Pseudoreferenda přemístí válku do Ruska. Můžou ho zničit, říká analytik

S pátečním ránem v ukrajinských regionech, které obsadila ruská armáda, odstartovala „referenda“ o připojení k Rusku. Otázky jsou jednoduché, ale následky zvolených odpovědí mnohem složitější.

Výsledky jsou i na základě předchozích zkušeností z Krymu z roku 2014 předem jasné. Moskva by čtyři ukrajinské oblasti mohla formálně připojit ke svému území už v pátek. Jak ale v rozhovoru pro Seznam Zprávy upozornil analytik Pavel Havlíček z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO), samo Rusko tím riskuje.

„Rusko totiž tímto krokem dovolí, aby se konflikt přesunul přímo na ‚jeho‘ území. Bude z toho tak něco, co může samotné Rusko dále destabilizovat a může to nějakým způsobem i přispět k jeho pádu,“ předpovídá odborník dlouhodobé důsledky. Jak podle něj referenda ovlivní probíhající válku? Co hrozí ruským brancům? A jak bude reagovat Západ?

Co můžeme očekávat po ohlášení výsledků?

Co bude následovat po uzavření volebních místností, je již nyní stanoveno prohlášeními, a další krok, který bude v tomto případě důležitý, můžeme očekávat 30. září. Přijde integrace daných teritorií do Ruské federace.

Západ tohle samozřejmě nikdy nepřipustí, neuzná to a stejně tak i Ukrajina. Z ruského pohledu to ale budou nově integrovaná území, která budou součástí Ruské federace, a dojde k rozpuštění takzvaných lidových republik. Nastane vlastně něco podobného jako v případě Krymu v roce 2014.

Myslím tím pofiderní referendum o připojení, snahu rozšířit legitimitu tohoto kroku i na mezinárodní půdě, snahu využívat daný krok pro potřeby ruské armády i k dalšímu zesílení tlaku na Ukrajinu a Západ. To je něco, co podle mého názoru můžeme po hlasování očekávat.

A co v dlouhodobějším horizontu? Zmínil jste třeba rozpuštění separatistických republik.

Tamní lidové republiky rozhodně projdou určitou změnou. Jejich lídři mohou přejít pod nějakou plnohodnotnou správu Ruské federace, jak jsme to viděli opět i v případě Krymu, kde byli takzvaní separatističtí lídři podporovaní Ruskem od samého počátku. Dostanou pak nejspíše místo v nově ustanovené správě, a de facto se tak vlastně mnoho nezmění.

Ta území ale budou nově a z ruského pohledu plnohodnotně integrována do územního celku Ruské federace a ti lidé získají určité výsady, které se pojí s tím, že z ruského pohledu skutečně budou takovými ruskými úředníky.

Lídři tak nejspíše zůstanou stejní, otázkou je ale třeba stále to, jak se daným oblastem bude říkat. Ta území dostanou nový status, nová pojmenování a určitým způsobem i novou správu.

Co to bude znamenat pro válku na Ukrajině?

Bude to mít některé praktické dopady. Ten první bude vyplývat z toho, že se Ruská federace bude snažit tato území prezentovat svým občanům jako integrální součásti Ruska. To znamená, že na nich například velmi prakticky budou moci zasahovat i vojáci základní služby, což mimo území Ruské federace možné není.

Díky tomuto velmi kreativnímu výkladu bude ruská armáda například moci využívat daleko větší množství sil k obraně těchto teritorií. Samozřejmě se ale musíme také kriticky dívat na poslední velmi silná vyjádření Vladimira Putina, který mluvil o užití všech možných prostředků k ochraně ruského území s odkazem na jaderné hrozby. Myslím si, že tohle ale prozatím zůstává jen v rovině rétorické, a to i s ohledem na probíhající mobilizaci.

Prohlédněte si snímky z hlasování v referendech v okupovaných oblastech.

Bude tu určitě i snaha ukazovat tato území jako ohrožená ukrajinskou armádou a Západem, bude tam snaha využívat je jako jakýsi prostředek mobilizace podpory ze strany ruského obyvatelstva. Už v minulosti byl tento region také připraven ve smyslu tzv. pasportizace, tedy rozdávání pasů obyvatelům zde žijících tak, aby mohli fungovat v běžném režimu jakožto ruští občané se všemi možnými prostředky, včetně hlasování.

Otázkou ale bude, jak se bude dále formovat politické vedení těchto území, tedy jestli tam třeba proběhnou další pseudovolby nad rámec referend. To je ale nyní otázkou, která zatím není uspokojivě zodpovězená. Myslím si ale, že odpověď na sebe nenechá příliš dlouho čekat. Ruská strana vlastně nemá, na co by čekala – je v defenzívě.

Zmínil jste brance, kteří by díky referendu mohli být na Donbase nasazeni. Může hlasování něco změnit i na probíhající částečné mobilizaci?

Myslím si, že v praxi ne příliš zásadně, protože obyvatelé těchto takzvaných lidových republik už na frontě vlastně nasazováni byli. Z Doněcké a Luhanské oblasti už velká část obyvatelstva, která mohla být nasazeno, od začátku nové fáze ruské války nasazena byla a již předtím byli jeho obyvatelé do bojů zapojeni. Žádné zásadní výkyvy tak nečekám.

