Článek
„Kapitán a hotelový manažer nám dnes oznámili, že musíme z lodi odejít do dvou hodin odpoledne. Odcházejí všichni. Nevíme, co bude dál,“ říká do kamery Paul Montoya, zatímco sedí s manželkou Lynn v kajutě mezi sbalenými kufry. Video natočili v úterý pro svůj kanál na YouTube, na kterém cestu od začátku dokumentovali.
Osmašedesátiletý Paul a o čtyři roky mladší Lynn z amerického Wyomingu kvůli plavbě prodali svůj dům i auta. Kabina na lodi Villa Vie Odyssey je stála 179 tisíc dolarů a každý měsíc k tomu platili dalších zhruba šest tisíc na poplatcích. Na moři chtěli strávit důchod.
„Strávili jsme spoustu času podnikáním a výchovou dětí. Tohle jsme brali jako skvělou příležitost poznat svět,“ řekl Paul agentuře Reuters. Lákalo je hlavně pomalé tempo. Loď kotvila v přístavech až tři dny a cestující tak měli dostatek času na poznání okolí.
Ještě víc do plavby vložili Kit a Randy Cassinghamovi. I oni prodali dům a téměř všechno, co měli. Za kabinu podle svých slov zaplatili 370 až 380 tisíc dolarů a měsíčně dalších sedm tisíc. Uvidí ty peníze ještě? „Ne, ne, ne,“ odpověděla Kit americké televizi NewsNation.
Šest hodin na odchod
Floridská firma Villa Vie Residences, která loď provozuje, v úterý ráno oznámila, že pozastavuje provoz. Na palubě bylo 203 cestujících, většinou Američanů, a 156 členů posádky. Cestující museli do odpoledne opustit loď v kambodžském přístavu Sihanoukville. Vzít si mohli domácí zvířata a jen to, co unesli.
Firma krok zdůvodnila cenou paliva, která po vypuknutí války s Íránem prudce vzrostla. Lodní palivo se nakupuje po tunách a Odyssey ho podle šéfa firmy Mikaela Pettersona spálí 700 až 800 tun měsíčně. Před válkou za tunu platili zhruba 700 dolarů, teď až tři tisíce. Jen za palivo tak firma podle něj místo zhruba 400 tisíc dolarů měsíčně utrácela kolem dvou milionů.
Varovné signály
Cestující tvrdí, že varovné signály sledovali už déle. Společnost podle Montoyi poprvé žádala cestující o půjčku na palivo už v dubnu. „Spousta lidí přispěla s tím, že jim peníze vrátí i s úroky. Žádné úroky ale nepřišly. V tu chvíli jsme věděli, že to bude problém,“ říká. Další komplikace nastala v Singapuru. Firma tu podle Cassinghamové v srpnu oznámila, že nemá dost paliva na vyplutí. Cestující se na něj složili.
Následovaly další incidenty. Zhruba před třemi měsíci začal vypadávat internet a v Kambodži už nefungoval vůbec. Zhoršila se i kvalita jídla. „Věděli jsme, že firmě docházejí peníze,“ říká Paul. „Varovné signály jsme viděli celou dobu,“ dodává Cassinghamová.
Podle Montoyových za konec plavby nemůže jen válka mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem. Firma řadě lidí prodala kabiny s tím, že nebudou platit žádné měsíční poplatky. Na těch tak vybírala jen kolem 700 tisíc dolarů měsíčně, provoz lodi přitom podle Montoyi stál přes tři miliony.
„Prostě to nefungovalo. Věděli jsme, že jednou budeme muset přestat plout. Jen jsme nevěděli kdy,“ říká. Potíže plavbu provázely od začátku. Ze severoirského Belfastu měla loď vyplout v květnu 2024, kvůli opravám ale vyrazila až o několik měsíců později. Během tří a půl roku slibovala 425 zastávek ve 147 zemích.
Co teď?
Firma v úterý uvedla, že se snaží restrukturalizovat a získat nový kapitál. Dohoda ale zatím neexistuje a výsledek je podle ní nejistý. Petterson řekl CBS, že firma chce požádat o ochranu před věřiteli podle kapitoly 11 amerického zákona o úpadku. Ta firmě umožňuje fungovat dál a pod dohledem soudu se mezitím dohodnout s věřiteli, kdy a kolik peněz jim splatí. Lidé, kteří za kabiny zaplatili, by patřili mezi věřitele. Ti, kteří nemají žádné zajištění, ale v takových řízeních obvykle čekají dlouho a dostanou jen část peněz.
Firma také tvrdí, že pomáhá cestujícím najít dočasné ubytování. Cassinghamová to odmítá: „Neplatí vůbec nic. Jídlo i ubytování si tady hradíme sami.“ Loď s posádkou má podle kambodžských úřadů v sobotu natankovat a odplout. Kam, zatím není jasné.
Montoyovi nyní bydlí v hotelu v kambodžském Sihanoukvillu. Chtějí žít z peněz, které měli vyčleněné na měsíční poplatky, a nějaký čas poté strávit v Malajsii. Peníze vložené do lodi už nečekají. Lynn nejvíc mrzí příspěvky, které dali na palivo, aby loď mohla plout dál. „Ty peníze jsou také pryč. Je těžké o ně přijít. Ale zároveň to beru tak, že jsme 17 měsíců jezdili na ta nejúžasnější místa a potkávali ty nejúžasnější lidi,“ uzavírá.
