Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Většinou se o ní mluví v souvislosti s chovy hospodářských zvířat či rizikem přenosu na člověka. Ptačí chřipka H5N1 (a její různé varianty) přitom už koluje i v divokých populacích nespočtu živočišných druhů.
Děje se to už roky, ale s objevem nové varianty v roce 2020 se situace začala dramaticky zhoršovat. Nyní už se vědci H5N1 nezdráhají označit za bezprecedentní problém, který může dokonce ohrozit existenci některých druhů.
„Máme tu virus, který je už téměř celosvětově rozšířený. Má vysokou úmrtnost na mnoha různých místech. Netýká se jen divokých zvířat, ale i domácích. Geografické rozšíření, počet zasažených druhů i vážnost dopadů je opravdu bezprecedentní,“ popsala pro Seznam Zprávy situaci v roce 2024 Ruth Cromieová, britská bioložka, která působí v čele vědecké pracovní skupiny pro potírání šíření ptačí chřipky zřízené úřadem Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (CMS).
H5N1 byla poprvé objevena v roce 1996 v populaci čínských hus. Od té doby muselo být podle odhadů kvůli ptačí chřipce utraceno asi půl miliardy kusů chovných ptáků. Hned v roce 1997 se objevily i první smrtící případy přeskočení nákazy na člověka, které se sporadicky objevují dodnes.
Stále častěji se nové varianty H5N1 v poslední době přenáší mezi různými druhy savců, což jen posiluje obavy, že se objeví další mutace, která by usnadnila přenos na lidi.
„Vedle zemědělského a lidského problému je tu ale ještě problém pro divokou přírodu, který bývá podceňován,“ řekla k tomu Cromieová. Že mu není věnována dostatečná pozornost, je podle ní jasné třeba už z toho, že se dosud kvůli nedostatku informací a dat ani nedá říct, jak velkého množství divokých zvířat se problém týká.
Miliony mrtvých divokých zvířat. A nebo ještě víc?
Například BBC uvádí, že úmrtí mezi divokými ptáky se odhadují na miliony, přičemž asi 600 tisíc mělo zemřít jen v roce 2023 v Jižní Americe. V souladu s Cromieovou ale britská televize dodává, že skutečná čísla mohou být podstatně vyšší.
„Zatímco u drůbeže máme slušná data, v případě divokých druhů máme velmi mizerný přehled o tom, co se děje,“ řekla vědkyně.
„Je hodně zemí, které mají velmi omezené systémy monitoringu pro divoké druhy. V hodně případech monitoring provádějí neziskové organizace,“ vysvětlila a dodala, že globální systém hlášení výskytu ptačí chřipky je nastavený na chovnou drůbež, ale pro divoké druhy zatím užitečný není.
I z toho mála, co vidíme, je nicméně jasné, že jde už o téměř celosvětový problém zasahující řadu druhů zvířat žijících na souši i ve vodě. Nákaza už byla celosvětově potvrzena u víc jak 100 druhů divokých ptáků. Savců se nakazilo 48 druhů.
Úmrtí divokých zvířat po tisících se podle Cromievé začala objevovat už po roce 2005. Teprve s příchodem nové varianty v roce 2020 se ale virus začal rychle dostávat do nových prostředí a šířit se nejen v zimovištích, ale i tam, kde se ptáci slétají k páření.
Během čtyř let se virus z euroasijského kontinentu a Afriky dostal přes Severní, Střední a Jižní Ameriku až do Antarktidy.
O šíření ptačí chřipky
Riziko hypotetické pandemie chřipky H5N1 přitom tkví hlavně v tom, že lidská populace je v podstatě zcela naivní. Proti chřipkovým virům „rodiny“ H5 nemáme předchozí imunitu.
„Situace s ptačí chřipkou je v dynamické fázi a my očekáváme další rozšíření do Austrálie, na Nový Zéland a dál do Oceánie. Zatím také vůbec nevíme, jak velký problém způsobí v Antarktidě, kde se první případy objevily až letos,“ dodala Cromieová.
Nejen ptáci
Jako příklad virem těžce zasaženého druhu, jehož populace je zároveň dobře monitorována, Cromieová zmiňuje tereje bílé, mořské ptáky žijící primárně v severním Atlantiku.
Vysoké mortality těchto ptáků si vědci podle loni publikované studie všimli nejméně ve 40 koloniích, které tvoří 75 % světových kolonií tohoto druhu. A v 58 % koloniích byly provedeny i pozitivní testy na H5N1.
Například na britském ostrově Bass Rock, kde je vůbec největší známé útočiště těchto ptáků, se „obsazenost“ hnízdišť oproti dlouhodobému průměru snížila o 71 %. Narodilo se kvůli tomu i o hodně méně mláďat, což podle Cromieové znamená, že místní populace bude epidemií negativně ovlivněná po generace.
Ani u těchto poměrně dobře monitorovaných ptáků však neznáme celkové číslo mrtvých jedinců či celkový údaj poklesu globální populace.
Mezi další silně postižené druhy kromě ptáků pak patří například i tuleni a lachtani, kterých v Jižní Americe kvůli ptačí chřipce zemřely už nejméně desítky tisíc kusů.
Situace je podle Cromieové dost pravděpodobně bezprecedentní nejen v historii vědeckého výzkumu. Šance, že podobné „zvířecí pandemie“ existovaly v době, kdy si jich ještě člověk neměl šanci všimnout, podle ní není vysoká. Riziko vzniku nových ohnisek ptačí chřipky je totiž spojené zejména s velkým počtem chovů drůbeže, které v minulosti nebyly tak intenzivní jako dnes.
Chovná drůbež dnes podle odhadů činí asi 70 % veškerého živého ptactva na planetě.
Jeden z mnoha problémů
Divoké druhy se podle Cromieové většinou s nemocí musí vypořádat „přirozeně“ samy. V případě ptačí chřipky jde ale podle ní pro divokou přírodu o novou situaci a ne všechny druhy mají schopnost rychle vyrovnávat dramatické úbytky v populaci, a co je podle bioložky nejhorší, mnoho druhů (zejména mořských ptáků) čelí dalším tlakům, jako je například neudržitelný rybolov nebo klimatická změna.
„Pokud chceme, aby se s těmito hrozbami populace vypořádaly samy, potřebujeme, aby byly silné a odolné. Klíčem k tomu je zbavení jich ostatních negativních tlaků. K tomu v CMS opakovaně vyzýváme,“ řekla Cromieová s tím, že nejvíc ptačí chřipka ohrožuje ostrovní izolované populace s malou genetickou variabilitou.
Kromě sejmutí ostatních negativních tlaků z ohrožených druhů mohou vlády podle Cromieové divokých zvířatům v boji proti ptačí chřipce pomoct i minimalizací rizika vzniku nových ohnisek v hospodářských chovech, financováním monitoringu a dalšími preventivními kroky.
U některých ohrožených druhů vědci přistupují dokonce i k očkování. To už je ale podle Cromieové spíš zoufalá strategie, která se uplatňuje tam, kde je boj o udržení zdravé populace už prohraný.
Dodejme, že z hlediska lidského zdraví šíření ptačí chřipky v divoké přírodě představuje menší hrozbu než přenos v zemědělství. I ve volné přírodě může samozřejmě docházet k novým nebezpečným mutacím, ale farmy, kde jsou tisíce zvířat namačkány blízko u sebe a lidé s nimi přichází do blízkého kontaktu, představují nesrovnatelně vyšší riziko pro případnou nákazu.