Samozřejmě ten samotný systém tu ale najednou bude snazší a efektivnější. Pokud dnes probíhá na území Ruské federace částečná mobilizace, tak o to víc se bude týkat právě těchto teritorií. A dokážu si představit, že na straně ruské armády bude velký zájem rekrutovat právě z těchto oblastí.

Vraťme se ještě k tomu, co referenda budou znamenat pro válku. Nemohli by třeba Ukrajinci být po jejich výsledcích zdrženlivější vůči válčení na donbaské půdě?

Jde o něco, co se Rusko snaží vyhrotit. Snaží se tím, že by se po 30. září měla tato území stát intergrální součástí Ruské federace, eskalovat situaci. Západ nicméně jasně deklaruje, že to žádný efekt mít nebude. Putinův režim se ale snaží vytvořit zdání toho, že daná území bude více ochraňovat, bude do nich více investovat a že budou mít jiný status. Jde o zastrašující rétoriku a využívá při ní i odkaz na jaderné zbraně.

Na druhou stranu bych ale řekl, že pro Ukrajinu samotnou se mění jen velmi málo. Viděli jsme podobnou situaci i na Krymu. Údery proti různým cílům tam pokračovaly, protože Ukrajina ho jednoduše stále považuje za součást svého území, a nedrželi se zpátky ani v úderech proti jeho okupační správě.

Dokážu si tedy představit, že to samé bude probíhat i na východě Ukrajiny – pro samotnou ukrajinskou armádu se příliš mnoho nezmění a bude pokračovat v bojích. Naopak si myslím, že tento krok je v praktické rovině velmi riskantní z ruského pohledu.

Rusko totiž tímto krokem dovolí, aby se konflikt přesunul přímo na „jeho“ území. Bude z toho tak něco, co může samotné Rusko dále destabilizovat a může to nějakým způsobem i přispět k jeho pádu. Takový scénář by mohl nastat ve střednědobém až dlouhodobém časovém horizontu.

Může na výsledky referend nějak účinně reagovat Západ?

Myslím, že reaguje už dnes tím, co prohlásily třeba Spojené státy, které otevřeně mluví o tom, že budou využívat prostředků, které mají k dispozici. Jedním z nich jsou například zmrazené účty ruské centrální banky, které budou konečně využívány ve prospěch Ukrajiny. Jde o posun a poměrně jasný krok, který jde proti Ruské federaci.

Z evropské strany se pak diskutuje o osmém sankčním balíčku a mluví se také o tom, že Evropská unie zásadním způsobem rozšíří seznam ruských oligarchů a některých společností, které by měly mít zamrzlá konta, nebo o zákazu přesunu a pohybu na území Evropské unie. V této souvislosti se pak spekuluje také o zákazu vývozu některých ruských materiálů, surovin a dalších prostředků.

Ve hře jsou i velmi zásadní sankce, které prosazují hlavně pobaltské státy nebo Irsko a které by se měly týkat například ruské banky Gazprombank, přes kterou jsou financovány ruské energetické suroviny. Dále jde o věci, které se týkají třeba sankcí proti Rosatomu, který je zase významnou společností v nukleární energetické soustavě, a to i pro některé evropské členské státy.

Tohle ale samozřejmě bude předmětem vyjednávání. Jak řekl i ministr (pro evropské záležitosti) Mikuláš Bek, tato jednání nebudou snadná a nějakou dobu určitě budou trvat. Myslím si ale, že i Evropská unie nyní cítí potřebu ukázat snahu reagovat a nedat Ruské federaci tento krok, který je bezpochyby eskalační, zadarmo.

A jak s výsledky referend může a nejspíše bude pracovat ruská propaganda?

Myslím si, že propaganda tuto situaci bude nějakým způsobem eskalovat a bude apelovat na určité patriotické principy, které jsou spojeny právě s hrozbou vůči ruskému území. Už od projevu Vladimira Putina, který mimo jiné mluvil také o tom, že Rusko je pod hrozbou Západu, vidíme nárůst takové rétoriky. Apeloval dokonce i na jaderné ohrožení.

Samozřejmě tu také bude snaha prosazovat legitimitu tohoto kroku na mezinárodním poli, zejména v případě zemí globálního jihu, s poukazem třeba na Kosovo a další podobné absurdní situace. Bude se snažit získat co nejširší podporu, a pokusí se tak zmobilizovat své spřátelené státy ve prospěch daného kroku.

Řekl bych tedy, že jejich rétorika bude obecně eskalační, v určitém smyslu slova nacionalistická a také ve prospěch vnitřních ruských procesů, jako je například i probíhající mobilizace. Ta se ale Ruské federaci úplně nedaří a my vidíme obrovský útěk lidí, snahu schovat se a nárůst agrese uvnitř země v podobě útoků na mobilizační střediska.

Také tohle se propaganda samozřejmě bude pokoušet přebít a ukázat lidem „pozitivní kroky“ a hrozbu, před kterou Ruská federace stojí.