Článek
Dave Dubin se o tom, že má rakovinu tlustého střeva, dozvěděl už v 29 letech. Nebylo to pro něj tehdy velké překvapení, protože věděl, že rakovinu měl jak jeho otec, tak děda. Jeho příběh popisuje časopis Science.
Z rakoviny tlustého střeva se Dubin dostal po operaci a chemoterapii, ale za deset let se nemoc vrátila. Genetické testy pak ukázaly, že podědil Lynchův syndrom – mutaci genu zodpovědného za opravu DNA, která umožňuje hromadění genetických chyb a v praxi znamená asi 70% pravděpodobnost, že pacient někdy během života dostane rakovinu.
Nyní je Dubinovi 55 a kvůli své diagnóze chodí na celou řadu pravidelných a často nepříjemných vyšetření, jako je kolonoskopie či endoskopie. To samé musí podstupovat i jeho 26letý syn. „Není to nic zábavného. Nikdo si to neužívá,“ řekl Dubin o vyšetřeních, která doprovází i neustálé obavy, že se objeví další nádor.
Nová vakcína by lidem, jako je Dubin, mohla změnit život. Vyvinula ji italská společnost Nouscom a teď se chystá zahájit klinické testy na lidech.
Vakcíny pro prevenci určitých druhů rakovin už existují, míří ale hlavně na viry, jako je například virus způsobující hepatitidu B (která může spustit rakovinu jater) nebo lidské papillomaviry vyvolávající rakovinu děložního čípku. Většinu rakovin nicméně viry nezpůsobují a klinický test vakcíny proti Lynchovu syndromu bude jedním z prvních, který vyzkouší vakcínu proti rakovině nezpůsobené virem.
„Mezi těmito pacienty je hodně úzkosti, je to velká psychická zátěž,“ řekl vedoucí klinických pokusů vakcíny, onkolog a genetik Eduardo Vilar-Sanchez z Centra pro výzkum rakoviny při University of Texas. Jestli se ukáže, že vakcíny rakovinám u lidí s tímto syndromem předejdou, nebo je alespoň opozdí, bude to podle něj obrovský průlom.
Ještě před deseti lety to odborníci považovali za nemožné
Vakcína, kterou se chystá Vilar-Sanchez testovat, podle časopisu Science patří k nápadům, jež byly donedávna považovány za až příliš ambiciózní.
Myšlenka spočívá v tom, že se do těla dopraví proteiny nebo antigeny z rakovinových buněk, které budou stimulovat imunitní systém k rychlému a efektivnímu útoku na případný počínající nádor. Ještě před deseti lety jste si o tomto konceptu v prestižním časopise Nature mohli přečíst, že výroky o vyvinutí takových vakcín do roku 2020 jsou „zavádějící“, protože je současná věda například kvůli genetické komplexitě nádorů prostě „zatím nemůže vyvinout“.
Nyní na nich ale pracuje několik týmů včetně toho pod firmou Nouscom a díky velkému pokroku vědy v genetice mají šanci na úspěch.
Strategií vývoje takových vakcín je několik. Používají se například takzvané nádorové antigeny, které Science popisuje jako molekulární ukazatele, které jsou velmi málo rozšířené ve zdravých buňkách, ale naopak hojně zastoupené v buňkách nádorových.
Vakcína proti Lynchově syndromu jde ještě o krok dál a pracuje s tzv. neoantigeny, což je druh antigenů, který se nachází výhradně v rakovinových buňkách a nikde jinde.
Zatím se neví, zda by mohla lépe fungovat vakcína s mnoha antigeny, či jen s jedním, a přestože klinické testy brzy začnou, na výsledky si vzhledem k povaze onemocnění vědci budou muset počkat dlouho.
Vakcíny se budou podávat lidem a pak bude následovat dlouhé čekání, zda se rakovina objeví, nebo ne, z čehož se bude vyhodnocovat efektivita očkování. I přesto, že pravděpodobnost výskytu rakoviny u lidí s Lynchovým syndromem je vysoká, budou mít podle Science vědci co dělat, aby jim měření efektivity vakcín netrvalo desítky let.
Sanchezův pokus má podle Science začít během několika měsíců a zúčastní se ho 45 dobrovolníků s Lynchovým syndromem, mezi nimiž budou lidé, kteří se už s rakovinou v minulosti léčili, i ti, kdo ji ještě neměli. Cílem je samozřejmě zjistit, zda vakcína způsobuje imunitní reakci a jestli to následně má i znatelný efekt na tvorbu nádorů.
Pokud budou výsledky dobré, přejde testování do druhé fáze v podobě zaslepené studie se stovkami dobrovolníků v časovém horizontu pěti až deseti let.
Vědci podle Sancheze nepočítají s tím, že by vakcína snížila riziko vzniku nádorů na nulu, ale očekávání mají velká. Lidem s Lynchovým syndromem by mohli zjednodušit život v tom, že by nemuseli preventivní vyšetření podstupovat tak často a hlavně by se nemuseli tolik bát, že se u nich objeví nádor.
V případě úspěchu testů bude vědce podle časopisu Science čekat ještě „dlouhá cesta“ za získáním povolení od Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA).
Jaké další vakcíny proti rakovině existují?
Stranou vakcín proti virům, které výrazně zvyšují riziko rakoviny, existují ještě vakcíny, které fungují na hodně podobném principu jako ta výše popsaná, ale podávají se jinak. Takové vakcíny se používají přímo jako léčba v momentě, kdy se u pacientů už rakovina objevuje a spadají pod léčebnou metodu známou jako imunoterapie.
Ostatně i samotná vakcína od Nuoscom se testuje pro tento způsob využití. Firma ji v rámci testů podává pacientům s metastatickou rakovinou spolu s dalšími imunoterapeutickými látkami a loni na podzim se ukázalo, že u sedmi z 12 testovaných pacientů se nádory zmenšily.
Už delší dobu ale mezi některými vědci roste přesvědčení, že by tyto vakcíny mohly fungovat lépe jako prevence spíš než akutní léčba. Kromě chystaného testu látky od společnosti Nuoscom to podle časopisu Science zkouší ještě několik dalších týmů na světě a zatím mají slibné výsledky.
