Článek
Moskva je zahalena do příjemného podzimního oparu. Je poslední den pracovního týdne. Podzemka zažívá svůj typický shon. Policisté perlustrují ekonomické migranty ze Střední Asie, tradičně kyselé obličeje cestujících dnešní velký den radostí nerozzářil.
Je až překvapivé, že jubileum vůdce národa, patriarchy nového ruského revanšismu a prozatím čtyřnásobného prezidenta je Rusům poněkud lhostejné.
Titulní stránky ruských prokremelských novin pána Kremlu neoslavují. Oficiální vládní noviny Rossijskaja gazeta na titulní straně Putinovo jubileum nezmiňují. Prostá této informace je i úvodní strana deníků Izvestija a Kommersant.
Zklamaly i Putinovy oblíbené noviny Komsomolskaja pravda. Na narozeniny vůdce upozorňují decentním poutákem vlevo nahoře. Hlavním tématem je mobilizace, která stále straší Rusy.
Konkurenční Moskovskij komsomolec začíná titulkem „Západ pochopil, who is Mr. Putin“ a umístil pod ním snímek napjatého ruského vůdce hledícího na jakéhosi vyšňořeného cara.
Pohled listu Moskovskij komsomolec.
Bezplatný deník Metro prezentuje Putina bez fotky a jako skvělého řečníka, který umí vyprávět vtipy.
Ten, kdo se těšil na speciální limitovanou edici vodky Putinka, bude zklamán. Ale pro gurmány tu je velmi specifický Putinův Pitralon. „Vůně je jako samotný prezident – příliš vtíravý a hutný,“ ohodnotil začátkem září parfém zákazník Dmitrij. Ale co byste za 166 rublů se slevou (cca 68 korun) chtěli?
Putinův parfém. Možná až příliš vtíravý.
Jako by ani věčný Putin narozeniny neměl. Kdysi byly Putinovy narozeniny přinejmenším oslavou ruské vlastenecké kreativity.
Před dvanácti lety ruskému prezidentovi studentky fakulty žurnalistiky Moskevské státní univerzity nafotily pikantní kalendář. Mimochodem, autorka kalendáře Kristina Potupčiková nyní dělá Kremlu kampaně na sociálních sítích.
V roce 2015 populární raper a nyní i spolumajitel ruského Starbucksu Timati složil k vůdcovým narozeninám píseň Putin je můj nejlepší přítel. „Můj bílý vládce! Kdo není s námi, ať vypadne. Tyto dívky si o to říkají, ber, která se ti zalíbí,“ zpívá se v první sloce. A videoklip také stojí za to.
Několik měsíců před válkou, tou první na východě Ukrajiny, v roce 2013 Vladimiru Putinovi k narozeninám na ostrově Bali zazpívali Happy Birthday to You lídři zemí Asijsko-pacifického hospodářského společenství. A tehdejší prezident Indonésie Susilo Bambang Yudhoyono mu zahrál na kytaru.
Letos se na Putinovy narozeniny uskuteční neformální setkání vrcholných představitelů exsovětských republik Společenství nezávislých států v Petrohradu. Možná Putinovi zazpívají nějakou častušku. A běloruský vůdce Alexandr Lukašenko třeba staršímu bratrovi z Kremlu zahraje na tahací harmoniku. Případně na nervy.
Sotva bude mít ale Putin tak veselo jako na Bali.
Jo, to byly zlatý časy.
Portrét
Kde se v Putinovi vlastně vzalo odhodlání k násilnému prosazování velmocenského postavení Ruska? Podle jeho životopisců pramení z jeho osobní tísnivé zkušenosti z období rozpadu sovětského impéria.
Je pozoruhodné, jak se vnímání Putina ruskou společností za dvaadvacet let jeho vlády nad Ruskem změnilo. Na začátku tisíciletí, kdy jako šéf ruské tajné služby FSB mířil do prezidentského křesla jako nástupce Borise Jelcina, byl považován snad za poslední naději.
Rusové se rozloučili s tragickými 90. lety, plnými ozbrojených konfliktů, bombových útoků, sociálních a ekonomických otřesů, a do nového milénia vstoupili s nadějí na zářné zítřky. Putin byl příslib jiného, lepšího života.
„Rusko zasáhla šílená vlna lásky k Putinovi. Musím se přiznat, že dokonce mně se Putin zdál ve snech. Možná na Lubjance mají nějaké přísně tajné přístroje, které vysílají Putinovu projekci lidem do hlav. Zdál se ženským, zdál se generálům. Okolo mě desítky lidí říkaly, že se jim zdál Putin. Lidé toužili po naději. Po záchraně. A jejím zosobněním byl právě Putin,“ popsal mi tehdejší atmosféru v Rusku vojenský expert Vladislav Šurygin.
