Co je s Putinem. Vrátila se stará „kremlologie“. Odborníci čtou z náznaků

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Asi každý, kdo s pravidelností sleduje události spojené s válkou na Ukrajině, občas pocítí nutkání dozvědět se více o skutečných poměrech v ruských vládnoucích kruzích.

Jenže to vůbec není snadné. Ruská státní média jsou pod přímou kontrolou Kremlu a ta komerční uplatňují autocenzuru. Pokud by se vzepřela šíření státní propagandy, hrozilo by jim diskvalifikující označení „zahraniční agent“, anebo by musela skončit.

Úplně spolehnout se nedá ani na zprávy zahraničních médií, která sice v domovských státech fungují ve svobodných podmínkách, při rozplétání mocenských vztahů v nejvyšších patrech ruské politiky a vojenských a bezpečnostních složek však narážejí na silnou uzavřenost oficiálních míst a bývají odkázána na nejmenované zdroje, jejichž tvrzení se dají těžko ověřit. Totéž platí o anonymních zpravodajských účtech, fungujících hlavně na síti Telegram.

Jednou z mála jistot je, že rozhodující moc drží prezident Vladimir Putin, který vládne Rusku čím dál pevnější rukou už od přelomu tisíciletí. Jaké jsou ale poměry v jeho okolí? Kdo má na prezidenta klíčový vliv? Je Putin nemocný a používá dvojníka? A může ho někdo ze známých figur v blízké budoucnosti ohrozit? To jsou otázky, na které chybějí věrohodné odpovědi.

„Vrátili jsme se trochu do období staré ‚kremlologie‘, kdy odhadujeme, jestli má někdo blízko k Vladimiru Putinovi podle toho, jak koho ruský prezident posadí k dlouhému stolu,“ řekl pro Seznam Zprávy Karel Svoboda, odborník na Rusko z Fakulty sociální věd Univerzity Karlovy.

Částečně se podle něj dá míra Putinovy přízně odhadovat z toho, s kým se častěji radí. Například od minulého roku úplně vypadly schůzky s ruským byznysem, zjevně jsou důležitější bezpečnostní složky.

„Jak blízko mají k Putinovi konkrétní lidé, můžeme jenom odhadovat,“ uvedl Svoboda. Velmi důležitou roli podle něj hraje první zástupce šéfa prezidentské kanceláře Sergej Kirijenko, který má na starosti také obnovu anektovaných ukrajinských oblastí. Určitě má velký význam bezpečnostní rada, které Putin předsedá. „Spíš ale tak nějak odhadujeme, kdo je důležitější, kdo je méně důležitý. Je to z velké části tipování,“ poznamenal expert.

Sám Svoboda čte převážně ruské zdroje, hodně projíždí Telegram, kde sleduje například oblíbený anonymní kanál General SVR, který tvrdí, že zveřejňuje zákulisní informace o Putinovi.

„Samozřejmě všechno musím brát s rezervou,“ zdůraznil. Platí to například i o spekulaci, že Putin onemocněl rakovinou. „Tu informaci beru jako možnou, relevantní, neustále však musím být ve střehu, že nám ji může někdo podsouvat, abychom si právě toto mysleli. Jsme ve válečném prostředí, kdy je síla informace velká a Rusové vedou informační válku poměrně intenzivně,“ upozornil akademik. Dodal, že informace samozřejmě dávkují i Ukrajinci, aby vyzněly v jejich prospěch.

K éře Sovětského svazu přirovnal současné poměry v Rusku ohledně shánění informací o vládnoucích kruzích také ruský politolog a publicista Ivan Preobraženskij, který žije v Praze.

„Ještě existují zbytky nezávislých ruskojazyčných médií. Většina z nich už sice přesídlila do zahraničí, stále ale využívají své informační zdroje v Rusku. Občas jsou to zdroje i ve vládě, nebo dokonce v prezidentské administraci. Často ale nejde o kvalitní informace,“ řekl Preobraženskij pro Seznam Zprávy.

Nicméně podle jeho názoru se i z manipulativních informací dá vystavět obrázek blížící se k pravdě, respektive popis struktury, jak věci fungují – to za předpokladu, že tyto informace pocházejí z různých pramenů.

„Putin říká pravdivě, co chce dělat, jaké jsou jeho hlavní plány. Lže o tom, jak to dělá. Co se týká jeho zdraví, jsou to samozřejmě všechno spekulace. Něco můžeme odhadovat jen z jeho vzezření, z fyziologických příznaků,“ dodal Preobraženskij.

