Článek
Rusko a Súdán na dohodě pracovaly několik let a ještě nedávno se zdálo, že z ní sejde. Západní země v čele se Spojenými státy se netajily znepokojením, že se díky první ruské základně v Africe vliv Moskvy rozšíří i do Indického oceánu.
Vzhledem k tomu, kolik cizích států v Africe buduje svá zařízení, se mezi odborníky hovoří také o „africké studené válce“.
Jednání o ruské základně probíhalo už za vlády diktátora Umara Bašíra, jehož na konci roku 2018 po rozsáhlém povstání nakonec svrhla armáda. O dva roky později došlo v Súdánu k dalšímu vojenskému převratu a dohoda o sdílení moci mezi armádou a civilním obyvatelstvem je od té doby v nedohlednu.
Zelenou teď nicméně dostala dohoda o přítomnosti ruského námořnictva, uvedli pro agenturu AP pod podmínkou anonymity dva súdánští představitelé. Než dohoda vstoupí v platnost, musí ji ale podle nich ratifikovat dosud neexistující parlament.
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov po své cestě do Súdánu, Mali a Mauritánie minulý týden prohlásil, že snahy Západu izolovat Rusko selhaly. „Navzdory protiruským orgiím organizovaným Washingtonem, Londýnem a Bruselem posilujeme s mezinárodní většinou dobré sousedské vztahy v nejširším smyslu tohoto pojmu,“ řekl Lavrov.
Základna, která má vzniknout v Port Sudanu, má pojmout 300 vojáků a čtyři lodě, včetně plavidel s jaderným pohonem. Tím si Rusko zajistí námořní přítomnost v Rudém moři a zkrátí dlouhé plavby do této oblasti.
Výměnou za to Rusko poskytne Súdánu zbraně a vojenské vybavení. Dohoda má platit 25 let a automaticky se prodlouží o 10 let, pokud žádná ze stran nebude mít námitky.
Tradice vztahů s Moskvou
Nová ruská dohoda s Chartúmem navazuje na loňskou návštěvu generála Mohameda Hamdana Dagaly, místopředsedy junty a velitele polovojenských Sil rychlé podpory, v Moskvě.
„Pokud chce jakákoli země otevřít základnu a je to v našem zájmu a neohrožuje to naši národní bezpečnost, nemáme problém jednat s kýmkoli, ať už s Ruskem nebo s někým jiným,“ řekl po návratu.
Ačkoli Moskva výrazně utrácí za válku na Ukrajině, Vladimir Putin se snaží rozšiřovat působnost i v nestabilních regionech a konfliktních zónách v Africe, včetně Mali, Libye a Středoafrické republiky. Využívá prodeje zbraní, dezinformačních kampaní a zejména žoldnéřské skupiny vagnerovců, což Kremlu zajišťuje vliv i vzhledem k jeho nepatrným přímým zahraničním investicím na kontinentu.
Vagnerovci v Africe
Zlato, diamanty, vodka, cukr – výběr surovin, které Prigožinova skupina generuje nebo prodává v Africe, a získává tak finance mimo jiné i na akce na ukrajinské frontě. Vliv vagnerovců tak na kontinentu dále roste.
Na africkém kontinentu probíhá mocenský boj zejména mezi Čínou, USA, bývalými koloniálními mocnostmi Británií a Francií a menšími hráči, jako je Turecko a státy Perského zálivu. Rusko se do hry zapojilo až v posledních letech právě prostřednictvím vagnerovců, kteří navíc podporují znesvářené režimy, přičemž po sobě často zanechávají obvinění z nevýslovných zvěrstev.
Američtí a francouzští představitelé vyjádřili znepokojení nad zvěrstvy páchanými vagnerovci například v Mali. Tamní vojenská junta po předloňském převratu přerušila spolupráci se západními zeměmi v oblasti boje proti terorismu a začala posilovat vztahy právě s Ruskem.
Ruští žoldáci operují také ve Středoafrické republice (SAR), kde nedávno utrpěli těžké ztráty i v bojích mezi vládními jednotkami a rebely o kontrolu nad lukrativními zlatými doly (psali jsme zde).
V roce 2017 se prezident SAR Faustin-Archange Touadéra obrátil na Rusko se žádostí o pomoc při stabilizaci země zmítané konfliktem a do země se postupně dostaly až dva tisíce ruských žoldáků.