Putin té doby je supergeroj. Má neuvěřitelné charisma. Bojuje proti všemu špatnému a za dobro. Topí teroristy v toaletě – v přeneseném slova smyslu. Zavádí pořádek – poslal do vězení nejbohatšího Rusa Michaila Chodorkovského. A Rusové mu to baštili.
Historie
Boris Jelcin byl mužem mnoha tváří. V posledních dnech sovětského impéria zastínil odvahou a rozhodností Michaila Gorbačova a významně přispěl k pádu komunistické říše. Jako první prezident Ruska také ale přihlížel reformám, které zemi přivedly na pokraj krachu. A divoké privatizaci, z níž vzešla skupina mocných oligarchů. A za následníka si vybral Vladimira Putina.
Je to ruský Bob Saint-Clair. Macho, který polonahý zachraňuje ženy před ohněm a při tom dává na odiv své tělo.
„Vyskočil jsem na balkon, plameny vyšlehly. Přelézám přes zábradlí, držím se za prostěradlo a lezu dolů. Ale má to háček: byl jsem nahý jako Adam, stihl jsem se jen omotat do prostěradla. A teď si představte ten obrázek: dům hoří, nahý člověk, omotaný do prostěradla, leze dolů, vítr zvedá látku a okolo na návrší stojí lidi a mlčky s velkým zájmem vše sledují,“ popisuje Putin v raném životopisu pikantní scénu záchrany své asistentky během požáru na dače.
To je přece geniální! Jak by se Rusové do takového Putina nemohli na začátku tisíciletí nezamilovat?
Putin je letec, šofér, potápěč, hokejista, vůdce ptáků, lovec tygrů a čundrák v nehostinné sibiřské přírodě. Těžko říct, která z jeho stylizací je upřímná. Všechny a žádná z nich.
Střípky ze života Vladimira Putina:
Jediný pravý projev Putinových emocí jsem osobně viděl v březnu 2012 pod kremelskými hradbami. Navzdory nevídaným protestům proti Putinovu návratu do prezidentského křesla, které Rusko otřásaly několik měsíců, opozice ruský mocenský systém neporazila. V předrevoluční atmosféře, alespoň tak se to v Moskvě vnímalo, Putin v prezidentských volbách získal bezmála 64 procent hlasů.
Na pódiu v centru Moskvy přivítala Putina jeho oblíbená chlapácká skupina Ljube. A on tu před desítkami tisíc speciálně přivezenými zaměstnanci státních podniků a svými stoupenci stál a do očí se mu nahrnuly slzy. Určitě věřil, že jeho lid ho miluje. Že si miliony přejí, aby nadále vedl zemi. Že on je zosobněná vůle Ruska.
Putinovi nelze upřít jedno: Je geniální hypnotizér.
To, že si autosugescí vštípil, že pouze on může obnovit ruské impérium a jen on může bránit zemi před vnější hrozbou, je typické pro většinu autokratických vůdců. To, že o tom přesvědčil Rusy, je fascinující. Po dvaadvaceti letech vlády mu to stále věří.
„Putinovi se ve výsledku podařilo konsolidovat ruskou společnost. Ruská společnost se stala nezávislejší na globálních procesech kontrolovaných kolektivním Západem, který funguje pod diktátem USA,“ vyjmenovává mi Dmitrij Jegorčenkov, ředitel Ústavu strategických výzkumů a prognóz Ruské univerzity družby národů, pozitiva Putinovy vlády.
A ještě mu k dobru připisuje, že zastavil rozpad Ruské federace a modernizoval státní aparát. „Pokud bych měl Putinovi něco vytknout, tak snad to, že nevěnoval intenzivní pozornost falzifikaci dějin o obnově historické spravedlnosti. Ale to se teď mění,“ dodává Jegorčenkov.
Veřejné mínění
Ani půl roku po zahájení válečného tažení na Ukrajinu se Rusové nezačali odvracet od svého prezidenta. Podle nejnovějších průzkumů dvou uznávaných ruských výzkumných agentur podporuje Vladimira Putina přes 80 procent obyvatel Ruska.
Jegorčenkov to vystihl výborně. Drtivá většina Rusů nebude Putinovi vytýkat systematické potlačování svobod, likvidaci politické soutěže, propad životní úrovně, počínaje rokem 2014, nebo atentáty na oponenty Kremlu. Putin Rusy ponořil do hypnotického stavu hlubokého revanšismu.
Nynější šéf Státní dumy Vjačeslav Volodin před lety prohlásil: „Pokud je tu Putin, je tu Rusko. Pokud tu není Putin, není tu žádné Rusko.“ Zraje to jako víno.
Putin už není nadějí. Rusové s ním už nespojují šťastnou budoucnost. Po dvaadvaceti letech u moci, v den svých sedmdesátých narozenin, se Putin stal Ruskem. Izolovaným. Akceptovaným, ale málo milovaným svými nejbližšími sousedy.
Na horizontu nezáří světlé zítřky, ale dědův jaderný hřib.
