Článek
„Bylo to o fous,“ říká s kyselým úsměvem A. Nedávno se dostal na sankční seznam Kanady. Podílel se koncem letošního září na takzvaných referendech o připojení (čti anexi) nových ukrajinských území k Rusku. A. se usmívá, protože čekal, že dopadne hůř.
„Naštěstí nejsem na černé listině USA. To by bylo horší. Měl bych problém na sociálních sítích, s letenkami do zahraničí a s mezinárodními platbami,“ vysvětluje. Doufá, že štěstí mu bude přát i dál.
O týden dřív jsem se setkal s výkonným producentem nejmenovaného ruského prokremelského kanálu. M. si liboval, že manželce už nemusí dvakrát ročně nakupovat „ty hnědé blbosti se zlatým potiskem“. Měl přirozeně na mysli kabelky od francouzské módní značky Louis Vuitton. Ta v Rusku zavřela krám v březnu, pár týdnů po ruském vpádu na Ukrajinu.
Dnes jsem jel výtahem a na obrazovce – ano, i do našeho paneláku na okraji Moskvy přišla civilizace – běžela reklama na nový iPhone 14 Pro. Stojí bratru 76 tisíc rublů (cca 31 tisíc korun) a podle reklamy mobil dostanete ještě v den objednávky.
Výtahová momentka.
Takhle si ty západní sankce uvalené na Rusko asi málokdo představoval, že? Osm měsíců Rusko zabíjí na Ukrajině a ti ruští mizerové si žijí relativně v pohodě?
Jak se to vezme.
Pro mnohé čtenáře to asi bude zklamání, ale Rusko se vlivem sankcí neponořilo do bídy. Obchody nejsou poloprázdné, Rusové z nouze nepoužívají místo ponožek onuce.
Ba co víc, potichu se do Ruska vrací některé módní značky. V obchoďácích jsou k mání brandy patřící polskému prodejci oděvů LPP Group. Fungují obchody se značkami jako Reserved, House, Cropp, Mohito a Sinsay. Než budete častovat naše polské přátele nehezkými slovíčky, vězte, že oficiálně je všechno v pořádku: ruské pobočky vlastní čínské konsorcium a obchody fungují pod jinými názvy.
O značkách
V září se měla na pultech ruských maloobchodů objevit domácí verze limonád Sprite a Fanta, které chybí kvůli odchodu mateřské společnosti Coca-Cola. Ta zastavila dodávky na ruský trh na začátku srpna. Nově to bude „Dobrý Citron-limetka“ a „Dobrý Orange“.
To platí i pro značku Levi's, otce všech džínsů. Americká společnost se v Rusku přejmenovala na JNS a nabízí široký sortiment v Rusku už oficiálně nepůsobících značek, jako je Lacoste, Vans, Wrangler nebo Lee.
V Rusku po krátké pauze opět působí řetězec OBI. V létě ruská filiálka změnila majitele, stal se jím izraelský byznysmen Josef Liokumovič a jeho ruští partneři.
Další firmy Putinovo carství ani neopouštěly. V Rusku navzdory válce podniká francouzský maloobchodní řetězec Auchan, galské „OBI“ Leroy Merlin, síť kaváren Costa Coffee a výrobce sportovní obuvi New Balance. V Rusku se stále drží italský brand luxusní obuvi Baldinini nebo luxusních kabelek Furla. A tak dále.
A co nejde sehnat napřímo, to se dá objednat na různých tuzemských online tržištích, která mají díky poptávce Rusů po značkových věcech žně.
IKEA sice ruský trh opustila, ale v zemi funguje vlastní kvazi IKEA, která se nazývá Hoff. Rusům naplňuje jejich tužby o levném nábytku. Masové knedlíčky ovšem nevede.
Já vám povím ještě jednu nehezkou věc: Coca-Cola tu je k dostání ve dvou variantách. V ruské provenienci pod novým názvem Dobryj Cola, kterou nikdo přirozeně nepije, a v té originální, která se dováží z Kazachstánu.
To, že ruští spotřebitelé nečelí tvrdému embargu, u některých může vyvolávat pocit zrady a zoufalství. Jak to, že agresor netrpí, když my objektivně strádáme a budeme se mít hůř?
O sankcích
Belgie se bije za obchod s ruskými diamanty, řecké tankery převážejí ruskou ropu a Francie a další země stále dovážejí ruský uran pro výrobu jaderné energie. Protiruské sankce zavedené EU mají zkrátka řadu výjimek.
Na Ukrajině se tomu říká syndrom zrady. Když se politická situace nevyvíjí tak, jak jsme si ji vysnili, tak pociťujeme zradu a domníváme se, že vítězí druhá strana.