Informační „kakofonie“ o Rusku se dá názorně demonstrovat na hodnocení jedné z nejvýraznějších a zároveň nejkontroverznějších postav na ruské straně válečného konfliktu.

Jméno Jevgenije Prigožina se v posledních týdnech skloňuje skoro tak často jako jméno ruského prezidenta Putina. Vyznění jednotlivých zpráv o zakladateli a majiteli žoldácké Vagnerovy skupiny, jejíž členové jsou nasazeni v místech nejtvrdších bojů na východě Ukrajiny, přitom nebylo zdaleka jednotné.

Když byl 11. ledna jmenován novým vrchním velitelem ruských sil na Ukrajině náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov, vykládalo se to jako minus pro Prigožina. Šéf vagnerovců totiž veřejně vyzdvihoval generála Sergeje Surovikina, který byl z velitelské funkce sesazen, a Gerasimova kritizoval.

„Gerasimovovo povýšení je pravděpodobně zčásti politickým krokem k oslabení vlivu skupiny siloviků (osob spojených s ruskými ozbrojenými a bezpečnostními složkami – pozn. red.) vyhraněné proti ministerstvu obrany a signálem pro Prigožina a další aktéry, aby svou kritiku ministerstva obrany omezili,“ napsal tehdy americký Institut pro studium války (ISW), který si získal respekt každodenními sondami do vývoje a souvislostí války na Ukrajině.

Článek, který vyšel o dva týdny později v názorové rubrice deníku New York Times, ale oslabení Prigožinova mocenského postavení nepřipouštěl. Naopak, podle této analýzy začal bývalý číšník a šéf zásobovací firmy s jídlem přerůstat ruské vládnoucí elitě přes hlavu, a dokonce by mohl mít ambice nahradit Putina v prezidentské funkci.

„V blízké budoucnosti může Prigožin vyzvat prezidenta a Putin už svému bývalému kuchaři možná nebude moci oponovat,“ stálo v článku.

Text vyzněl celkem přesvědčivě a vyvolal pozornost na obou stranách Atlantiku. I proto, že jeho autorem byl respektovaný ruský novinář, bývalý šéfredaktor moskevské nezávislé televize Dožď Michail Zygar, který v minulosti napsal investigativní knihu o poměrech v Kremlu.

Uznávaná analytička ruské politiky, zakladatelka evropského think-tanku R.Politik Tatjana Stanovajová došla k závěru, že pravda bude někde uprostřed.

„Dokud je Putin relativně silný a dokáže udržet rovnováhu mezi skupinami vlivu, není Prigožin nebezpečný. Ale sebemenší zmírnění by mohlo Prigožina vyprovokovat k tomu, aby se postavil moci, i když zpočátku ne přímo Putinovi,“ uvedla Stanovajová, která také spolupracuje s Carnegieho nadací pro mezinárodní mír.

Závěry politických analytiků o významu Prigožina se v některých ohledech rozcházely i poté, co přibývaly známky o tom, že ztrácí přízeň Kremlu.

Například britský deník Guardian přinesl v pondělí rozbor od expertky na Rusko Samanthy de Bendernové z institutu Chatham House, která označila Prigožina jako možného Putinova rivala. I kdyby byl pouhou loutkou, podle analytičky je podstatné, že Kreml s jeho vzestupem toleroval jeho násilnické způsoby a porušování zákona.

Už výše zmíněný Institut pro studium války přitom už o dva dny dříve psal o poklesu Prigožinova vlivu a kromě jiného upozornil na zprávy ruských blogerů o vládním dokumentu, který nabádal prokremelská média, aby ve válečném zpravodajství přestala zmiňovat Vagnerovu skupinu.

V podobném duchu se nesla úterní analýza agentury Reuters. Kreml podle ní Prigožinovi a jeho žoldnéřské armádě přitáhl opratě. Agentura připomněla, že vagnerovci nedávno přišli o možnost nabírat do bojových jednotek odsouzence z ruských věznic, a citovala bývalého poradce Kremlu Sergeje Markova, podle kterého se Prigožin výměnou za přístup k válečným zdrojům zavázal, že nezaloží vlastní politické hnutí nebo nevstoupí do politiky bez toho, aby mu to Kreml schválil.

„Politický blok (Kremlu – pozn. red.) zaujal postoj, že ho nepustí do politiky. Trochu se ho bojí a považují ho za nepohodlného člověka,“ řekl na adresu šéfa vagnerovců Markov. Podle jeho informací se Putin s Prigožinem setkal kolem 14. ledna v Petrohradu a domluvil mu, aby přestal veřejně kritizovat ruské pohlaváry.