Takhle si to Putin nepředstavoval. Dohodou s Čínou udělal z Ruska „vazala“

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Historická karta se obrátila.

Když v zimě roku 1949 předseda Mao Ce-tung navštívil sovětského diktátora Josifa Stalina, byl Mao do značné míry tím, kdo přišel s prosíkem. Stalin ho nechal několik týdnů čekat na své zasněžené dače č. 2, 27 kilometrů za Moskvou, kde ponížený čínský vůdce reptal nad vším možným – od kvality ryb až po nepohodlnou matraci.

Dva komunističtí vůdci nakonec obchodní dohodu uzavřeli. Stalin si však vyjednal značně výhodnější podmínky. Na nákup ruských zbraní a těžké techniky si tak Maova Čína musela vzít půjčku a splácet úroky.

Rovnocenné nejsou čínsko-ruské vztahy ani o sedm desetiletí později. A to ani přes to, že spolu Peking a Moskva krátce před invazí Ruska na Ukrajinu zpečetili „přátelství bez hranic“.

Časová posloupnost, kdy ruský vpád do sousední země následoval až po olympijských hrách v Pekingu, kde si Si Ťin-pching a Vladimir Putin okatě notovali, poskytla živnou půdu spekulacím. Zejména americké zpravodajské složky nepochybovaly o tom, že čínský prezident o plánech ruského vládce věděl předem. Jiní analytici však podotýkali, že Peking byl agresí Moskvy znatelně zaskočený.

„V médiích se objevily zprávy opírající se výpovědi západních zpravodajských služeb, které potvrzovaly obeznámení Pekingu s plány Moskvy. Navíc ruská invaze na Ukrajinu přišla záhy po skončení ZOH v Pekingu, při jejichž zahájení Vladimir Putin a Si Ťin-pching stvrdili strategické partnerství, v podstatě na nejvyšší úrovni od dob Stalina a Mao Ce-tunga,“ připomíná pro Seznam Zprávy David Gardáš z projektu Sinopsis.

„Za těchto okolností by nedávalo smysl, aby Moskva tyto své plány před Pekingem skrývala. Co ovšem obě země dost možná nečekaly, byl vývoj tzv. speciální vojenské operace, která se potkala s vytrvalým odporem ze strany Ukrajinců a vlnou solidarity ze strany Západu,“ dodává Gardáš.

Co konkrétně si Putin a Si během zimních olympijských her řekli, tak zřejmě vědí jen oni sami. Další analytici, jako například Paul Haenle, ředitel společnosti Maurice R. Greenberga v Carnegieho nadaci pro mezinárodní mír, se domnívají, že Čína věřila, že „operace“ proběhne jen v omezeném rozsahu.

Nebo podle něj mohla Čína předpokládat, že případná plnohodnotná invaze skončí po několika dnech ukrajinskou kapitulací. „Čína mohla věřit, že půjde o relativně nekrvavou a krátkou akci. Je však zřejmé, že válka se takto nevyvíjí a vykazuje všechny známky toho, že se bude dále rozmělňovat a stane se vleklou opotřebovací válkou – nestabilní patovou situací,“ řekl Haenle v podcastu China in the World.

Válečný půlrok je tak výzvou i pro čínsko-ruské vztahy. „Čínská lidová republika (ČLR) se od počátku invaze snaží balancovat své vztahy s Ruskem na jedné straně a Západem na straně druhé. Přestože se političtí představitelé ČLR staví do role neutrálního pozorovatele a mírotvůrce hledajícího řešení konfliktu, podporu ruské strany nelze přehlédnout, ať už v diplomatické, propagandistické, či ekonomické rovině,“ dodává Gardáš.

Vztah tak nepřetrhal ani vpád ruských vojsk na cizí území. V „přátelství bez hranic“ je zjevné, kdo má navrch.

„V deklarativní rovině sice domluvená podpora rovnocenná je, neboť se obě země snaží představit multilaterální světový řád, ve kterém by vedle sebe koexistovalo více rovnocenných mocenských center, včetně Pekingu a Moskvy. Reálně si však Kreml uvědomuje, že ve vztahu k Číně tahá za kratší konec provazu. I co se týče tolik zmiňovaných energetických surovin, v dodávkách ropy do Číny letos Rusko na několik měsíců předstihla Saúdská Arábie, nejvíce plynu pak Čína dlouhodobě dováží z Austrálie ve zkapalněné podobě,“ říká pro SZ David Gardáš.

