Prvně zveřejněné detaily: Moment, který odstartoval Zelenského proměnu

Zatímco na ukrajinské území dopadají ruské bomby a civilisté se skrývají ve sklepích nebo krytech, ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se snaží udržet světovým tématem číslo jedna právě konflikt na Ukrajině a přesvědčit zahraniční partnery, aby jejich pomoc neustávala.

„Lidé sledují tuto válku na instagramu, na sociálních sítích. Když se jim z toho udělá špatně, odscrollují pryč. Je to lidská přirozenost. Horory nás přimějí zavřít oči. Je to hodně krve a hodně emocí,“ řekl magazínu Time ukrajinský prezident.

Zelenskyj podle svých slov cítí, že pozornost světa slábne, a znepokojuje ho to skoro stejně jako ruské ostřelování. Jeho seznam úkolů, kterým se každý večer probírá, toho má podle magazínu čím dál méně společného se samotnou válkou a více se věnuje tomu, jak je válka vnímána v zahraničí.

Zelenského posláním je umožnit svobodnému světu prožít tuto válku tak, jak to dělá Ukrajina, tedy jako otázku svého vlastního přežití, píše Time. Právě reportér amerického magazínu Simon Schuster se se Zelenským setkal ještě v době, kdy tehdejší komik teprve zahajoval kandidaturu.

Změny na Zelenském jsou patrné, působí tvrdší, mnohem rychleji se rozčílí a nebojí se riskovat, co se ale nezměnilo, to je jeho smysl pro humor, píše Schuster. „Je to prostředek k přežití,“ říká o svém smyslu pro humor ukrajinský prezident.

Jako první vzpomínku na začátek ruské invaze Zelenskyj zmiňuje moment, kdy se svou ženou Olenou ještě před východem slunce 24. února šli vzbudit své děti. Prezident říká, že jejich sedmnáctiletá dcera a devítiletý syn jsou dostatečně staří, aby pochopili, v jakém nebezpečí v ten moment byli. „Probudili jsme je. Bylo to hlasité, výbuchy všude kolem nás,“ popisuje hlava státu.

Zelenskyj tehdy pochopil, že prezidentské kanceláře nejsou nejbezpečnějším místem. Armáda ho informovala, že ruští výsadkáři seskočili do Kyjeva, aby prezidenta a jeho rodinu zabili nebo zajali. „Před tou nocí jsme takové věci viděli jen ve filmech,“ cituje Time šéfa prezidentské kanceláře Andrije Jermaka.

Zatímco ukrajinské jednotky bojovaly v ulicích s Rusy, v prezidentském areálu se snažili obránci opevnit. Brána u zadního vchodu byla zablokována hromadou policejních zátarasů a překližkových desek, které připomínaly spíše hromadu šrotu na vrakovišti než opevnění.

V ten moment se do blízkosti Zelenského přesouvají nejbližší spolupracovníci včetně jejich rodin. Mezi nimi je i předseda parlamentu Ruslan Stefančuk, prezidentův nástupce v úřadu v případě, že by byla hlava státu zabita. Právě Stefančuk byl ráno v den invaze mezi prvními, kteří se se Zelenským setkali. „V jeho tváři nebyl strach. Byla to otázka: Jak se to mohlo stát?“ popisuje Stefančuk zmíněné ráno magazínu Time.

„Možná tato slova zní vágně, nebo pompézně, ale cítili jsme, že se řád světa hroutí,“ dodává Stefančuk. Ten ještě toho dne předsedal hlasování o zavedení stanného práva v celé zemi. Zelenskyj ještě téhož dne odpoledne dekret podepsal.

Jakmile se první den invaze blížil ke konci, kolem vládní čtvrti vypukly přestřelky. Stráže uvnitř areálu zhasly světla a přinesly Zelenskému a asi tuctu jeho spolupracovníků neprůstřelné vesty a útočné pušky. Přitom jen pár z nich vědělo, jak se zbraněmi zacházet.

