Útěk, vztek i beznaděj. Jak válka změnila Rusům životy

/Od našeho spolupracovníka v Moskvě/

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pro mnohé byl rok 2022 ve znamení naděje, že Rusko podlehne tlaku a ekonomicky se zhroutí. Ruská agrese proti Ukrajině vyvolala mimořádný tlak Západu na ruské hospodářství. Každý nový sankční balíček schválený Evropskou unií a dalšími západními mocnostmi je vnímán jako hřebíček do rakve režimu Vladimira Putina.

Nyní se čeká, jak se projeví sankce zakazující dovoz ruské ropy na tankerech do Evropské unie, které začaly zkraje prosince 2022, a stopka importu do EU rafinovaných ropných produktů z Ruska platící od 5. února 2023. Tyto restrikce mají mít přímý dopad na příjmy ruské státní kasy.

Rusko, jak se na první pohled může zdát, se sankčnímu módu za 11 měsíců války proti Ukrajině přizpůsobilo. Ruský vůdce optimisticky očekává, že propad HDP za rok 2022 bude pouze dvouprocentní, ruské ministerstvo pro ekonomický rozvoj počítá se třemi procenty.

Ve třetím čtvrtletí ruská ekonomika hlásila pokles v obchodu (mínus 2,5 procenta), čistých daních (mínus 1,45 procent) a zpracovatelském průmyslu (mínus 0,29 procent). Doznívání efektu na ruské poměry levných hypoték naopak způsobilo mírný růst stavebnictví (0,35 procent), díky rozpočtovým výdajům růst zaznamenal státní sektor a obrana (0,25 procent) a lehce se zvedl i ruský finanční sektor (0,26 procent).

Na nízké úrovni se drží nezaměstnanost. Ke konci loňského roku dosáhla 3,9 procent. Za touto cifrou však stojí nedostatek zaměstnanců, kteří byli mobilizováni do války proti Ukrajině, nebo uprchli před válkou do zahraničí.

Podle ruského lídra Vladimira Putina inflace za rok 2022 jen mírně překročí 12 procent v meziročním srovnání. Výsledky oficiální statistiky státní agentury Rosstat jeho predikci potvrzují.

Realita je však, jak tomu v Rusku chodí, jiná. Rusové musejí – navzdory optimistickým číslům – sáhnout hlouběji do kapsy. Před koncem loňského roku ruská média upozorňovala na index Dědy Mráze. Ceny služeb toho bodrého novoročního nosiče dárků stouply až o 20 procent.

Kromě toho si Rusové musí zvykat na přivřené hranice s Evropskou unií a na rusifikaci spotřebního zboží a služeb. Kvůli exodu západních a nadnárodních firem z ruského trhu si Rusové vychutnávají místo Coca-Coly Dobryj Kolu, místo McDonald's chodí do Chutně a tečka (více zde), Zarina nahradila Zaru.

Samotné nahrazování zboží zbožím ruské provenience se negativně odráží na životní úrovni. Náhražka vždy zůstane minimálně o krok pozadu před originálem.

Tato ekonomická svodka však málo vypovídá o tom, v jakém stavu Rusko je. Web Seznam Zprávy se proto zeptal obyvatel země Vladimira Putina, jak se jim žije v nové realitě. Zde jsou příběhy čtyř Rusů, kteří reflektují uplynulý rok 2022.

Na sněhem zaváté chalupě, rusky zvané dače, zhruba 100 kilometrů od Moskvy, tráví většinu času dvě starší dámy. Za metropolí je jim lépe. Je zde klid. Nemusí čelit tlaku velkoměsta. Vystačí si s koloniálem nedaleko železniční trati, místo televizní propagandy mají internet. Ve všech ohledech se zde dýchá lépe než v Moskvě.

