Světové automobilky těží z otrocké práce zajatců ze Sin-ťiangu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Čínská vláda do autonomní oblasti Sin-ťiang záměrně přesunuje těžbu a zpracování surovin a výrobu autodílů, čímž v podstatě udělala z mezinárodních dodavatelských řetězců zajatce represivních programů a systematické nucené práce. Vyplývá to z šestiměsíčního výzkumu britské Sheffield Hallam University.

Po autech vyrobených vykořisťováním spotřebitelé pravděpodobně zrovna dvakrát netouží, nicméně kombinace nevalného vymáhání zákonů o nucené práci, zaslepení vlád vzhledem k ekologickým normám v Číně a spletité dodavatelské řetězce jim nedávají příliš na výběr. Automobilky závislé na svých dodavatelích na tom nejsou o nic lépe.

Vysokému riziku odběru zboží od společností spojených se zneužíváním v autonomní oblasti Sin-ťiang je vystavena každá významná automobilová značka – Volkswagen, BMW, Honda, Ford, GM, Mercedes-Benz, Toyota, Stellantis (Fiat, Chrysler, Dodge a Jeep), Tesla či NIO, stojí v závěrech výzkumníků.

Některé ze společností odebírají elektroniku od firem, které zaměstnávají obchodované Ujgury v továrnách v jiných částech Číny. Někteří odebírají kovy z ujgurské oblasti a netuší, že společnosti obchodující s kovy vlastní podíl v sinťiangských hutích. Jedno z největších rizik představují ocel a hliník používané k výrobě rámů, náprav, karoserií, krytů motorů, kol a brzd automobilů, uvádí report. Problém se však týká i pneumatik, interiérů, čelních skel, baterií a prakticky všech ostatních důležitých součástí.

Dle týmu odborníků je do programu přesunu pracovních sil podporovaného čínskou vládou zapojených 36 z 96 společností působících v Sin-ťiangu, které se zabývají těžbou, zpracováním nebo výrobou související s automobilovým průmyslem.

Více než 50 mezinárodních výrobců automobilových součástek nebo vozidel odebírá své výrobky přímo od společností působících v Sin-ťiangu či od firem využívajících ujgurskou pracovní sílu.

Výrobky vzešlé z ujgurské nucené práce podle studie do určité míry využívá více než 100 mezinárodních výrobců automobilových součástek nebo vozidel.

V Sin-ťiangu se také vyrábí velké množství dalších surovin potřebných pro automobilové komponenty, včetně hliníku, mědi, baterií a lithia.

Jedním z největších dodavatelů lithia v regionu je společnost Xinjiang Asia-Europe Rare Earth Metals Company, která začala přijímat „přidělené“ pracovníky v roce 2017. Mezi její partnery patří dodavatelé největších světových výrobců lithium-iontových baterií.

Vedoucí představitelé německých automobilek tvrdí, že v jejich dodavatelských řetězcích nejsou žádné stopy nucených prací. Odborníci jsou však jiného názoru a doporučují přijmout legislativu, která dovoz takového zboží zakazuje.

Podobné zákony již fungují v USA.

Autorka zprávy Laura Murphyová v rozhovoru pro čínskojazyčnou verzi Deutsche Welle (DW) uvedla, že nejdůležitějším závěrem zprávy je, že jsou prvky nucené práce Ujgurů všudypřítomné.

Největším přínosem zprávy pro firmy i spotřebitele pak je, že čínská vláda hodlá do Sin-ťiangu přesunout velkou část výroby, která zahrnuje také těžbu a zpracování surovin a výrobu komponentů pro mnoho průmyslových odvětví.

„To v podstatě ohrožuje naše dodavatelské řetězce,“ uvedla. „Musíme začít přemýšlet o tom, jaké jsou priority čínské vlády a jak je vnímáme my. Musíme pochopit, kde jsou v dodavatelském řetězci rizika, a začít provádět skutečnou hloubkovou kontrolu, abychom se ujistili, že nedovážíme věci, které jsou vyrobeny nucenou prací Ujgurů.“

O rizicích spojených s nucenou prací v Sin-ťiangu se v automobilovém průmyslu ví už celá léta. „Žádné stanovisko ale firmy nezaujaly ani nepředložily závazek provést řádnou kontrolu,“ uvedla Murphyová. „Opravdu mě zjištění našeho pátrání znepokojují.“

Do pracovních programů vedených čínskou vládou se tak zapojilo mnoho dodavatelů automobilových společností prvního řádu. Podle Murphyové však „plně nechápou, jaká rizika hrozí“.

