Expert: Rusko na tom není tak zle, aby muselo hledat okamžitou cestu z války

Když na konci února Vladimir Putin oznámil „speciální vojenskou operaci“ a ruské jednotky se daly do pohybu směr Ukrajina, dalo se jen stěží odhadnout, jak dlouho se celý konflikt povleče. Uběhly již tři měsíce a válka na východě Evropy stále nekončí. Jejím hlavním středobodem se ovšem v posledních týdnech staly proruskými separatisty ovládané regiony.

„Myslím si, že v horizontu týdnů může dojít na postupné ukončení velké strategické ofenzivy Ruska na Donbase – ať už úspěšné, nebo neúspěšné,“ odhadl v rozhovoru pro Seznam Zprávy výzkumný pracovník Peace Research Center Prague při Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy Vojtěch Bahenský. „Nejpravděpodobnější varianta je podle mě ale stále ta, že se fronta na nějaký časový úsek relativně stabilizuje a my uvidíme, jak obě strany využijí času do další větší operace,“ dodal analytik, s jehož odborným pohledem redakce vývoj války sleduje dlouhodobě.

Podle Bahenského může nyní svět od konfliktu na Ukrajině čekat prakticky cokoliv.

V jaké fázi války se momentálně Rusko a Ukrajina nacházejí? Mohl by se konflikt blížit konci?

Nemyslím si, že by se konflikt blížil ke konci. Optimistická varianta, která zároveň není nepravděpodobná, je, že se Rusko blíží ke kulminaci ofenzivy na Donbase. Kulminací myslím moment, kdy síly už nemají kapacity dál útočit a postoupily tak daleko, jak v danou chvíli mohou a před dalším postupem potřebují přestávku k obnově sil.

Důležité je, že se k tomu blížíme, ale myslím si, že tam ještě úplně nejsme. Speciálně v oblasti Severodoněcku je situace hodně napjatá. Samozřejmě to stále znamená, že jde o velký ukrajinský úspěch, protože před dvěma měsíci jsme se bavili o tom, že hrozí, že by celé ukrajinské síly na Donbase mohly být obklíčeny. To, domnívám se, v tuto chvíli nehrozí.

Stále nicméně hrozí nějaké menší obklíčení nebo obsazení Severodoněcku, což by pro Ukrajinu bylo nepříjemné. Znamenalo by to totiž, že Rusko částečně dosáhne svého pravděpodobného cíle v této fázi války – obsazení Luhanské oblasti v původních administrativních hranicích.

V tuto chvíli se už nejspíše blížíme ke konci těchto ruských ofenzivních operací, Rusko už se na řadě míst fronty opevňuje. To, že v horizontu týdnů ruská ofenziva skončí, ale nemusí nutně znamenat, že v budoucnu nepřijde další. Konflikt tím zdaleka nekončí.

Co je důvodem?

Žádná strana v tuto chvíli nemá úplně silnou motivaci konflikt ukončit, respektive konflikt se nedá ukončit, pokud se obě strany v nějaké míře neshodnou, že ani jedna nechce v konfliktu pokračovat.

Ukrajina může stále čekat na další velké dodávky zbraní, pokračující výcvik mobilizovaných rezerv a postavení nových jednotek. Dopad sankcí na ruskou ekonomiku a společnost navíc dále poroste. Rusko sice kontroluje nezanedbatelnou část ukrajinského území a brání Ukrajině v přístupu k mezinárodního obchodu, ale Ukrajina stále má naději na zvrácení ruských teritoriálních úspěchů vojenskou silou.

Na druhé straně teze o tom, že ruská armáda na tom už v tuto chvíli není dobře, jsou podle mého oprávněné. Zároveň si ale nemyslím, že je na tom tak špatně, aby Rusko z konfliktu muselo hledat okamžitou cestu ven nebo riskovat absolutní kolaps svých sil.

Jak jste již zmínil, Rusko se nyní spíše opevňuje. Připravuje se tedy na defenzivní válku? Může Ukrajina přejít do protiútoku?

Přejít do protiútoku jde vždy, otázka však je, jestli je to dobrý nápad či jestli to bude úspěšné. U protiútoků musíme rozlišit jejich rovinu, tedy jestli se jedná o protiútok operační, nebo strategický. Nějaké operační protiútoky probíhají už teď a z ukrajinské strany probíhaly po velkou část této takzvané druhé fáze války.