V USA sídlící analytik Alexandr Gabujev pak ve svém eseji pro časopis Foreign Affairs psal o Rusku jako o „novém vazalovi Číny“. Poukazoval zejména na fakt, že se Čína stává zásadním trhem pro ruský vývoz (zejména nerostných surovin) a ruští zákazníci si kupují stále víc čínského zboží – to západní se k nim nyní kvůli sankcím nedostane.

Peking považuje své vztahy s Moskvou za velmi důležité hned z několika důvodů. Společná hranice obou zemí je 4 200 kilometrů dlouhá. Obě strany se tak na tuto část svých hraníc nemusejí soustředit a mají volné ruce pro jiné strategické zájmy.

Hospodářské vztahy Číny a Ruska se navíc dokonale doplňují. Rusko je bohaté na přírodní zdroje, ale potřebuje technologie a investice. Ty mu může nabídnout Čína, která zase potřebuje přírodní zdroje.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov připustil, že budoucnost jeho země je v Číně, a prohlásil: „Nyní, když Západ zaujal ‚pozici diktátora‘, budou naše hospodářské vazby s Čínou růst ještě rychleji.“

Jen v loňském roce tak obchod vzrostl o více než třetinu, v přepočtu asi na 3,6 bilionu korun. Obchod se ale opět vyvíjí jednostranně ve prospěch Pekingu. V loňském roce už Čína představovala 18 procent ruské obchodní výměny, obchod s Ruskem ale tvoří pouhá dvě procenta obchodu čínského.

Pro Rusko je však nyní důležitá i politická solidarita, kterou mu Čína navenek prokazuje.

„Moskva ze strany Číny získává především podporu na mezinárodním poli, například díky výrokům a hlasováním čínských představitelů na půdě OSN k otázce ruské invaze. Podobně pak slouží i čínská propaganda a internetová cenzura, která prokazatelně ohýbá narativ ve prospěch Ruska,“ říká David Gardáš.

„Čína pro změnu masivně odebírá ruské energetické suroviny, asijský trh, v čele právě s Čínou, tak Rusku supluje evropský trh, kde jsou dodávky omezené. Čína tak nákupem zlevněné ruské ropy v rekordních objemech ušetří a současně diverzifikuje svůj energetický mix,“ dodává.

Putin a Si si sice notují v nepřátelství vůči Západu a NATO, to však neznamená, že jsou ochotní si vzájemně nabízet dobročinnou pomoc.

„Velvyslanec ČLR ve Washingtonu Čchin Kang navíc v červenci prohlásil, že Západ čínsko-ruské spojenectví špatně pochopil a nejedná se o alianci. To jen dokazuje rozpolcenost, jakou Čína v tomto konfliktu a potažmo ve svých strategických zájmech má,“ doplňuje Gardáš.

Úplné zmrazení vztahů se Západem by totiž Čína pocítila více než hypotetické zpřetrhání vazeb mezi Pekingem a Moskvou, a to minimálně v ekonomické rovině.

„Čínská obchodní výměna s euroamerickými trhy je přibližně desetkrát větší než s Ruskou federací a tvoří stěžejní pilíř čínského hospodářství. Peking by tuto ztrátu musel kompenzovat na jiných trzích, například v oblasti Indo-Pacifiku, ale není jisté, zda by toho byl schopen dostatečně rychle a plynule, aniž by se vyhnul ohrožení vlastního hospodářství a de facto stability režimu,“ říká analytik ze Sinopsisu.

Siovým prvořadým strategickým zájmem rozhodně není záchrana Ruska, nýbrž prosperita a bezpečnost Číny. Peking pravděpodobně nakoupí alespoň část ropy odkloněné z Evropy, a to s velkou slevou oproti světovým referenčním hodnotám.

Čína bude Rusku pomáhat jen do té míry, aby se zároveň nedočkala sankcí a neohrozila vlastní schopnost prodávat zboží bohatým zemím v Severní Americe a EU.

„V jistých ohledech existuje mezi Ruskem a Čínou konvergence geopolitických zájmů, především co se týče vymezení vůči Západu a boje proti proklamované hegemonii Spojených států. Mají však i několik sporných bodů a protichůdných zájmů, například v oblasti centrální Asie, ruského Dálného východu či Arktidy. Zatímco Putin se viditelně snaží oživit dřívější sféru vlivu z dob Sovětského svazu, Si se naopak snaží vyvarovat osudu Sovětského svazu, a za každou cenu tak musí předejít rozpadu impéria, kterému vládne, a to i za cenu využívání svého postavení ve vztahu k Rusku,“ vysvětluje Gardáš.

