Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Virus „ptačí chřipky“, tedy virus H5N1, známe už skoro 30 let. První případ byl zaznamenán v roce 1996 na jihu Číny. Za tu dobu se ovšem velmi zásadně změnil. Stejně jako jiné chřipkové viry i tento opakovaně mutoval, takže z původního zůstal opravdu jen „společný základ“.
Z prvního známého stanoviště se úspěšně rozšířil do celého světa. Změny viru nakonec vedly k tomu, že se doslova zabydlel u volně žijících ptáků. Zhruba od roku 2020 už mezi divokým ptactvem v podstatě zdomácněl.
S tím, jak tohoto viru přibývalo, celkem nevyhnutelně došlo k přenosu dále. Nám všem jsou známy případy přenosů do drůbežích chovů. Došlo ovšem také k nárůstu počtu nakažených savců, jako jsou skunkové, medvědi a lišky, kteří se pravděpodobně živili uhynulými nakaženými ptáky.
Větší záhadou je, jak došlo k přenosu na mořské savce, kteří se ptáky neživí. Ovšem i ti se pohybují ve stejném prostředí jako řada ptáků, takže nějaké možnosti určitě existují.
Virus od té doby neustále překvapuje. H5N1 si postupně našel nečekané „cestičky“, jak se rozšířit. Naposledy se to stalo nedávno ve Spojených státech, když zřejmě v důsledku jedné podařené „proměny“ přeskočil na domácí skot.
Nevíme přesně, jak a kdy k tomu došlo, ale genetická data naznačují, že se tak stalo během jedné konkrétní události. Jde o virus blízce příbuzný virům, které podle testování doputovaly do Severní Ameriky v roce 2021 z Evropy (celým názvem A(H5N1) klad 2.3.4.4b).
Virus se pak šířil do různých chovů kvůli tomu, že zemědělci zvířata zcela běžně prodávají a převáží. Chřipka už byla definitivně potvrzena v desítkách chovů – případů je ovšem velmi pravděpodobně ještě víc.
Nákaza naštěstí nebyla v tomto případě spojena s vysokým počtem úmrtí. Farmáři si všimli poklesu produkce mléka, a tak pátrali, co by mohlo být příčinou. Když se ukázalo, že skot trpí novou variantou „ptačí chřipky“, bylo to naprosté překvapení: Nic takového u viru chřipky nikdy předtím nebylo pozorováno.
Ukázalo se, že částice patogenu se velmi účinně množí ve strucích zvířat. Možná proto, že buňky této tkáně mají poměrně velký počet stejných struktur (receptorů), jaké virus využívá k průniku do buněk dýchacích cest. V každém případě taková zvířata produkují mléko silně infikované chřipkou.
Virus se mezi zvířaty šíří jinak, než jsme u chřipky zvyklí: přímým kontaktem, možná přes vybavení pro dojení. V každém případě ve strucích se viru zřejmě velmi dobře dařilo; koncentrace částeček viru v mléce byla velmi vysoká.
Co je ptačí chřipka
- Influenza drůbeže, známá také jako ptačí chřipka, je virové onemocnění postihující ptáky – jak volně žijící ptáky, tak drůbež, jako například slepice, krůty, kachny a husy. Infikovaná zvířata jsou otupělá a mají načepýřené peří, jsou netečná, odmítají se pohybovat, mají dýchací potíže.
Způsob přenosu ptačí chřipky:
- K přenosu dochází především trusem nemocných ptáků.
- Úhyn ptáka na ptačí chřipku lze potvrdit pouze v laboratoři.
- Lidé se mohou infikovat pouze kontaktem s infikovanými ptáky nebo jejich exkrety (výkaly, peří, uhynulá zvířata apod.).
- Nelze vyloučit přenos ptačí chřipky z nemocných ptáků na drobné savce (kočky, psy apod.).
- Dosud nebyl zaznamenán případ přenosu ptačí chřipky z volně žijících ptáků na člověka. Dosud nebyl prokázán přenos nákazy z člověka na člověka.
Zdroj: Státní veterinární správa
Experimenty jasně ukazují, že virus je v této podobě nakažlivý a způsobí onemocnění. U krav obvykle během 14 dnů přejde. Nakazilo se i několik lidí, infekce u nich ovšem naštěstí nezpůsobila vážnou nemoc. Nejhorší byl – alespoň zatím – případ, kdy virus způsobil dotyčnému velmi obtížný a nepříjemný zánět spojivek (zřejmě se dostal fyzicky do oční tkáně, muž se nenakazil vdechnutím viru).