Pokud se budeme bavit o strategické protiofenzivě, tedy velké ofenzivě s cílem osvobodit velkou část ukrajinského území, je to možné. Platí tu ale to samé, co připomínám vždy – o stavu ukrajinských sil toho víme relativně málo, respektive rozhodně méně než o silách ruských.

Je tedy těžké soudit, jestli jsou, nebo nejsou ve stavu, v jakém by něco takového mohly provést.

Ruské síly mohou být vyčerpané z útoků a tedy zranitelné. Pokud ruská ofenzíva na východě Ukrajiny selže, či naopak uspěje, ale za cenu přílišného vyčerpání se, tak nějaká protiofenzíva v této oblasti vůbec není nepravděpodobná.

Jsou další takové oblasti?

Druhá oblast, o které se mluví, je oblast Charkova, kde Ukrajinci už skoro jistě drží předmostí na druhé straně Doněcu. Nevíme ale, jak tam dále ukrajinské útoky probíhají, mohly by nicméně potenciálně ohrozit logistiku ruských sil.

Třetí oblast, o které se spekuluje, což je pro Ukrajinu i politicky důležité, je velká ofenzíva na jihu u Chersonu. Panují obavy, že tam bude pokračovat masivní ruská represe vůči proukrajinským silám a že budou sílit snahy Ruska o připojení oblasti.

Pro Ukrajinu by bylo výrazně lepší, aby oblast osvobodila a narušila tyto snahy dříve, než Rusko celý proces dokončí. Zároveň by tam však ofenzíva byla velmi náročná. Už týdny se mluví o tom, že se zde ruské síly zakopávají a celé se to v podstatě blíží zákopové válce, kterou známe z posledních osmi let na Donbasu.

Prolomit takový systém může být obtížné. Je to takticky náročnější, vyžaduje to více techniky atd. Pokud ovšem tohle prolomí, mohli by dosáhnout nějakého taktického nebo operačního úspěchu v tom smyslu, že by třeba odřízli část ruských sil na západním břehu Dněpru.

U načasování protiútoků je nicméně důležité si uvědomit, že obě strany samozřejmě uvažují o tom, jaká jsou pro a proti okamžitého jednání, nebo vyčkávání.

Ukrajinci by teď mohli uvažovat v tom smyslu, že je lepší počkat, jelikož jsou čím dál tím silnější, přicházejí jim západní zbraně, cvičí další vojáky. Mohou si říkat, že když podniknou protiútok za měsíc, budou na tom mnohem lépe a budou úspěšnější.

Na druhé straně ale mohou přemýšlet tak, že pozdějším útokem nechají prostor Rusku, aby se víc opevnilo a potenciálně pak mohou dorazit i ruské posily. Ruský průmysl se mezitím také může více přizpůsobit sankcím, začít efektivněji produkovat a opravovat zbraně, a rozhodnout se tak pro dřívější ofenzivu.

Ruská armáda ve válce neměla příliš dobrý nástup, dokázala se během toho čtvrt roku vzchopit? Je teď v lepší pozici?

Jak jsem zmiňoval, už když jsme spolu mluvili před dvěma měsíci, v první fázi války byly v případě problémů ruské armády důležité tři věci. První: že ruská armáda byla nasazena způsobem, pro který necvičila a který do značné míry stál na nerealistických předpokladech ohledně Ukrajiny a názoru Ukrajinců.

Zároveň se ruská armáda v nějakých operačních taktických věcech ukázala jako nepřipravená, což může být tím, že se o tom dozvěděla na poslední chvíli, a neměla tak čas se připravit.

No a za třetí se samozřejmě ukázaly nedostatky v ruské armádě týkající se logistiky, údržby techniky, komunikace nebo systémů velení.

Myslím si, že první z těch tří problémů byl relativně vyřešený v tom, že ruská armáda už víc operuje tak, jak by sama chtěla, a její postup je výrazně opatrnější, pomalejší a velkou roli nyní hraje dělostřelectvo.

Většina problémů se ale nedá odstranit okamžitě. Systémy řízení a velení se za dva měsíce překopat nedají, systém přípravy vojáků se – pokud všechny vojáky máte nasazené v boji – nedá řešit skoro vůbec a celý překopat nejde ani systém logistiky. Navíc je tu problém, že ve válce máte spoustu zpětnovazebních systémů.

Ty se projevují jak?

Často platí, že čím víc se vám daří, tím víc se vám bude dařit i nadále a čím méně se vám daří, tím méně se vám bude dařit i nadále.