Rok 2022 byl pro ně obtížný. Válka proti Ukrajině změnila jejich dosavadní život. „Morálně je to velmi těžké. Žiji absolutně jinak než před válkou. Je pro mě těžké jít dokonce do muzea, protože stále musím myslet na to, že na Ukrajině lidé bezdůvodně umírají. Tedy - ten důvod je jasný, ale pro nás je absolutně zbytečný,“ vysvětluje Ljudmila.

Přiznává, že není jednoduché o situaci v zemi hovořit. Mnozí Rusové jsou hluší k argumentům, které se jí zdají být racionální.

„Moji spolužáci ze školy a univerzity často nemají internet. Nemohu říct, že by se dívali jen na Vladimira Solovjova (přední ruský propagandista, pozn. red.). Ne, mezi takové lidi nepatří. Všichni jsou ale nemocní a hovoříme s nimi spíš jen o zdravotním stavu. Mám však několik lidí, se kterými mohu hovořit o politice a kteří mají podobné názory jako já. Ráda si ale popovídám i s lidmi, kteří mají jiný názor než já. Ale chápu, že nikoho nepřesvědčím… Hlavní argument, který slyším, je: že kdybychom nezasáhli, tak by… A dál se vymýšlí různé varianty a ospravedlnění agrese. A já na to říkám: co kdybychom nezasáhli? To by znamenalo, že 100 tisíc našich hochů a přibližně tolik ukrajinských vojáků a civilistů by nepřišlo o život. Myslím si, že by Ukrajina na Rusko nikdy nezaútočila, jak to tvrdí televize. Ta válka je úplně zbytečná. Ale přesvědčit o tom lidi je těžké,“ říká Ljudmila.

Její příbuzná Jekatěrina se o válce mluvit nebojí. „Ano, já o politice hovořím. Mí blízcí přátelé mají spíš lhostejný vztah k válce. S těmi, se kterými hovořím stejným jazykem, mluvím o politické situaci. Se sousedy na dače, kteří na situaci pohlíží jinak, tak se s nimi taky bavím, ale válce snažím se vyhnout. Bavíme se pouze o zahradničení,“ uvádí.

Obě dámy podotýkají, že na ně doléhá zhoršující se situace v Rusku. Ljudmila je důchodkyně a ačkoliv má z ruského hlediska vyšší důchod, protože moskevští penzisté dostávají podporu od radnice, stěží s penězi vyjde.

„Ceny vyrostly. V obchodě nechávám dvakrát víc peněz než dříve. Ale zatím mám nějaké malé úspory. Proto si mohu dovolit žít na úrovni, na jaké jsem žila před válkou. Ale bojím se, že to nebude dlouho trvat. Také si jsem vědoma, že pokud těžce onemocním, tak nebudu mít peníze na léčení. To je vyloučeno,“ myslí si.

„Situace ve zdravotnictví se výrazně se změnila. Od svého praktického lékaře ve státní poliklinice jsem slyšela, že v zemi je válka, a proto se musí šetřit. Proto jsem nemohla na některá vyšetření spojená s mými chronickými nemocemi. Dříve to šlo, teď už ne. Třeba není možné se objednat na analýzu krve. Asi je nedostatek personálu. Nevím. Ve zdravotnictví je situace opravdu kritická,“ dodává Jekatěrina.

Jekatěrina a Ljudmila se shodují, že rok 2023 sotva přinese něco dobrého. „Co očekávám od nového roku? Další neúspěchy Kremlu ve válce. Doufám, že Ukrajina osvobodí své území. Ale na rozdíl od mnohých, se kterými o tom hovořím, si nemyslím, že to zlepší situaci v Rusku. Na Ukrajině ano, v Rusku ne,“ říká první jmenovaná.

Ani Ljudmila nečeká obrat: „Neočekávám, že v Rusku se něco změní k lepšímu. I kdyby Putin přestal v Rusku vládnout, tak pochybuji, že bude lépe. Spíš jsem pesimistka.“

Mladá podnikatelka Anna žije na periferii Moskvy. Učí učitele anglický jazyk. S manželem pronajímají patrový dům v lese. Patří k ruské vyšší střední třídě. Válka proti Ukrajině manželský pár citelně postihla.