Jedním z nich ale byl Oleksij Arestovyč, veterán ukrajinské vojenské zpravodajské služby. „Byl to naprostý blázinec. Automatická zbraň pro každého,“ popisuje Arestovyč pro časopis Time. Ruské jednotky podnikly dva pokusy o útok na prezidentský areál. Zelenskyj magazínu Time přiznal, že tam v té době ještě byla jeho žena a děti. Obrana vládní čtvrti ale oběma pokusům odolala.

Od Spojených států a Velké Británie krátce poté přišla nabídka evakuace s pomocí speciálních jednotek. Cílem bylo vytvoření exilové vlády, zřejmě v Polsku, západní tajné služby totiž předpokládaly, že Kyjev ruskému útoku odolá nanejvýš tři dny.

Žádný z poradců ukrajinského prezidenta si nepamatuje, že by Zelenskyj tyto nabídky vážně zvažoval. „Potřebuju munici, ne odvoz,“ reagoval dnes již slavným výrokem ukrajinský prezident.

„Mysleli jsme si, že to bylo odvážné, ale velmi riskantní,“ řekl časopisu Time americký úředník, který byl o hovoru informován. Stejný názor měli i Zelenského bodyguardi. I ti ho ho podle magazínu vyzvali, aby vládní čtvrť okamžitě opustil.

Budovy se totiž nachází v hustě obydlené čtvrti, obklopují je soukromé domy, které by mohly sloužit jako „hnízda“ pro nepřátelské odstřelovače. Některé domy jsou pak dost blízko na to, aby z nich bylo možné hodit granát do některé z vládních budov. „To místo bylo nechráněné. Neměli jsme ani betonové bloky, abychom uzavřeli ulici,“ popisuje Arestovyč.

Mimo hlavní město byl pro prezidenta připraven bunkr, navíc vybavený tak, aby vydržel dlouhé obléhání. Jenže Zelenskyj odmítl i tuto možnost. Místo toho druhou noc invaze, když ukrajinské síly nadále bojovaly s Rusy v okolních ulicích, se prezident rozhodl vyjít ven na nádvoří a natočit videovzkaz. „Všichni jsme tady,“ vzkázal Zelenskyj se spolupracovníky po svém boku.

Tou dobou už Zelenskyj pochopil svou roli ve válce, píše Time. Oči ukrajinského lidu a velké části světa byly upřeny právě na něj, uvádí magazín. „Vnímáte, že se dívají. Jste symbol. Musíte jednat tak, jak musí jednat hlava státu,“ popisuje Zelenskyj.

Když druhý den invaze zveřejnil zmíněné video se svými spolupracovníky, pocit jednoty byl trochu zavádějící, píše Time. Zelenského té době znepokojilo množství státních pracovníků a dokonce i vojenských důstojníků, kteří uprchli ze země.

Nereagoval ale výhrůžkami ani ultimáty. Vnímal to tak, že potřebovali nějaký čas na evakuaci svých rodin, proto jim to dovolil. Pak ale všechny požádal, aby se vrátili zpět na svá místa, což většina z nich udělala. Někdy v ten moment odstartovala Zelenského proměna.

Ta nepředstavuje jen přibývající vrásky v Zelenského obličeji, ale i větší rozhodnost, kdy při odpovídání na otázku nehledá pohledem pomoc svých poradců, píše Time. „Zestárnul jsem,“ přiznává prezident. „Zestárl jsem z toho vědění, které jsem nikdy nechtěl. Je to vědění spojené s počtem lidí, kteří zemřeli, mučením, kterého se ruští vojáci dopouštěli. Takový druh vědění,“ říká Zelenskyj. „Abych byl upřímný, nikdy jsem neměl za cíl takové vědění získat,“ dodává po odmlce ukrajinský prezident.

Volby, kterou udělal, ale Zelenskyj nelituje, a to ani s odstupem času. „Ani na vteřinu,“ odpověděl prezident na tuto otázku. Neví, jak a kdy válka skončí, ani jak se do historie zapíše on. V tuto chvíli jen ví, že Ukrajina potřebuje válečného prezidenta. A to je role, kterou hodlá hrát, píše Time.