Aby se Alexejovy sny staly skutečností. Navalná míří do boje proti Putinovi

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Zabitím Alexeje Putin zavraždil i polovinu mě, polovinu mého srdce a polovinu mé duše. Ale tu druhou polovinu stále mám a ta mi říká, že nemám právo se vzdát. Budu pokračovat v práci Alexeje Navalného.“

Taková slova zazněla po smrti zřejmě nejznámějšího a nejhlasitějšího ruského opozičníka z úst jeho manželky Julije Navalné. Mnozí ji tak nyní považují za ženu, která stanula v čele roztříštěné opozice proti režimu ruského diktátora Vladimira Putina.

Ambice ostatně potvrdila i ve středečním projevu v Evropském parlamentu. „Můj manžel nikdy neuvidí, jak krásné bude Rusko budoucnosti, ale my ho vidět musíme. A já udělám vše pro to, aby se jeho sny staly skutečností,“ řekla před europoslanci.

Sedmačtyřicetiletá Navalná se přitom vždy držela od veřejných prohlášení stranou a zdůrazňovala, že její hlavní rolí je být manželkou a matkou, nikoliv političkou. Přesto byla poslední roky po boku manželovi během jeho boje proti Kremlu. Doprovázela ho na demonstrace a mítinky, které pořádal, i soudní jednání.

Její snahy zůstat mimo pozornost veřejnosti se rozpadly poté, co byl Alexej Navalnyj v létě 2020 otráven paralytickou látkou novičok. Právě Julija byla v čele kampaně za jeho propuštění z nemocnice v ruském Omsku a domáhala se povolení, aby mohl být převezen na léčení do zahraničí.

Napsala dokonce i Putinovi, kterého žádala o převoz manžela do Německa. Navzdory nebezpečí podle svých slov manžela nadále podporovala a myslela si, že „by nebylo správné, kdyby to vzdal v půli cesty“.

Za všech situací působila klidně, což řada médií vyzdvihovala. „Hlavní pocit, který jsem měla, byl, že nesmím polevit, ukázat slabost. Když se zhroutím já, zhroutí se všichni,“ řekla později z Německa ruskému novináři Juriji Dudovi.

Když se Navalnyj zotavil, dokonce žertoval, že názory jeho ženy jsou nyní mnohem radikálnější než ty jeho. „Pokud členům vaší rodiny udělají něco hrozného, tak i když nejste v politice, přirozeně vás to radikalizuje,“ poznamenal. Opakovaně také zdůrazňoval, že by bez Julije nemohl ve svých opozičních snahách pokračovat.

Začátkem roku 2021 se po několika měsících léčby vrátila s manželem do Moskvy, kde ho před jejíma očima zatkli. Ani tehdy její snahy neustaly. O dva měsíce později vyzvala k propuštění Navalného. A když jeho spolupracovníci upozorňovali na zhoršující se zdravotní stav, opakovaně naléhala na to, aby mu úřady umožnily vyhledat odpovídající lékařskou péči.

„Žádám, aby měl Alexej možnost vyhledat lékařskou péči u lékařů, kterým důvěřuje. To, co se nyní děje, je osobní msta a odplata Putina, která se nám odehrává před očima. Je nutné, aby to skončilo,“ napsala na instagramu.

Nikdy se ani nevzdala myšlenky, že se Navalnyj z vězení vrátí. „Doufám a věřím, že Alexeje zase jednou propustí na svobodu. Nic není nemožné, když jste zamilovaní,“ řekla loni německému deníku Der Spiegel.

Posléze se začala i více objevovat na mezinárodní scéně. Loni v březnu vystoupila s projevem na předávání Oscarů a naposledy v půli února na bezpečnostní konferenci v Mnichově, jen pár hodin poté, co se dozvěděla o smrti svého manžela.

„Když jsem se ty zprávy doslechla, říkala jsem si, jestli bych měla zůstat tady s vámi, nebo se vrátit ke svým dětem. Pak jsem si ale řekla: ‚Co by na mém místě udělal Alexej?‘ Jsem si jistá, že by zůstal stát tady na tom pódiu,“ nechala se slyšet.

S ohledem na její aktivity ji pak média začala příhodně označovat za „první dámu“ ruské opozice.

Podle serveru Politico nyní zřejmě kráčí ve stopách běloruské exilové lídryně demokratických sil Svjatlany Cichanouské. I ona se po uvěznění svého manžela - navzdory nedostatku předchozích zkušeností - chopila jeho role v opozici a stala se hlavním hlasem protestů proti diktátorovi Alexandru Lukašenkovi.

„Julija Navalná se do jisté míry může stát významnou symbolickou postavou roztříštěné ruské opozice. Právě proto, že její vstup do politiky, poháněný osudem manžela, ji odlišuje od ostatních aktérů, kteří se angažují z politických důvodů,“ popsala pro Seznam Zprávy Gulnaz Sibgatullina z Amsterdamské univerzity.

Expertka původem z Ruska, která se zaměřuje na nedemokratické režimy, ale nepovažuje připodobňování k Cichanouské za úplně přesné. „Na rozdíl od ní Julija Navalná postrádá legitimitu lidově zvoleného vůdce a institucionálně si nemůže nárokovat zastupování ruské exilové vlády,“ vysvětlila.

Ruská média i na stát napojené účty na sociálních sítích pravděpodobně vycítily potenciál Navalné a snaží se o podkopání jejích aktivit. Každé její veřejné vystoupení je ve státem kontrolovaných médiích podrobeno intenzivnímu zkoumání a komentátoři ji obviňují z toho, že jedná na příkaz amerických tajných služeb.

Navalnou nečeká jednoduchý úkol. Opozice v exilu je roztříštěná a těžko se dokáže shodnout na základních otázkách, například jak by mělo Rusko po pádu režimu vypadat nebo kdo by měl stanout v jeho čele.

„Zdá se, že po Navalného smrti je pravděpodobnost další fragmentace politické opozice v exilu nízká. Na druhou stranu ani sjednocení těchto táborů se nezdá pravděpodobné, protože neexistuje žádný jasný a hmatatelný cíl, který by takové sjednocení podporoval,“ předpovídá Sigbatullina.

V první řadě jde ale teď všem Rusům v zahraničí o jediné - ukončit režim prezidenta Vladimira Putina a jím rozpoutanou válku na Ukrajině.

Žádná opoziční skupina nicméně nemá po celém Rusku tak širokou podporu jako Navalného fond. Hnutí ovšem v minulosti odmítalo spolupráci s dalšími disidenty a není jasné, jestli Navalná sáhne po jiném přístupu.