o tom, že Vladimir Putin tyto volby opět vyhraje. Režim si tento výsledek takříkajíc pohlídá a bude se snažit vykreslit podporu pro prezidenta jako silnou a ruskou společnost jako v této otázce jednotnou.

Dokonce už unikla i čísla, která mají být oficiálně prezentována navenek, a to jak s ohledem na volební účast, tak i podporu pro prezidenta, která mají v obou případech rozhodně přesáhnout hranici 80 procent. Zároveň regionální elity dostaly za úkol pro její přirozené dosažení a samozřejmé vykázání vynaložit veškeré úsilí.

Kampaně na podporu Putina napříč Ruskem probíhají právě s ohledem na potřebnou mobilizaci společnosti a využití této příležitosti k opětovnému potvrzení, že Rusko rovná se Putin a naopak.

Někteří analytici označují období před volbami za křehké. Například v roce 2011 se v souvislosti s parlamentními volbami konaly protesty kvůli jejich zmanipulovanosti. Platí to s ohledem na přísnější restrikce i nyní? Drží si třeba Kreml odstup od nějakých ráznějších kroků - například od mobilizace?

Pro všechna období před volbami v Rusku, a to minimálně od roku 2011 a masově zmanipulovaných a následně také zpochybněných voleb do dolní komory ruského parlamentu Státní dumy, platí, že ruský režim je velmi opatrný a vyhýbá se radikálním krokům, které by mohly monopol moci jakkoliv ohrozit a podkopat podporu státu, tedy vlastně samotného Putina.

Právě s tímto argumentem se tak nedá očekávat, že by se minimálně do března uskutečnila zásadnější vojenská mobilizace či vyžadování nějakých dalších příspěvků do válečného hnutí, které se uvnitř ruské společnosti a také armády stává stále více nepopulárnější.

Kdo zatím ohlásil záměr kandidovat? O koho jde a proč nepředstavují nebo naopak představují pro Putina ohrožení?

Z hlediska Putinových soupeřů se zatím stále diskutuje, jak k těmto volbám vlastně přistoupit. Jejich výsledek je totiž předem jasný. Politické a společenské rovině tohoto rituálu také všichni rozumí, právě proto se vede - například mezi opozičními kruhy - diskuze, jestli se v nich vůbec angažovat nebo celý neférový a nedemokratický proces bojkotovat.

K tomu se ruská nesystémová opozice v minulosti již několikrát uchýlila, což jí na jednu stranu sebralo i poslední zbytky příležitostí dovnitř ruské společnosti tímto způsobem promluvit.

Na druhou stranu se ruští demokraté alespoň nepodíleli na legitimizování tohoto cvičení a mohli vyzvat k neuznání výsledku voleb, což by byl v tomto případě velmi silný krok, který by Západ a mezinárodní společenství vůči mezinárodně stíhanému ruskému prezidentovi mohl učinit.

Dá se přitom očekávat, že se volebního klání zúčastní i někteří kandidáti tzv. systémové a Kremlem kontrolované opozice, kteří budou vytvářet zdání soutěže a pluralitní diskuze a zastoupení. Ti budou v každém případě režimem zničeni a reputačně zlikvidováni a jejich oběť postavena na oltář ruského režimu a jeho síly.