První dáma už nechce být první dámou. Manželka prezidenta Chile končí

Jsou to tři týdny, co Irina Karamanosová, partnerka chilského prezidenta Gabriela Borice, oznámila, že odstupuje z funkce, o kterou v prvé řadě ani nestála a která by podle ní neměla existovat. Nyní kancelář první dámy definitivně opustila.

Odborník na Latinskou Ameriku Martin Rey pro Seznam Zprávy uvedl, že Karamanosová nechtěla svému partnerovi brát pozici, nechtěla být jen prezidentovou doprovodnou figurou.

Boric, jenž je jedním z několika levicových politiků, kteří se nyní v Latinské Americe ujímají moci, složil přísahu v březnu a stal se nejmladším prezidentem v regionu. A Karamanosová byla celou dobu po jeho boku. Podle webu The Washington Post byla dokonce „feministickou aktivistkou, která mu pomohla zvítězit“.

O plánu na reformu funkce první dámy hovořila už v průběhu prezidentské kampaně. Dokonce tehdy zmínila možnost jejího kompletního zrušení. Zdálo se však, že se bude snažit spíše o střídmější proměnu toho, co má v latinskoamerické zemi první dáma na starosti.

Karamanosová v lednu uvedla, že se po několika týdnech přemýšlení rozhodla „převzít roli tradičně nazývanou první dáma s odhodláním ji reformovat“. Dodala, že by se funkce první dámy měla „adaptovat na dnešní dobu“.

„Také si jako feministka myslím, že tato pozice je ve skutečnosti hlavně výzvou, kterou můžeme využít k tomu, abychom mluvili o různých tématech a ukázali nový způsob výkonu moci,“ řekla podle AFP.

V měsících po volbách Karamanosová začala na proměně role první dámy v tichosti pracovat. Plánovala přesunout povinnosti na ministerstva, která by podle jejího názoru mohla lépe řídit šest nadací, vědecké muzeum a organizace pro rozvoj žen. Dle svých slov doufala, že tím přetvoří to, co znamená být partnerem prezidenta, a to nejen v Chile, ale po celém světě.

Snahy o reformu ale zjevně skončily jinak, než většina obyvatel její země čekala. Začátkem října, poté co se osm měsíců vyhýbala rozhovorům s tiskem, Karamanosová veřejně oznámila, že skutečně došlo k reformě, ale v jiném smyslu.

„Institucionální role první dámy, jak ji známe nyní, skončí,“ řekla novinářům a vysvětlovala, že by bylo vhodnější, aby výše zmíněné instituce vedla osoba jmenovaná ministrem kultury. „Partner prezidenta má fungovat jako partner, ne jako prezident nadací,“ řekla.

„Je to neobvyklé,“ komentoval její rozhodnutí pro Seznam Zprávy Martin Rey. „Je to svým způsobem ojedinělý případ.“

Prezidentský pár spolu chodil asi dva roky, když si politická strana, za niž se Boric stal členem Kongresu, vybrala tohoto studentského aktivistu za kandidáta na prezidenta.

Karamanosová se ujala sběru 30 tisíc podpisů, které Boric potřeboval, aby se mohl prezidentské volby zúčastnit. To se nakonec podařilo, ale Karamanosová už tehdy věděla, že se na tradiční pojetí funkce první dámy necítí.

„Od této chvíle je vše, co dělám, druhořadé. První věc, kterou o mně budou všichni vědět, je, že jsem byla partnerkou prezidenta,“ prohlásila chvíli po zvolení Borice prezidentem.

Dcera přistěhovalců – uruguayské matky německého původu a řeckého otce, který zemřel, když jí bylo osm let – mluví plynně čtyřmi jazyky, další dva vystudovala. Má titul z pedagogiky a antropologie z Heidelberské univerzity v Německu.

Karamanosová ví, že mnoho Chilanů její a Boricovy plány neschvaluje. Prezidentovy preference klesly na nové minimum – průzkumy mu přisuzují pouhých 27 procent. V září utrpěl zatím největší neúspěch, když voliči v referendu odmítli novou levicově zaměřenou ústavu, kterou pomáhal prosadit.

The Washington Post poznamenal, že ve funkci Karamanosová působila poněkud nepatřičně, a to zejména ve své kanceláři s drahými lustry a zlatými sametovými závěsy, kde její předchůdkyně utrácela za květinovou výzdobu více než dva tisíce dolarů (tedy kolem 47 tisíc korun) měsíčně. Karamanosová tam položila jedinou umělou kytici.

Otázkou, kterou si dnes řada Chilanů klade, je, co bude Karamanosová po opuštění funkce první dámy dělat. Podle Martina Reye by se mohla věnovat výzkumům. „Ráda by se věnovala školství, vzdělávání dětí a podobně. Ona sama říkala, že přesně neví, co by aktuálně chtěla dělat, protože leccos, co by ráda dělala, může být v potenciálním střetu zájmů,“ uvedl Rey.

Karamanosová není první váhavou první dámou v regionu. Například v Mexiku pokračovala Beatriz Gutiérrezová Müllerová, manželka prezidenta Andrése Manuela Lópeze Obradora, v práci univerzitní profesorky i poté, co Obradora zvolili prezidentem.

„Nechápala jsem, proč bych měla dát výpověď a doprovázet svého manžela, který měnil práci,“ řekla Müllerová listu The Washington Post. I nadále však mexickou vládu zastupuje na diplomatických akcích.

Pojem první dáma je původně americký, jednou z prvních populárních prvních dam byla Dolley Madisonová, manželka čtvrtého prezidenta USA Jamese Madisona, která pomáhala pečovat o Bílý dům a organizovat společenské akce pro politiky obou amerických politických stran.

Manželky amerických prezidentů Eleanor Rooseveltová a Jacqueline Kennedyová toto vnímání funkce první dámy veřejností podpořily a podnítily očekávání, že ženy budou doprovázet prezidenta a v některých případech prezentovat i vlastní agendu – očekávání, která byla přijata také v některých částech Latinské Ameriky.

„Žádná z těchto žen však během funkčního období neproměnila funkci první dámy tak, jak se o to pokouší Karamanosová,“ uvedla pro list The Washington Post chilská politoložka Carolina Guerrerová.

Chile je navíc zemí, která si do hlavní reprezentativní funkce ženu už dříve zvolila. A i tehdy se řešilo, jakou podobu bude funkce první dámy mít. Svobodná matka tří dětí Michelle Bacheletová ve svém prvním funkčním období v roce 2006 přenesla tyto odpovědnosti na dvě političky, ve druhém na svého syna. Chilané tak již dříve viděli, jak vypadá prezidentský palác bez první dámy.

Karamanosová však chce, aby se to stalo normou, nikoli výjimkou.