Vagnerovci od té doby brání jeho režim proti postupným útokům rebelů na hlavní město Bangui a výměnou za to drancují nerostné bohatství země. Skupina rovněž během let čelila mnoha obviněním z porušování lidských práv a vražd civilistů.
Přímo v Súdánu působí vagnerovci od roku 2017, kde si zajišťují lukrativní koncese na těžbu zlata a poskytovali politické poradenství Bašírovi před jeho odstavením od moci. Vagnerovci se v Súdánu těší nadstandardnímu zacházení. Díky němu získala organizace přístup k lukrativní těžbě zlata. Uvádí to nedávná zpráva francouzského deníku Le Monde a investigativní skupiny OCCRP.
Uniklé dokumenty, včetně smluv, dopisů a interních poznámek ukazují, že temný ruský podnikatel Jevgenij Prigožin, který za vagnerovci stojí, vlastní firmu M Invest, pod kterou patří súdánská společnost Meroe. A právě M Invest zaplatil miliony dolarů skupině provozované súdánskou vojenskou rozvědkou. Mezi stranami kvetl obchod s povoleními k pobytu i se zbraněmi.
Nové základny v Asii
Neklidnou oblastí v centru zájmu několika mocností je také Jihočínské moře. Díky dohodě s Filipínami budou mít Američané přístup k dalším tamním vojenským základnám. A Čína začíná mít silný pocit, že ji USA obkličují ze všech stran. Státy v regionu jsou ale ke spojenectvím motivované zejména čínskými hrozbami.
Společnost M Invest tak podle analýzy poskytuje krytí právě pro operace Vagnerovy skupiny v Súdánu, zatímco získává licence na těžbu zlata v zemi s třetími největšími zásobami této nerostné suroviny na celém kontinentu.
Na všechny strany
Debaty o ruské námořní základně v Súdánu se přitom v průběhu let nakláněly různými směry. Ještě v červenci minulého roku představitelé amerických služeb pro Foreign Policy uváděli, že z ruské naděje na zřízení námořní základny v Súdánu pravděpodobně sejde.
Američané původně věřili, že ruské námořní ambice v Rudém moři narazí na složitou vnitřní dynamiku v súdánském vojenském vedení.
„Myslím, že súdánská armáda se snaží hrát na všechny strany,“ řekl tehdy Joseph Siegle, ředitel výzkumu v Africkém centru pro strategická studia. „Chtějí s Rusy flirtovat, ale zároveň si myslím, že si armáda uvědomuje, že Rusové toho moc nepřinášejí, že jakékoli peníze, jakýkoli investiční kapitál, budou muset přijít od západních dárců, kteří se vrátí na palubu.“
Přestože se generál Mohamed Hamdan Dagalo, známý jako Hemeti, s Moskvou spřátelil, vůdce převratu a faktická hlava státu generál Abdal Fattáh Burhán se snaží vyhnout znepřátelení Západu a svých dalších klíčových spojenců v regionu, včetně Egypta.
„Považujeme za nepravděpodobné, že by dohoda o Port Sudan byla v dohledné době uzavřena. Rusko se potenciálně snaží hledat jiné možnosti, pokud by Port Sudan nevyšel,“ uváděl minulý rok představitel amerických zpravodajských služeb, který pro Foreign Policy promluvil pod podmínkou anonymity.
Neoficiální ruská kolonie
Džibutsko dnes představuje důležitý dopravní uzel na východě Afriky, a mají o něj proto zájem světové velmoci. V historii to bylo také jediné území na kontinentu, kde vznikla ruská kolonie, byť neoficiálně.
„Rusko v posledních letech pravděpodobně získalo v Africe větší vliv než kterýkoli jiný vnější aktér,“ dodal Joseph Siegle.
Rusko není jedinou zemí, která usiluje o větší přístup do přístavů v Rudém moři. Do boje se zapojily také Spojené arabské emiráty, které předložily dohodu o přístavu v hodnotě 6 miliard dolarů, který by konkuroval přístavu Port Sudan.
Rudým mořem projde ročně až 30 % světové kontejnerové dopravy, píše britský deník The Times. Námořní základna by mohla Rusku umožnit omezit lodní dopravu, pokud by se někdy dostalo do války se Západem.
Region je už nyní přetížený. V Džibutsku, které je vstupní branou do Rudého moře, se nacházejí čínské, francouzské, italské a japonské vojenské základny. V zemi je také jediná stálá základna USA v Africe.
