Dvě minuty zmítání. Proč je „humánní“ metoda popravy použitá v USA sporná

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vězeňská služba v americkém státě Alabama provedla kontroverzní popravu. Po dlouhých debatách o legalitě a moralitě procesu byl vůbec poprvé v historii k popravě využit způsob, při němž se člověku nasadí utěsněná maska, do níž neproudí nic než čistý dusík.

Tento způsob popravy schválila kromě Alabamy zatím jen Oklahoma a Mississippi a má být humánnější náhradou takzvaných smrticích injekcí.

Celý proces má fungovat tak, že člověku se na ústa přitěsní maska, která do jeho dýchací soustavy pustí jen čistý dusík. Jde o běžný plyn tvořící asi 80 % vzduchu, který dýcháme. Pro člověka tedy jeho inhalace není nikterak nepříjemná.

Následný proces se ale liší od řekněme „normálního dušení“, kdy by se člověku například dal igelitový pytel na hlavu nebo by ho někdo škrtil.

„Většinu lidí hned napadne, že to je to samé, jako když dlouho zadržíte dech nebo když vás někdo škrtí. Není to ale tak. Ta úzkost, kterou cítíme, když se dusíme, totiž není způsobena nedostatkem kyslíku, ale přebytkem oxidu uhličitého v krvi. Když ale můžete oxid uhličitý vydechovat, tak si nedostatku kyslíku většina lidí ani nevšimne,“ popsal základní myšlenku dusíkové hypoxie Michael Copeland, odborný asistent trestního soudnictví na East Central University v oklahomské Adě, který je jedním z autorů zprávy doporučující tuto metodu.

Člověk by měl tedy podle Copelanda během vteřin až minut upadnout do bezvědomí a zemřít „v míru“. Problém je ale v tom, že to, co Copeland říká, není vědecky ověřené. Podle kritiků neexistuje žádná záruka, že poprava touto metodou bude vypadat „humánně“ tak, jak je popisováno.

„Celý návrh s dusíkem vychází ze čtrnáctistránkové zprávy napsané odborným asistentem trestního soudnictví. Není to lékař. Nemá žádné zdravotnické vzdělání. Není vědec. Ale zná se s jedním zákonodárcem,“ citoval jeden z ostřejších kritických hlasů patřící profesorce práva z univerzity v Richmondu Corinně Barrett Lainové časopis Scientific American.

Ty mírnější zůstávají u jednoduché výtky, že proklamovaná „humánnost“ metody jednoduše není podložená vědeckým výzkumem.

Copeland argumentuje tím, že metoda se využívá například při asistovaných sebevraždách v jiných částech světa, kdy dostanou lidé na hlavu pytel naplněný dusíkem a mají možnost ho kdykoliv sundat. Existuje například i kapsule, do níž si člověk může lehnout a v případě, že mu bude nepříjemně, ji může tlačítkem otevřít.

Přestože zájemci o asistovanou sebevraždu mají možnost se na poslední chvíli rozmyslet, řada z nich svůj život tímto způsobem ukončuje. Kromě toho existují i záznamy o nehodách v průmyslu či jinde, kdy si lidé ani neměli všimnout, že dýchají čistý dusík a zemřeli.

Fungování tohoto procesu při popravě ale s sebou nese celou řadu otázek, na které se jen ze zkušeností z asistovaných sebevražd a průmyslových nehod odpovědět nedá. Lékaři upozorňují například i na riziko, že vězeň začne zvracet a udusí se vlastními zvratky. Problémů je ale víc.

Poprava Kennetha Smitha v Alabamě odsouzeného v roce 1989 za nájemnou vraždu ženy proto byla ostře sledovaná. Celý akt podle agentury AP trval 22 minut, přičemž nejméně dvě minuty se měl Smith zmítat a třást. Několik dalších minut měly pokračovat těžké výdechy a nádechy. Jestli má takhle vypadat humánní usmrcení, bude jistě ještě předmětem další debaty.

Nový způsob popravy se v USA začal hledat ze dvou hlavních důvodů. Takzvaná smrticí injekce, kterou má dusík nahradit, se používala od 80. let minulého století. Zhruba od roku 2010 ale začaly mít státy kvůli změnám ve farmaceutickém průmyslu problémy se sháněním dostatečného množství potřebných látek.

Začaly se tedy používat různé náhrady, což zvýšilo počet, jak píše Scientific American, „hrůzných případů“, kdy se vězni trápili i hodiny, než konečně zemřeli. Dalším častým problémem jsou i zpackané popravy, kdy se vězeňskému personálu nedaří napíchnout žílu tak dlouho, že vyprší doba, za kterou se musí podle pravidel poprava stihnout a ta se pak musí odložit.

Přesně tím si ostatně prošel i Smith v listopadu 2022 a odnesl si z toho posttraumatický syndrom. Problém plyne ve zkratce i z toho, že lékaři popravám asistovat nemohou kvůli své přísaze a provádí je tedy pracovníci vězeňské služby, kteří nemají dostatečný výcvik a zkušenosti.

Podle některých odborníků je představa o použití smrticí injekce k bezbolestnému usmrcení člověka dokonce už od samého začátku mýtem. Jedním z nich je anesteziolog Joel Zivot z Emory University v Georgii, který provedl přes 200 autopsií vězňů popravených smrticí injekcí. Většina z nich přitom měla takzvaný plicní edém, což je nahromaděná tekutina v plicích, která způsobuje pocit tonutí.

„Místo usnutí a skonání se topili ve svých vlastních sekretech a udusili se k smrti. Jen v některých případech to bylo skryto paralytickými léky,“ řekl Zivot pro Scientific American.