Anna začala mít problémy s byznysem. I jejího chotě poznamenal vedlejší účinek západních sankcí. Nadnárodní firma, u níž byl zaměstnán, opustila ruský trh. Ruskou filiálku vykoupilo místní vedení a nechalo ji přejmenovat, aby neměla nic společného s celosvětově známou značkou.

„Změnilo se všechno a zároveň vlastně nic. Život jde dál. Zprvu to ale byl psychologický šok. Nečtu zprávy, o politiku jsem se nikdy moc nezajímala, takže to byl pro mě blesk z čistého nebe,“ popisuje Anna své emoce z jara loňského roku.

„Dvacátého února jsem pořádala výroční konferenci pro učitele anglického jazyka. Je to on-line akce, které se účastní mnoho zahraničních učitelů z celého světa. Na konferenci byla cítit jednota celého světa, věřila jsem, že děláme dobrou věc. A potom došlo k těm událostem. Byla jsem v šoku. Nechápala jsem, co se děje a co bude dál,“ dodává.

Mladá ruská podnikatelka říká, že vypuknutí války na Ukrajině ovlivnilo její byznys. „Na jaře nás opustilo hodně studentů. Víc než normálně. Pokud odpadává zhruba 15 procent, najednou jsme přišli o víc jak 30 procent studentů. Můj byznys začal být ztrátový a stále se mi nepodařilo vyjít ven z červených čísel. Poslední dva měsíce si neplatím výplatu. Obtížněji se prodávají kurzy, protože studium trvá 3 roky. Lidé teď neví, co bude za měsíc, proto málokdo si koupí tříletý studijní program. Beru to ale jako výzvu a možnost růstu pro můj byznys.“

Jak sama říká, její problémy se pojí hlavně s tím, že dříve cílila na mezinárodní trh a používala zahraniční služby. „Proto jsem se musela přeorientovat na ruský trh a ruské služby. Naopak ti, kteří se orientovali výlučně na ruský trh, tak žádné problémy nepocítili. Možná jim současná situace pomohla a mohou růst, protože se uvolnilo místo na trhu po západních společnostech,“ vysvětluje.

Anna stále považuje Rusko za zemi vhodnou pro malé podnikatele. „Stát aktivně podporuje malé podnikatele. Jsou tu nízké daně. Když můj kolega z Německa zjistil, že živnostník platí pouze šesti nebo sedmiprocentní daň, tak byl v šoku. Protože v Německu jsou mnohem vyšší daně,“ říká s úsměvem.

Ruská podnikatelka přiznává, že na ni nepřímo doléhá sankční tlak. A to ji mimořádně trápí.

„Mám on-line školu anglického jazyka. Působíme především v Rusku, Bělorusku, Kazachstánu a na Ukrajině. Mezinárodní spolupráce byla pro nás důležitá, i z hlediska prosté komunikace. Musela jsme změnit většinu on-line služeb, protože některé služby v Rusku přestaly fungovat. Například MailChimp k rozesílání newsletterů mi na jaře strhl měsíční poplatek, v polovině zaplaceného měsíce mi poslal novinky o službě a dva dny nato byl můj profil bez varování zrušen. Jejich klientem jsem byla 10 let, zaplacené peníze mi nikdo nevrátil. Vím, že někteří lidé měli problém se zaplacenými službami od Pearson. Měli zakoupené učebnice, používali jejich placené servisy, a najednou byli zablokováni. (…) Mám partnery v Německu a Velké Británii, kterým jsem za jejich služby platila bankovním převodem. Na mou banku Tiňkoff nebyly uvaleny sankce, ale od dubna kolegům nemohu platit. Anglická banka mé peníze posílá zpět,“ vysvětluje.

