Pulitzerovu cenu má Putinův neohrožený kritik. Za komentáře z vězeňské cely

Před rokem ho soud poslal na 25 let do vězení, nyní ruský opozičník Vladimir Kara-Murza získal jednu z prestižních Pulitzerových cen.

Ocenění přišlo za „naléhavé komentáře“ zpoza mříží, které píše pro list The Washington Post navzdory obrovským osobním rizikům.

Jeho žena Jevgenija, žijící s dětmi v americkém exilu, se nechala slyšet, že je zdrcená, že Vladimir nemůže převzít ocenění sám.

Dvaačtyřicetiletý Kara-Murza momentálně pobývá v trestanecké kolonii v sibiřském Omsku, kde skončil za kritiku ruské agrese vůči Ukrajině.

Absolvent historie na Cambridge University patří k letitým oponentům Kremlu. „Přiznávám vinu: Nepodařilo se mi přesvědčit dost lidí o tom, jak velkým nebezpečím pro svět je současný kremelský režim,“ řekl loni v dubnu ve své závěrečné řeči u soudu.

Vladimir Kara-Murza pochází z rodiny s dlouhou tradicí. Kara-Murzové byli tatarští aristokraté, kteří se v 15. století usadili v Moskvě a přijali křesťanství. V překladu znamená rodinné jméno „Černý pán“.

Mezi předky má například rodinu lotyšských revolucionářů a politiků Bisenieksů. Dva z nich byli popraveni na rozkaz sovětského ministerstva vnitra.

Jeho otec byl disidentem v éře Leonida Brežněva. Podporoval reformy Borise Jelcina, spolupracoval s Grigorijem Javlinským a stal se kritikem Vladimira Putina.

Kara-Murza začínal jako novinář. Spolupracoval s ruskými i zahraničními médii. Ale zároveň se už v roce 2000, tedy v 19 letech, stal asistentem poslance Borise Němcova.

Ten se v 90. letech podílel na startu reforem Borise Jelcina. Později se ale vyhranil do pozice jednoho z hlavních kritiků a oponentů Putina a v roce 2015 byl zavražděn.

Kara-Murza pomáhal v prezidentské kampani – proti Putinovi – liberálnímu ekonomovi a politikovi Grigoriji Javlinskému. V prezidentské kampani pomáhal i disidentovi z komunistické éry Vladimiru Bukovskému. Bukovskij strávil za komunismu mnoho let v blázincích a věznicích. V roce 1976 byl z Ruska deportován a vyměněn za chilského politického vězně Luise Corvalána. Žil v Británii, ale po roce 1991 se do Ruska vrátil.

Čerstvý laureát Pulitzerovy ceny spolupracoval také s Michailem Chodorkovským, oligarchou, který byl ještě v roce 2003 považován za nejbohatšího člověka v Rusku. Pak se ale znelíbil diktátorovi. V roce 2003 byl zatčen, ve vězení strávil deset let. Po propuštění žije ve Švýcarsku.

Kara-Murza byl prostě „u toho“. Poznal oligarchu – Chodorkovského, produkt divoké privatizace 90. let, který se později stal vězněm a mezinárodně uznávaným kritikem režimu.

A poznal politika – Němcova, který šel v kritice Putina až na hranu, neváhal organizovat manifestace a sám se jich účastnit, nasazovat vlastní svobodu. A život.

Režim ho neponechal bez povšimnutí. V roce 2015 upadl Kara-Murza do kómatu kvůli náhlému selhání ledvin. Jeho otec tehdy řekl britské stanici BBC: „Byl naprosto zdráv. A je jasné, že byl otráven. Kdo a čím ho otrávil, ale nevíme.“

Lékaři se na příčině akutního onemocnění neshodli. Otravu vyloučit nemohli. Stejně jako projev skryté poruchy ledvin v kombinaci s antidepresivy, která Kara-Murza užíval. Kara-Murza se po týdnu z kómatu probral a uzdravil se.

Po dvou letech se situace opakovala – náhlé selhání orgánů z neznámé příčiny. Jeho manželka Jevgenija pro BBC konstatovala: „Je to stejné jako minule. Dosud byl zcela zdravý.“

Že byl Kara-Murza otráven, se prokázat nepodařilo. Pro tuto hypotézu ale hovoří kontext: Otravy se v Rusku stávají běžnou součástí boje s opozicí. Podobně jako pády z okna.

Předloni Kara-Murza získal Cenu Václava Havla za lidská práva. Ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský při té příležitosti prohlásil: „Vladimira Kara-Murzu znám a obdivuji jako neohroženého bojovníka za lidská práva, svobodu a demokracii tváří v tvář despocii a násilí.“