Pokud Rusové utrpěli těžké ztráty na začátku, výrazně je to handicapuje i pro další fázi války. Není to jen o tom, že by měli méně vojáků. Ztratili i kohezi jednotek, které už nyní nejsou skupinami lidí, kteří spolu cvičili, sloužili a znají se.

Vojáci také nepochybně ztratili morálku a budou nyní hůře motivovaní. Takovou dynamiku je komplikované zvrátit. Ukrajincům zase v momentě, kdy se jim začalo dařit, stoupla morálka a přišel optimismus, že to zvládnou.

Pro Rusy je teď samozřejmě jednodušší třeba logistika, jelikož se stáhli z velké části severní Ukrajiny, kde byly jejich logistické trasy pod těžkými útoky. Obecně si ale nemyslím, že by na tom ruské síly byly dramaticky lépe.

Jedna z věcí, co se začíná pozorovat a je i docela zajímavá, je ta, že se na ruské straně začínají objevovat podobné adaptační mechanismy, které jsme pozorovali u Ukrajinců. Spoustu vybavení, jako jsou vysílačky nebo noční vidění, vojákům ze sbírek posílají Rusové. Stejně tak byly na ruské straně zaznamenány improvizace se shazováním granátů z komerčních dronů.

To znamená, že nějaký vývoj a učení se za pochodu na ruské straně vidět je, ruská armáda ale nedostala moc času na to, aby se z první fáze války zotavila. To je i vcelku logické, protože čas nehraje v její prospěch – čím déle ruská armáda čeká, tím silnější Ukrajinci jsou.

Objevily se zprávy, že Rusko na Ukrajině nejspíš ztratilo třetinu svých pozemních sil. Jak moc reálná je vyhlídka na mobilizaci? Pomohli by si tím?

Všechny takové výpočty jsou dost složité, protože bojová síla se těžko počítá. Počítáte na počet vojáků, nebo počet techniky? Jak vážíte různé typy techniky, jak vážíte různé typy vojáků? Proto bych před těmito jednoduchými kalkulacemi trochu varoval.

Druhá věc je mobilizace. Ruským silám skutečně chybí pěchota. Ta je přitom důležitá, protože i když Rusko mělo výhodu v technice, ta technika nemůže dobře operovat bez podpory pěchoty.

Mobilizace by s tím pomohla, otázkou ale je, jak moc. Musíme se ptát, jak dlouho by trvalo vycvičit záložníky, kteří by byli povoláni, jak by se je podařilo integrovat do stávajících jednotek a jak by byli motivovaní. Otázkou je zároveň i to, jakou má Rusko reálně kapacitu takový výcvik realizovat a kolik vojáků dokáže v danou chvíli cvičit.

Sovětská armáda byla stavěná jako branecká a byla připravena pro případ války vstřebat v krátkém časovém úseku velký počet vojáků, pro které měla připravené korpusy jednotek, do kterých měli být doplnění. Rusko ale v tuto chvíli takové možnosti nemá, a nějaká totální mobilizace je tak velmi nepravděpodobná. Nemluvě o tom, že následně potřebujete vybavení, které těmto vojákům dáte, a potřebujete mít prostory, kde je ubytujete nebo kde je budete cvičit.

Zároveň by to v Rusku mohlo být nepopulární rozhodnutí. Vyžadovalo by to přiznání toho, že na Ukrajině skutečně probíhá velká válka a že stávající kapacity jsou nedostatečné. Ruské politické vedení má – stejně jako v případě jiných zemí – tendenci vyhýbat se takovým nepříjemným rozhodnutím.

Je ale otázka, jak dlouho může v oddalování rozhodnutí pokračovat. To bude u ruské strany záležet jak na míře ztrát a vyčerpání sil, tak i na úspěšnosti snah o získání vojáků nabízením tučných finančních bonusů.

Na druhé straně pak může být k částečné mobilizaci ruské vedení dohnáno ukrajinskými úspěchy na bojišti, byť v takovém případě může mobilizace přijít pro Rusko pozdě.

Na Ukrajinu už přišlo hodně vojenského vybavení, dokázala by nyní Ukrajina být soběstačná, kdyby Západ polevil?

Myslím, že Ukrajina bude i nadále masivní dodávky potřebovat, minimálně pak dodávky munice. Ostatně jeden z důvodů, proč je klíčové, že na Ukrajinu začaly být dodávány zbraňové systémy západní provenience, je, že Západ je pro ně výrazně lépe schopen dodávat i munici. Její spotřeba bude obrovská, a to i v případě, že válka poleví a bojové linie se stabilizují.