Jak sama říká, se zahraničními kolegy stále spolupracuje. Peníze jim dává stranou a až nastanou lepší časy, tak jim je pošle.

Anna říká, že na internetu musela čelit urážkám, protože je Ruska. „Negativně na nás nereagovali studenti, spíš komentující na sociálních sítích. Do soukromých zpráv jsem dostala několik agresivních zpráv. Začala jsem si s jejich autory povídat a nakonec jsme se domluvili, až budou lepší časy, tak se setkáme a vypijeme na neutrálním území spolu skleničku vína.“

V říjnu ji kolegyně žijící v Japonsku pozvala, aby vystoupila na její on-line konferenci. „Sama sebe jsem se ptala, jestli ví, že jsem z Ruska? Nikdo se tím ale nezabýval a mé vystoupení proběhlo dobře. Když hovoříme v kontextu naší profese, tak je všechno v pořádku. Ale jinak je nyní obtížné, v naší nové realitě, normálně hovořit s lidmi ze zahraničí. Nikdy nevím, jak naše komunikace může dopadnout,“ přiznává.

„Na rok 2023 žádné plány nemám. Z loňského roku jsem hrozně unavená, protože jsem musela pracovat víc než v jakémkoliv jiném roce. Plánovat něco na tento rok je obtížné, protože nikdo neví, co se může stát. Přála bych si, abych mohla dělat to, co mě baví a být v kontaktu s lidmi, se kterými je mi příjemné spolupracovat,“ dodává ruská podnikatelka.

Moskva, Kazachstán, Srbsko. V Rusku se tomu říká vznešeně relokace. Karina však přiznává, že s manželem uprchli před Putinovou válkou. Mladá dívka pochází z Norilsku, ruského města ležícího za severním polárním kruhem považovaném za jedno z nejznečištěnějších obývaných míst na světě.

Po absolvování sibiřské univerzity se přestěhovala do Moskvy. Chvilku pracovala v provládní televizi Prvním kanálu. Poté vystřídala několik zaměstnání. Nyní stojí na prahu Evropské unie a přemýšlí, co dál.

„Loňský rok jsem strávila v nekonečné úzkosti. V Moskvě jsou všude lidé a jejich emocionální stav nelze ignorovat. Doléhalo to na mě. Pokud bych měla hovořit o ekonomické situace, tak jakákoliv válka se nevyhnutelně promítá do ekonomiky země. Proto nečekám žádné pozitivní vyhlídky. Každý týden jsem čekala dobré zprávy, ale přicházely jen ty špatné,“ říká osmadvacetiletá Ruska.

Podle Kariny zažívá většina jejích vrstevníků neustálý stres. Mnoho mladých Rusů by rádo opustilo zemi, ale nemají na to peníze. „Proto se snaží žít, jak se dá a čekají nějaké změny,“ myslí si.

Za pozitivní událost loňského roku považuje emigraci. „A ještě jsem ráda, že můj bratr se dostal na univerzitu a nehrozí mu, že by byl mobilizovaný. Pokud tedy neschválí zase nějaký speciální zákon,“ dodává.

„O odjezdu z Ruska jsme nijak zvlášť nepřemýšleli. Byla vyhlášena mobilizace a můj manžel stál před volbou: buď život, nebo smrt. Žít ve strachu někde schovaní jsme nechtěli. A už vůbec jsem nechtěla, aby šel na smrt ve jménu zabíjení jiných. To odporuje našemu přesvědčení,“ říká mladá dívka.

V emigraci nechtějí zůstat napořád. Rusko stále vnímají jako svůj domov.

Kdy se vrátí zpět, ale neví. „Jsme připraveni se vrátit, pokud v zemi budou spravedlivé volby a Putin odejde společně se svými přisluhovači. A pokud Navalného (uvězněný opoziční předák, pozn. red.) omilostní. To je pro nás ukazatel adekvátnosti justice a celého ruského státu,“ vysvětluje Karina.