Boj za zdmi Kremlu. Putin se chce zbavit Šojgua, síť jeho vztahů nemůže protrhnout

V posledních týdnech se objevily signály o rozepřích v nejvyšších ruských mocenských kruzích, které se týkaly války na Ukrajině. Výrazná byla především kritika armádních špiček od čečenského vůdce Ramzana Kadyrova a šéfa soukromé Vagnerovy armády Jevgenije Prigožina.

Napětí mezi některými lidmi v okolí prezidenta Vladimira Putina zřejmě nevymizelo ani poté, co Rusko podniklo hromadný raketový útok na ukrajinská města a co byl jmenován nový velitel „speciální vojenské operace“ Sergej Surovikin.

Nabízí se logická otázka, co všechno za spory v nejvyšších patrech vězí? Do jaké míry se za válečným burcováním skrývá boj o moc, osobní nevraživost nebo finanční zájmy?

Některé odpovědi nabízí ruský politický analytik a publicista Ivan Preobraženskij, který žije v Česku. V rozhovoru pro Seznam Zprávy se zaměřuje především na postavení a motivy dvou zmíněných „rebelů“ – Prigožina a Kadyrova.

Jak bychom si měli interpretovat výtky vůči velení armády od lidí jako je Jevgenij Prigožin a Ramzan Kadyrov?

Já to vidím takto. Ministr obrany Sergej Šojgu a generální štáb armády donutili prezidenta Putina k mobilizaci. Putinovi se do ní moc nechtělo, oni mu ale jako druhou možnost předložili úplnou porážku u Chersonu. Po Putinově souhlasu s mobilizací se rozjely aktivity proti Šojguovi a šéfovi generálního štábu Gerasimovi. Útočit začali hlavně Prigožin, Kadyrov a ještě někteří další. Všichni přitom měli své zájmy. Kadyrovovi šlo o posílení autonomní kontroly nad Čečenskem, aby tam nikdo nemohl bez jeho souhlasu mobilizovat. Prigožinovi mobilizace zasáhla do jeho velkého byznysu s Vagnerovou armádou. Verbování vězňů mu vynášelo peníze.

Z toho se dá uhodnout, na jakou stranu se staví Putin…

Prezident zřejmě útoky na Šojgua a vedení armády podpořil. Nevím, jestli to úplně souviselo se sobotním výbuchem na Kerčském mostě, ale tentýž den večer Putin jmenoval novou hlavu operace na Ukrajině, Surovikina. Ten má pověst člověka, který je Putinovi úplně věrný, na rozdíl od Gerasimova nemá svůj pohled na věc, dělá to, co se mu říká. Kadyrov a Prigožin pak logicky jmenování Surovikina veřejně podpořili, napsali, že je skvělý generál.

Jde tedy vyloženě o Putinova člověka?

Surovikin se chce ukázat jako co nejefektivnější z generálů, že umí věci rychle a tvrdě řešit, jak Putin chce, včetně případného použití jaderné zbraně. Surovikin je také známý svojí podporou pro používání taktických jaderných zbraní během nynější války. A Putin Surovikinovi důvěřuje.

Očekáváte, že se budou projevovat další konflikty mezi ruskými mocnými?

Předpokládám, že ano, a to z několika důvodů. Zaprvé, ozbrojené síly nemůžou fungovat jako směs různých skupin, zejména těch nestátních, které jsou mimo kontrolu armádního velení. Zadruhé, Šojgu a s ním většina expertů nejsou pro používání taktických jaderných zbraní. Putin by asi chtěl prosadit jiný názor, potřebuje ale postupovat podle zákona, tedy se souhlasem ministra obrany a šéfa generálního štábu. Na jejich místech by tedy potřeboval nějaké loajálnější lidi, kteří by ho podpořili.

Nemůže Putin prostě odvolat Šojgua z vlády?

Je třeba si uvědomit, že Šojgu je člověkem z jiného období, v ruské vládě sedí od první poloviny 90. let, tedy už od jelcinovské éry. Odstavit ho je velmi složité. Sám Putin by to nezvládl, Šojgu má dlouho budované vztahy s mnoha vysoce postavenými lidmi. Putin by potřeboval podporu zevnitř systému. Takovou pomoc mu poskytují Kadyrov a Prigožin jako šéfové dvou samostatných privátních armád.

Zastavme se u Prigožina, který nedávno jako by vystoupil ze stínu a otevřeně se přihlásil k Vagnerově armádě. Jak je vlastně tato armáda financovaná? Co se o tom ví?

Neviděl jsem o tom serióznější informace nebo analýzu. Je každopádně rozdíl mezi zajišťováním techniky a placením lidí. Výzbroj Prigožin dostává z velké části od ruské armády, občas možná něco kupoval pro operace v Africe nebo jinde v zahraničí, kde bojoval více ve vlastní režii.

Najímání lidí bere jako byznys, nejspíš na to dostává peníze z nějakých šedých nebo černých fondů spjatých se státem. Občas vyplácí bojovníky z vlastních prostředků, když jde o jeho samostatné akce. Odsouzení také zřejmě sami platí za to, že mohou opustit vězení.

Má Prigožin vlastní mocenské ambice? Byl by schopen třeba Putina nahradit?

Nahradit Putina podle mě nechce, na to nemá možnosti. To už by měl více šancí Kadyrov. O Prigožinovi všichni vědí, že to je prostě vrah. Současná ruská elita se ho velice bojí.

Jeho loajalita k Putinovi je nicméně stoprocentní. Bez současného prezidenta by Prigožin musel své aktivity brzy ukončit, oponenti by ho během několika týdnů sežrali. Existuje množství kompromitujících materiálů, které by mohli vytáhnout.

Už dříve se objevily spekulace, že jakýmsi ochráncem Prigožina je Putinovi blízký miliardář Jurij Kovalčuk. Je na tom něco pravdy?

Jsou takové spekulace. Kovalčuk občas hraje vlastní politické hry. V současnosti je největším mediálním magnátem v Rusku. S Prigožinem jsou ale spíše partneři ve hře, kterou zařídil Putin, než aby to byla nějaká osobní Kovalčukova iniciativa.

Prigožin se nedávno na sociálních sítích ostře pustil do petrohradského gubernátora Alexandra Beglova, který je přitom také blízký Kremlu. Prý mu chtěl překazit předpremiéru nového filmu o Vagnerově armádě. Co se o jejich vztahu ví?

Beglov pochází ze starého petrohradského okruhu kolem Putina, znají se od začátku 90. let. Když ho Putin v roce 2018 jmenoval úřadujícím gubernátorem Petrohradu, neměl mezi lidmi skoro žádnou podporu. Před následnými gubernátorskými volbami ho ale podporovali nejen lidé z prezidentské kanceláře, ale i Jevgenij Prigožin.

Je známo, že Prigožin má svoji skupinu politických technologů a marketérů, kteří pracovali v Africe a pomáhali prosazovat ruský vliv i v některých státech EU. Poslal tyto lidi, aby pomohli Beglovovi. Ten byl následně také zvolen. Asi rok pak Beglov a Prigožin spolupracovali, Prigožinova firma dostala mnoho zakázek.

Rozdělily je ale loňské volby do Státní dumy. Prigožin stál o to, aby byl v Petrohradu hlavním organizátorem kampaně, gubernátor se ale obrátil na předsedu petrohradské městské dumy. Po volbách pak Belgov Prigožina úplně odstavil od zakázek. Tím začal vzájemný konflikt. Prigožin se spolu s dalšími lidmi snažil Beglova vytlačit z gubernátorské funkce, ale zatím neúspěšně.