I když nastane pat, obě strany budou dále ztrácet techniku a spotřebovávat především dělostřeleckou munici. Ukrajina krom toho chce vyzbrojit další útvary. S pokročilejšími zbraňovými systémy, které se na Ukrajinu dodávají, také bude otázka, do jaké míry je Ukrajinci budou schopni sami udržovat nezávisle na pomoci Západu. Možná je budou muset poslat na Západ kvůli údržbě, nebo minimálně dostávat náhradní díly.

Nemyslím si, že by Ukrajina v tuto chvíli byla nezávislá na tom, zda ji Západ bude dál podporovat.

Nemluvě o ekonomické rovině, kde je pro ni válka samozřejmě katastrofou a její další ekonomické fungování bude ve velké míře záviset na západní podpoře.

Pokud má Ukrajina udržet současné obranné úspěchy a zahájit rozsáhlejší protiútoky, západní podpora musí pokračovat.

Jak nyní vypadá informační válka? Když jsme spolu mluvili po prvním měsíci války, zmiňoval jste možnost, že se časem neúčinnost ruských informačních operací změní, jelikož jsme ve fázi první emotivní reakce. Došlo k tomu?

Myslím si, že účinnost se o tolik nezvýšila, respektive je otázka, co ohledně Ukrajiny zařadíme do informační války. Je řada věcí, které Rusko dělá dlouhodobě a jejich úspěšnost možná do takové míry nesouvisí s válkou. Zatím ale nemám pocit, že by Rusko bylo nějak výrazně úspěšnější ohledně změny západního veřejného mínění o tom, kdo je na Ukrajině agresorem.

Na druhou stranu, pokud jde o nějaké podrývání stability Západu a západních společností v souvislosti s inflací a ekonomickými problémy, které mohou podlomit ochotu dále podporovat Ukrajinu v pokračování v konfliktu, tam může mít Rusko větší úspěch. V tomto ohledu ruská propaganda už skutečně benefituje z toho, že už měla možnost se nějak adaptovat na vývoj událostí, na který předtím nebyla připravena.

Zároveň je třeba si uvědomit, že dominantní postoj k ruské invazi, a tedy i receptivita k ruské propagandě, se výrazně liší napříč různými regiony. Pohled na třetí svět, především Indii, Írán, arabský svět nebo Afriku, kde jsou silné antipatie vůči Západu, odhaluje velmi odlišný obrázek.

Co ještě můžeme od války čekat?

Čekat můžeme skoro cokoliv. Myslím si ale, že v horizontu týdnů může dojít na postupné ukončení velké strategické ofenzivy Ruska na Donbase – ať už úspěšné, nebo neúspěšné. Úspěšný konec by znamenal, že skutečně obklíčí a obsadí minimálně město Severodoněck. Neúspěšný by vypadal tak, že vše zůstane zhruba tam, kde jsme teď.

Zároveň – nebo o něco později – začnou nějaké ukrajinské protiútoky. Také si ale myslím, že nejpravděpodobnější varianta je stále ta, že se fronta na nějaký časový úsek relativně stabilizuje a my uvidíme, jak obě strany využijí času do další větší operace.

Jako další krok je pak podle mého názoru pravděpodobnější spíše ukrajinská ofenziva než ruská. Myslím si, že Ukrajina je v ohledu realizování strategické protiofenzivy v lepší pozici než Rusko. Tohle je ale limit toho, kam až jsme schopni dohlédnout.

Dlouhodobě se pak samozřejmě hovoří o tom, že na podzim začnou přicházet vážné problémy pro ruskou ekonomiku, protože její stávající zdánlivé udržování v relativním zdraví nemůže fungovat navěky.

Rusko nicméně může spoléhat na to, že západní jednota a ochota udržovat Ukrajinu ekonomicky a vojensky při životě s časem poklesne. Dále také může spoléhat na to, že ruská schopnost působit ekonomické problémy v Evropě vzroste s nastávající topnou sezónou, a Rusko tím pádem bude v lepší vyjednávací pozici.

To se ale bavíme o dlouhém výhledu, který samozřejmě může být učiněn zcela irelevantním situací na bojišti. Pokud by třeba Ukrajina v létě uspěla s velkou protiofenzivou u Chersonu a postupovala by na Krym, všechny tyhle úvahy trochu pozbydou smyslu.