Článek
Saturn pravděpodobně v budoucnu nebude vypadat tak, jak ho známe. Prstence, kterými se vyznačuje, se pomalu ztrácejí, odhalují tři studie, které vznikly na základě dat získaných v rámci projektu NASA.
Mise sondy Cassini, která obíhala Saturn mezi lety 2004 až 2017, přinesla celou řadu zajímavých poznatků o ikonických prstencích, které planetu obklopují. Studie, které v květnu zveřejnily odborné časopisy Icarus a Science Advances, nyní mnohé z nich poodhalily veřejnosti, upozornila stanice CNN.
Zabývají se například tím, kdy a jak prstence vznikly, otázkou, se kterou si vědci už roky lámou hlavy. Odhadují také, kdy by Saturn mohl o svou chloubu přijít.
Vývoj sluneční soustavy a jejích planet začal přibližně před 4,6 miliardy let. Někteří vědci se domnívají, že prstence z úlomků ledu a prachu, které obepínají Saturn, vznikly zároveň s planetou. Jiní namítají, že byly vytvořeny o poznání později, jelikož dosud nepodlehly erozi a ztmavnutí v důsledku interakcí s meteoroidy.
Ke stejným zjištěním dochází i nově zveřejněné studie. „Naším nevyhnutelným závěrem je, že prstence Saturnu musí být podle astronomických standardů relativně mladé, staré jen několik set milionů let,“ uvedl Richard Durisen, emeritní profesor astronomie na Indiana University Bloomington a hlavní autor studií zveřejněných v časopise Icarus.
O hadobotovi, který má hledat život na měsíci Saturnu
Vědci uvažují o existenci mimozemského života hned na několika místech naší sluneční soustavy. Jedním z nich je měsíc Saturnu Enceladus, který pod ledovcovou krustou skrývá možná teplý oceán. Běžný rover tam ale poslat nelze.
Podle Durisena prstence vznikly vlivem dramatických událostí, které se odehrály v posledních několika stech milionech let, a formovaly se ještě v době, kdy na Zemi žili dinosauři.
Prstence Saturnu obsahují převážně led, pouze malé procento tvoří kosmický prach, který vzniká z úlomků asteroidů a mikrometeoroidů. Právě na základě něj byli vědci schopni odhadnout stáří prstenců. Zjistili totiž, že ledové prstence pokrývá poměrně malé množství prachu, z čehož usoudili, že nemohou existovat příliš dlouho.
„Rychlá smrt“
Nové studie se věnují také budoucnosti prstenců. Sonda Cassini sledovala, jak meteroidy, které pronikají do prstenců, vytlačují vnitřní část prstenců směrem k Saturnu a prstence rychle ztrácejí svou hmotnost. Vědci na základě toho odhadli, že prstence budou planetu obepínat nanejvýš ještě několik set milionů let.
„Může se to zdát jako dlouhá doba, ale v dějinách vesmíru je to poměrně rychlá smrt. Mohli bychom mít velké štěstí, že žijeme v době, kdy prstence existují,“ uvedl podle serveru First Post astronom James O’Donoghue, který se zabývá výzkumem Saturnu.
Už dřívější průzkumy naznačovaly, že prstence Saturnu by mohly v následujících 100 milionech let zmizet.
O nejsilnější explozi ve vesmíru
Největší zaznamenanou vesmírnou explozi vědci popsali jako ohnivou kouli, která mohla být až stokrát větší než celá sluneční soustava. Podle ředitele Fyzikálního ústavu AV ČR (FZU) Michaela Prouzy přináší i nečekané nové poznatky.
„Ukázali jsme, že masivní prstence, jako má Saturn, nemají dlouhou životnost,“ uvedl Paul Estrada, vědecký pracovník Amesova výzkumného centra NASA, který se podílel na všech třech studiích.
„Lze spekulovat o tom, že relativně malé prstence kolem ostatních ledových a plynných obrů v naší sluneční soustavě jsou pozůstatky prstenců, které byly kdysi masivní jako Saturnův. Možná, že někdy v nepříliš vzdálené budoucnosti, astronomicky řečeno, až se Saturnovy prstence rozmělní, budou vypadat spíše jako řídké prstence Uranu,“ vysvětluje Estrada.
Bližší informace o mizejících prstencích by mohl do budoucna poskytnout Webbův teleskop, nejmodernější a nejvýkonnější vesmírný teleskop, který kdy lidstvo vytvořilo a který má na kontě už řadu vesmírných objevů (psali jsme například zde).