Ve válce na Ukrajině jsme maximálně „emočně zainvestováni“. Na jednu stranu je to dobře. Bez tohoto ponoření do situace by Češi nevybrali miliony na tank pro ukrajinské obránce. A to je věru záslužná věc! Desítky lidí by se bez emočního prožívání války nepodílely na pomoci Ukrajině přímo na místě. Česká společnost může být v tomto ohledu na sebe hrdá.
Na druhou stranu kvůli tomu žijeme v iluzích. V jakési válečné virtuální realitě.
Očekáváme rychlou porážku ruské armády a Putinova režimu. Přece „jsme“ vyhnali Ivany od Kyjeva a z Lymanu. Tak šup šup na Rusa. Nešetřete ho. Každý postup ukrajinské armády je pro nás vzpruha. Někdo hltá sebehloupější fake o převratu v Kremlu.
Když k tomu nedochází, používáme instantní náhražku. Sledujeme videa z ukrajinského bojiště, na kterém hoří ruské tanky a ukrajinské drony bombardují Rusy v zákopech.
Anebo si necháváme nalhávat zaručené předpovědi, že Rusko je na pokraji rozpadu a Ukrajinci poženou ruské vojáky až do Moskvy. Když ne do konce října, tak do silvestra určitě.
Jásáme nad diverzí na Krymském mostě a ostřelováním Bělgorodu, který leží v těsném sousedství s Rusy pravidelně bombardovaným ukrajinským Charkovem. A naopak zuříme, když Kreml posílá na ukrajinská města sebevražedné drony.
O propagandě
Publicista Jiří Just rozebírá, proč v propagandistických show Kremlu hledáme byť i ty nejmenší signály eroze Putinova režimu. Proč bereme vážně žblebty, které tam zní.
Dříve nebo později nás tahle emoční houpačka může vysílit. A co hůř, může přijít vyhoření, deziluze. A to je přesně to, na co spoléhá Kreml. Na naše vyprahnutí, které se překlopí do jiných společenských a posléze i politických priorit.
Dáváme přednost emocím a často upouštíme od racionálního vnímání situace. To platí i o sankcích. Různé chytré hlavy je podávaly jako zbraň, která zlikviduje Putinovo hospodářství a přivodí pád režimu zezdola. Jenže ani sebetvrdší ekonomické restrikce uvalené na Rusko to nedokážou. To je holt smutná pravda.
Je nutné si otevřeně říct, že Rusko nelze totálně izolovat. Ruským mužikům nepřiváží zboží zvířecí karavany. Žijeme v 21. století. V éře globalizace. A také v éře globálního konzumu.
Sankce nemohou připravit Rusy o módní udělátka. Co sankce dokázaly, je, že Rusy ostrakizovaly z globální konzumní společnosti. Už nejsou součástí světa, se kterým se jako spotřebitelé identifikovali a kde mnozí bývali díky své kupní síle oblíbenými zákazníky. V globální konzumní společnosti Rus není vítán, pouze tolerován na jejím okraji.
Pro sankce je důležitá symbolika. Je to černá známka. Cejch, který nevymaže ani to, že si můžete koupit módní tenisky. Rusové jsou sankcemi ocejchovaný národ.
Seznam Zprávy ukrajinsky
Po rozpadu Sovětského svazu se toužili začlenit do nablýskané konzumní společnosti. Třicet let poté je odtud Putinova válka vypoklonkovala. Nejsou globálního konzumního klubu hodni, a to je štve.
Rusko může sice vymyslet náhražku McDonald's, ale stále to bude jen pouhá náhražka. Rusové mohou začít jezdit v moskvičích, ale pořád to nebude bavorák.
Sankce nejsou jen prázdné gesto. Pan A. z nich má nepokrytě obavu a přemýšlí nad tím, co kdyby skutečně čelil mnohem vážnějším restrikcím. Sankce začal brát vážně. Pan M. je na první pohled se sankcemi spokojený, jeho manželka ne. Uvědomuje si, že přišla o identifikační znak svého postavení obecně uznávaného po celém světě.
Dovolím si nabídnout recept, jak bojovat se syndromem zrady, který vymysleli sami Ukrajinci: Nekřičme hned se znechucením „zrada“, raději se soustřeďme na informační hygienu. Nemějme v souvislosti s válkou nadměrná očekávaní. Nežijme planými nadějemi o rychlé porážce Ruska.
Válka není seriál z Netflixu. Za svobodu své země platí Ukrajinci opravdovou krví. To bychom měli mít především na paměti. Nepomáháme jim proto, abychom stimulovali své emoce, ale proto, že válka na Ukrajině je konfliktem o podobě evropské bezpečnosti.
To, že si Rus může koupit iPhone a obléknout si značkové trenky, není naše prohra. Jen realita.
