Promluvili lidé, kteří odpálili Nord Stream. Za bouře pracovali v úplné tmě

Čtyři roky po šokujícím výbuchu u plynovodu Nord Stream v Baltském moři vyšla reportérovi deníku The Wall Street Journal Bojanu Pancevskému kniha založená na rozhovorech s účastníky této operace.

Kniha The Nord Stream Conspiracy všechny aktéry označuje jen přezdívkami, například Kapitán, Plukovník, Cousteau, Freya nebo Iceman. Pancevski, který pochází z bývalé Jugoslávie a umí rusky, se k nim přes své kontakty na Ukrajině dostal a na základě jejich výpovědí zmapoval – jak sám píše – největší podmořskou sabotážní akci v moderní historii.

Německé státní zastupitelství zatím ze zničení plynovodů obžalovalo Ukrajince, kterého německá média označují jako Serhije K. (v Německu se nesmějí zveřejňovat celá jména obžalovaných).

Dalšího Ukrajince Volodymyra Z. zadržela v souvislosti s německým vyšetřováním útoků na plynovody chorvatská policie. Německo žádalo také o vydání dalšího Ukrajince z Polska, tamní justice jej ale propustila z vazby a dovolila mu vrátit se na Ukrajinu.

Podle Pancevského plán odpálení potrubí vymyslela skupina důstojníků ukrajinské rozvědky SBU. Oslovila několik potápěčů, kteří mají za sebou zkušenosti z Karibiku nebo Jihočínského moře. S žádostí o finanční podporu se obrátili na několik ukrajinských obchodníků a podnikatelů. Do akce se nakonec pustila sedmičlenná skupina – šest mužů a jedna žena.

Hledali vhodnou loď v půjčovnách ve Švédsku a Německu, potřebovali plavidlo s dekompresní komorou. Takové nesehnali, takže se museli obejít bez ní. Volba padla na loď Andromeda, kterou nabízela k pronájmu společnost Mola Yacht v Rostocku. Zapůjčení na necelý měsíc stálo 12 tisíc eur.

Ukrajinský tým provezl výbušniny v uzavřených kontejnerech přes polskou hranici a s Andromedou vyplul 7. září z malého přístavu Wiek na německém ostrově Rujána. Pak pokračovali k dánskému Bornholmu, kde našli místo, kam k potrubí položit výbušniny. Kvůli zhoršenému počasí ale zahájili první ponor až 11. září.

Potopili se do hloubky 80 metrů, kde je už naprostá tma. „Plynovody vypadaly jako nekoneční, spící hadi na mořském dně,“ cituje autor jednoho z potápěčů.

První bombu nastavili k explozi na 26. září. Celkem plánovali osm ponorů, ale znovu museli kvůli bouři a vlnám práci přerušit. Dokonce je rozbouřené moře donutilo odplout do malého švédského přístavu Sandhamn.

Počasí se nelepšilo, ale i přes velké nebezpečí Ukrajince tlačil čas, takže práci museli dokončit. Naposledy vypluli do „akce“ 22. září ve čtyři ráno. Vše se podařilo a o den později vrátili plavidlo do půjčovny v Rostocku.

Z knihy také vyplývá, že druhá skupina Ukrajinců se pokusila odpálit plynovod TurkStream v Černém moři, který vede z Ruska do Turecka. Půjčila si loď v Rumunsku, ale vzhledem ke kontrolám na pobřeží se nedostala k plynovodu, navíc podle smlouvy loď s názvem Santa Lucia nesměla opustit rumunské vody.

„Možná je dobře, že se tato akce nevydařila. Na rozdíl od Německa, které stále podporuje Ukrajinu, by reakce Turecka a tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana byla asi mnohem horší,“ cituje Pancevski jednoho z účastníků operace.

Šéf týmu, který měl „na starosti“ TurkStream, se ještě narychlo přesunul ke skupině, která kladla nálože pod Nord Stream. Cestu od Černého moře k Baltskému moři přerušil podle knihy 19. září dopoledne v Brně, kde přesedl do jiného auta.

Skupina s Andromedou připlula do polského Kolobrzegu, aby tam tohoto muže vyzvedla. To se operaci málem stalo osudným. Správce polského přístavu totiž slyšel, že posádka mluví jazykem, který mu připomínal ruštinu, takže pojal podezření a informoval policii.

Hlídka přijela a kontrolovala doklady. Ukrajinci měli falešné rumunské a bulharské pasy, na které si Andromedu půjčili, a policie neshledala nic nezávadného. „Modlili jsme se, aby policisté náhodou neznali nějaká bulharská a rumunská slova a nezkoušeli nás,“ řekl novináři jeden z Ukrajinců.

Potápěči dali k Nord Streamu celkem čtyři nálože, každá vážila podle německých vyšetřovatelů zhruba 27 kilogramů. První exploze se ozvala 26. září krátce po druhé hodině ráno. K místu vzlétla dánská stíhačka F-16, jejíž posádka pořídila známé snímky gejzírů na hladině moře.

Zatímco polská vláda neskrývala nad zničením plynovodu radost a americký ministr zahraničí Antony Blinken událost označil za šanci odstřihnout se od ruského plynu, náčelník generálního štábu americké armády Mark Milley telefonoval do Kyjeva svému protějšku Valeriji Zalužnému. Ptal se ho, zda jde o ukrajinskou akci a zda o tom něco věděl. Zalužnyj na obě otázky odpověděl, že ne. Doteď stejně odpovídá také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.

V Postupimi začali na případu pracovat vyšetřovatelé ze Spolkové policie (Bundespolizei). Projeli si všechny půjčovny lodí v Německu a hledali něco podezřelého. V Rostocku narazili na Andromedu, půjčenou na Bulhara Michaila Popova a Rumuna Stefana Marcua. Tak se dostali přímo k lodi, na které forenzní experti odebrali vzorky. Našli otisky na plastové lahvi, zbytky jídla, krev, ženské vlasy a také stopy po výbušninách.

Dál hledali na záběrech z bezpečnostních kamer a sháněli svědky, kteří mohli posádku Andromedy vidět na německém, dánském nebo švédském pobřeží. Nakonec jim pomohla silniční kamera na Rujáně, která nahrává automobily při překročení rychlosti.

Když zadali tvář řidiče do rozpoznávací aplikace, „vyplivlo“ jim to ukrajinského potápěče. Prozkoumali jeho sociální sítě, a tak se dostali na stopu dalších účastníků akce.

Zatím to ale vypadá, že v dosahu německé justice budou jen dva. Už zmiňovaní Serhij K. a Volodymyr Z. Ukrajina nikoho nevydá a stejně tak Polsko. „Stydět by se měli ti, kteří plynovod postavili. Ne ti, kteří ho zneškodnili,“ řekl v televizi polský premiér Donald Tusk.

V Německu to přece jen vidí jinak. „Vnitropoliticky je to, řekněme, výbušné téma. A voda na mlýn pro ty, kteří zastávají názor, že v zájmu Německa je spolupracovat s Ruskem a nepomáhat Ukrajině. Proto bude důležité, aby podezřelí byli předáni německé justici a aby proces byl transparentní,“ řekl Seznam Zprávám Kai-Olaf Lang, expert na střední a východní Evropu, který působí v Berlíně v Německém institutu pro bezpečnostní a mezinárodní politiku (SWP).