„Automobilky by měly být schopny kolektivně tlačit na své dodavatele, aby řekli, že už nechtějí, aby se tyto výrobky těžily a zpracovávaly v ujgurské oblasti,“ řekla.

Společnost Mercedes-Benz pro Deutsche Welle uvedla, že nemá žádné přímé provozy v Sin-ťiangu a že také usiluje o to, aby její výrobky obsahovaly pouze materiály, které jsou vytěženy a vyrobeny bez porušování lidských práv nebo ekologických norem. V prohlášení společnost uvedla: „Mercedes-Benz pravidelně provádí namátkové kontroly svých dodavatelů v Číně a dalších zemích.“

Volkswagen zase uvedl, že koncern bere firemní odpovědnost velmi vážně a zasazuje se o odmítání nucené práce a všech forem moderního otroctví, včetně obchodování s lidmi. „Všichni zaměstnanci společného podniku v Urumči jsou přímo zaměstnáni ve společnosti Shanghai Volkswagen Xinjiang Automobile Co. Nenašli jsme žádné důkazy o tom, že by zaměstnanci společnosti Shanghai Volkswagen Xinjiang Automobile Co. Ltd. byli nuceni tam pracovat,“ uvedla společnost pro DW.

Na Volkswagen se kritika snáší už delší dobu. Krátce poté, co se do světových médií dostaly „policejní spisy ze Sin-ťiangu“, rozsáhlé dokumenty mapující čínskou brutalitu v autonomní oblasti, generální ředitel německé automobilky Volkswagen Herbert Diess v rozhovoru pro německý list Handelsblatt obhajoval přítomnost jeho továrny v Sin-ťiangu s tím, že „působí v Sin-ťiangu již řadu let, ale tamní malá továrna je ekonomicky bezvýznamná“.

Na otázku, zda VW v problematické oblasti ukončí provoz, Diess listu Handelsblatt odpověděl: „Mohli bychom to udělat. Ale neuděláme to, protože věříme, že naše přítomnost má pozitivní dopad.“

Dodal také, že VW dbá na dodržování pracovních norem a respektování kulturních a náboženských rozdílů. A to zejména vzhledem k vlastní historii společnosti – Volkswagen byl založen v době nacistické diktatury pod patronací Adolfa Hitlera.

Autorka zprávy Murphyová však uvádí, že vzhledem k tomu, že mnoho společností neprovádí hloubkovou kontrolu dobrovolně, by vlády měly dát společnostem možnost sledovat své dodavatelské řetězce až k surovinám, protože by mohlo mít vážné důsledky, pokud by společnost měla ve svém dodavatelském řetězci zboží vyrobené za použití nucené práce v Sin-ťiangu a nepodnikla by žádné kroky.

Zmínila také, že vzhledem k tomu, že německý zákon o náležité péči má vstoupit v platnost v lednu 2023 a Německo je globálním centrem automobilové výroby, budou němečtí výrobci automobilů čelit značné kontrole, zda zákon dodržují.

Zákon zakazující dovoz výrobků, které vznikly nucenou prací, navrhla letos v září také Evropská unie.

Murphyová se domnívá, že by ostatní země měly následovat příkladu Spojených států a přijmout právní předpisy týkající se nucené práce Ujgurů.

„USA jsou nyní hlavním regulátorem chování podniků. V USA máme zákaz dovozu zboží z nucených prací již od roku 1930 a překvapuje mě, že evropské země a zbytek světa podobné zákony nemají,“ řekla pro DW. „Nemělo by být na spotřebitelích, aby kontrolovali dodavatelské řetězce a hledali známky nucené práce. To vlády by měly chránit lidi před porušováním lidských práv.“

Letos v červnu vstoupil v platnost zákon o prevenci nucené práce v USA, podle kterého zboží vyrobené zcela nebo zčásti v Sin-ťiangu či vyrobené čínskými subjekty spojenými s nucenou prací nesmí být dováženo do Spojených států. Výrobci automobilů, kteří mají dodavatele v Sin-ťiangu, riskují, že jejich vozidla nebo díly budou na hranicích zabaveny americkými celníky.

I to má samozřejmě svou cenu. Po zákazu dovozu zboží ze Sin-ťiangu do USA klesl počet instalací solárních panelů v letošním roce téměř o čtvrtinu, jak jsme popsali v této zprávě. Solární panely jsou přitom americkou vládou podporovány dotacemi jako prostředek k řešení změny klimatu.