Pro jiné druhy to nemusí platit. Na farmách, kde se virus objevil, zahynula více než polovina domácích koček, které dostávaly nepasterizované mléko.
Další experimenty pak ukázaly, že k přenosu mlékem (z matky na potomky) dochází například i u myší. Virus přitom nepřeskočil na jiné dospělé myši ve stejné kleci, takže k šíření je zapotřebí zřejmě právě mléko. Ovšem jisté to není – je extrémně těžké ukázat, jak přesně se virus šíří, protože mláďata jsou neustále v matčině blízkosti a virus se tak může šířit i třeba jen kontaktem.
Pasterizace virus v mléce „zabíjí“ (viry se nepovažují za živé, takže není možné je striktně řečeno zabít, ale jen „inaktivovat“). V USA se tak jasně neodporučuje pít nepasterizované mléko. V Evropě „kravská“ varianta viru H5N1 zachycena nebyla, takže žádné takové opatření nikdo nevyhlásil.
I když přenos patogenů mlékem v minulosti byl velký problém, který se řešil dlouhá desetiletí, dnes nevzbuzuje mezi odborníky žádné velké obavy. Třeba právě kvůli tomu, že proces průmyslové pasterizace je dobře zvládnutý.
Méně příznivé je to, co autoři už zmíněného pokusu na myších ukázali v dalším svém experimentu (ve stejné práci): Virus se v omezené míře dokázal mezi savci šířit i vzduchem.
Tento pokus se prováděl na fretkách, které se mimo jiné z důvodu podobnosti dýchacích cest s našimi používají jako model pro přenos respiračních onemocnění. Zvířata byla nejprve záměrně nakažena (do tlamy a nosu, nikoliv mlékem), pak vědci sledovali, jestli virus přeskočí na jiné jedince.
Přenos nebyl zjevně příliš účinný, nakazila se jen malá část zvířat, ale došlo k němu. Což v podstatě znamená, že „ptačí chřipka“ se v tomto případě dokázala přenášet mezi savci. To byl zatím také neprokázaný jev. Vědci sice předpokládají, že k němu v přírodě pravděpodobně došlo, nikdy ho však nezachytili.
Jde přitom o událost, která odborníky eminentně zajímá. Cokoli, co umožní viru přizpůsobit se savcům, zvyšuje pravděpodobnost, že by mohl účinně infikovat člověka. V tom je zatím virus H5N1 velmi neúčinný, v podstatě všechny příčiny nákazy vyžadovaly úzký kontakt s ptáky či jinými zvířaty – a hlavně pak nedokázal virus efektivně přeskočit na další lidi v okolí.
Jak situaci mění objev chřipky ve strucích a mléce, to v tuto chvíli prostě není jasné. Virus je zřejmě v novém prostředí, na které bude nějak reagovat, ale jak, to vědci nedokážou předvídat.
V současnosti tedy virus v podstatě jen mohou sledovat a případně navrhovat opatření pro případ, že by se věci vyvíjely nežádoucím směrem: Tedy že by virus postupně nabíral další mutace, které by umožnily lepší přenos mezi savci.
Vzhledem k tomu, jak byla ptačí chřipka v posledních desetiletích úspěšná v šíření, není vůbec nepravděpodobné, že znovu nemile překvapí. Zároveň má nepochybně své biologické limity; nedokáže se přizpůsobit všemu a všem druhům. Bohužel my je přesně neznáme.
Nejasné vyhlídky
Riziko hypotetické pandemie chřipky H5N1 přitom tkví hlavně v tom, že lidská populace je v podstatě zcela naivní. Proti chřipkovým virům „rodiny“ H5 nemáme předchozí imunitu.
Prakticky všichni lidé na světě mají pravděpodobně nějakou míru ochrany vůči sezonním chřipkovým virům H1 a H3, takže světovou katastrofu mohou způsobit jen těžko. Co by se dělo v případě nákazy virem H5N1 nebo jiným podobným, je ovšem těžké odhadovat.
U jiných druhů je dosti nebezpečný. U řady ptáků virus způsoboval až šokující počty úmrtí. Ale „ptačí“ chřipka má ničivé dopady minimálně na některé druhy zvířat, například mořských savců (od Kanady po Peru), na které se rozšíří. Druhu Homo sapiens sapiens tedy žádné velké zdravotní škody zatím nezpůsobila a je velmi dobře možné, že ani nezpůsobí. Ale to neznamená, že by nezabíjela.