Měsíc po invazi přinesl deník Financial Times informaci, že Rusko po začátku invaze na Ukrajinu žádalo Čínu o vojenské vybavení, které by mohlo při své agresi využít. Médium se tehdy bez podrobností odvolávalo na zdroje z americké administrativy.

Jak píše server Defense One, pouze tři ze 40 největších světových dovozců zbraní kupují většinu svých zbraní z Číny – jde o Pákistán, Bangladéš a Barmu.

Čína se však jedinečné šance nahradit na trzích dosud obsazených Ruskem svého partnera a zároveň konkurenta nechopila. Naopak západním zemím zdůrazňuje, že Rusku neprodává zbraně ani součástky do letadel. Peking se nechce sám stát obětí sankcí, a proto stanovuje hranice vztahů.

„Přímá vojenská podpora ve smyslu dodávání zbraní či technologií nebyla zaznamenána. Přesto čínské podniky pomáhají ruskému zbrojnímu průmyslu dodávkami tzv. technologií dvojího užití, které lze využít jak v civilním, tak i vojenském sektoru. Jedná se například o polovodiče, pokročilou elektroniku, nebo například oxid hlinitý využívaný při výrobě zbraní. Poté, co Austrálie v souvislostí s vojenským vpádem na Ukrajinu zakázala vývoz této sloučeniny do Ruska, se export z Číny oproti loňsku zvýšil více než 400 krát,“ říká Gardáš.

Ještě znepokojivější pro Putina je, že Čína má v úmyslu si za podporu naúčtovat vysokou cenu. Peking chce například omezit velmi lukrativní prodej zbraní z Ruska do Indie, úhlavního nepřítele Číny na druhé straně Himálaje.

„Samostatným tématem je pak postavení Indie v mocenském trojúhelníku s Čínou a Ruskem. Čína má nepochybně zájem na tom, aby Indie jako její soused a současně geopolitický rival výrazněji vojensky nerostla,“ podotýká Gardáš. Ostatně teritoriální spory mezi oběma zeměmi v posledních letech nejednou proměnily v krvavé střety.

„Indie se pak spoluprací s Ruskem snaží vybalancovat rusko-čínské sbližování a nabourat exkluzivitu jejich bilaterálních vztahů. Nakolik je to však z pohledu demokratické Indie se silnými vazbami na Západ udržitelné, je otázka,“ domnívá se sinolog.

Podle statistik Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru byla v letech 2017 až 2022 Indie největším trhem, kam mířily zbraně z Ruska, následovaná Čínou. Boj s indickými vojáky vyzbrojenými ruskou technikou pro Čínu nijak příjemný není, pro Moskvu jde ale o lukrativní byznys.

Indie se zase snaží udržovat s Putinem otevřené vztahy. Nové Dillí, stejně jako Peking, se snaží získat levnou ropu, i když si zároveň chce udržet silné vztahy s USA.

Roli hráče druhých houslí si Vladimir Putin zřejmě nepředstavoval. Měl ji ale předvídat, píše server Politico.

Čína je dle serveru posedlá snahou napravit historická ponížení a znovu získat vedoucí postavení ve světě. Doba, kdy byl Sovětský svaz ideologicky - a ekonomicky - nadřazen komunistické Číně, je dávno pryč.

Huawei Technologies buduje ruské sítě 5G, zatímco Rusko vyžaduje čínskou spolupráci ve všech oblastech, od součástek do letadel až po měnové výměny. Důležité také je, že sankce na Moskvu neuvalují jen USA a Evropa, ale také tři další velké asijské ekonomiky: Japonsko, Jižní Korea a Singapur.

„Při sebevětší snaze Ruska se mocenská asymetrie mezi oběma zeměmi bude prohlubovat v jeho neprospěch. Přes uzavřené strategické partnerství a osobní sympatie mezi Si Ťin-pchingem a Vladimirem Putinem je pro Peking výhodné mít oslabené, sankcemi zatížené Rusko závislé v oblasti exportu surovin na Číně. Role ne nepodobná Severní Koreji se však Moskvě nemusí zamlouvat a může tak směrem k Číně dojít k vyostření vztahů. Ve hře je ovšem příliš mnoho proměnných na konkrétní předpovědi budoucího vývoje,“ uzavírá David Gardáš.