Číně na moři rostou svaly, svět udivuje rychlostí. A Trump se bojí

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Minimální, pokud vůbec nějaká, pomoc Evropě v případě jejího napadení Ruskem. Podstata tajného memoranda, určeného pro zaměstnance Pentagonu. Dokument s názvem Průvodce prozatímní národní bezpečností strategií unikl do Washington Post. A mnohem častěji než o Rusku je v něm řeč o jiné hrozbě - Číně.

Po výpadech Elona Muska, J.D. Vance či po Trumpových – již naplňovaných – hrozbách zavedení trestných cel vůči EU by se mohlo zdát, že za snahou současné administrativy přenechat bezpečnost Evropy na bedrech samotných Evropanů je ideologická nenávist. Méně už se mluví o motivu, který má na rozhodování Trumpova Washingtonu zcela zásadní podíl: o strachu.

Jestliže Bílý dům hlasitě kritizuje spojence za to, že nechali své armády finančně vyhladovět a spoléhali se na sílu amerického partnera, američtí politici se zároveň obávají, že zaspaly i samotné Spojené státy. Snaha odpoutat se od Evropy je vedena obavou, že americká armáda, přestože stále jednoznačně nejsilnější na planetě, ztrácí oproti Číně. A to zejména v oblasti, kde USA po desetiletí naprosto neměly konkurenta: na moři.

Skoro 400 tisíc mužů a žen v uniformách. Přes dva a půl tisíce letadel. Více letadlových lodí, než kolik jich mají k dispozici všechny ostatní námořní mocnosti dohromady. Podobná dominance i ve sféře jaderných ponorek.

Výčet síly amerického námořnictva je úctyhodný. Od 2. světové války se zdálo nemožné, že by mu někdo mohl na moři čelit.

Minulá léta ale přinesla historický zlom. Už v roce 2021 samotný Pentagon poprvé přiznal: nejsou to Spojené státy, ale Čína, kdo disponuje nejpočetnějším námořnictvem. V daném roce to bylo 355 čínských proti 305 americkým plavidlům

K tomuto srovnání tehdy patřilo významné ale: americké lodě byly v průměru výrazně větší, jejich technika kvalitnější, posádky měly na rozdíl od svých čínských protějšků reálné zkušenosti z bojových nasazení. Washington se mohl utěšovat: kvalita vykompenzuje kvantitu, americká nadvláda na vlnách trvá.

Jenže i tato jistota postupně eroduje. Čína staví stále větší a kvalitnější lodě. Torpédoborec třídy 055 je podle analytika Business Insider a bývalého kapitána Chrise Carlsona „nejlepší, nebo druhá nejlepší hladinová loď na světě - podle kritérií, které zvolíte.“

Úspěšná konstrukce kontrastuje s nákladným a zatím nedořešeným trápením, ve které se změnila snaha nahradit stárnoucí křižníky amerického námořnictva. Pokus dostat na vlny 32 nových, přelomových lodí třídy Zumwalt, vybavených technologií stealth, vyústil v drahé fiasko. Pentagon nakonec objednal pouhé tři kusy. Každý z nich navíc stojí sedm a půl miliardy dolarů, čtyři pětiny toho, na co měla původně vyjít celá plánovaná více než třicetičlenná flotila.

USA také možná přijdou o jeden ze svých primátů. První satelitní snímky odhalily na začátku roku zahájení konstrukčních prací na plavidle označovaném zatím jako 004. Jde o první čínskou letadlovou loď, vybavenou jaderným pohonem. Pokud se současné odhady naplní, překoná svým výtlakem dosud největší válečné plavidlo planety, americkou letadlovou loď USS Gerald R. Ford.

K tomu, aby se čínské námořnictvo postavilo tomu americkému na otevřeném moři, je sice ještě daleko. Koneckonců i zmiňovaná letadlová loď 004 se nedočká spuštění na vodu před koncem desetiletí. V některých oblastech, jako jsou jaderné ponorky, mají Spojené státy dosud převahu pět ku jedné.

Jenže už teď má Čína v rukou mocnou zbraň: schopnost vyrábět a opravovat plavidla rychlostí, která tu americkou naprosto deklasuje.

Podle různých odhadů převyšuje kapacita čínských loděnic možnosti USA v poměru 200 až 230 ku jedné. Každý rok spustí Čína na vodu více lodí než celý svět dohromady.

Pravda, naprostou většinu tonáže představují civilní plavidla. I to ale podle sinologa Martina Hály z výzkumného centra Sinopsis odráží válečný potenciál Číny. „Největší problém představuje pro USA logistika, včetně komerční námořní dopravy, která se dá v případě konfliktu využít k zásobování vojenských sil. Tady USA výrazně zaostávají za ČLR. Peking navíc opakovaně demonstruje, že je schopen a připraven využít svou rozsáhlou obchodní, a dokonce i svou rybářskou flotilu k blokádám a podobným operacím bojového rázu,“ upozorňuje Hála.

Jak píší v Stephen Biddle a Eric Labs v eseji pro Foreign Affairs, je to právě síla domácího loďařského průmyslu a jeho schopnost nahrazovat ztráty, co může sehrát rozhodující roli v námořním válčení. Připomínají přitom zkušenost z druhé světové války. Do ní japonské námořnictvo vstupovalo jako kvalitnější a zkušenější oproti tomu americkému. Byla to ale síla amerického průmyslu, co japonskou námořní sílu nakonec udolalo. Situace, která připomíná současnost - jen USA teď hrají opačnou roli. „Spojené státy by měly sledovat Čínu jako svůj vlastní, děsivý obraz z minula,“ dodávají autoři.

„Je prokazatelné, že se chystáme na válku… Je před námi riziko války na několika frontách, riziko třetí světové války. A my nejsme připraveni.“

Slova Elbridge Colbyho, jednoho z nejvlivnějších mužů Trumpovy první i druhé administrativy. Jeho hlavní rada prezidentovi zní: soustředit se na Čínu a na to, že Peking stále více dohání americké vojenské schopnosti. „Strmý nárůst čínského jaderného arzenálu a rozmach čínského námořnictva patří mezi hlavní faktory, které podnítily některé stratégy kolem Trumpa, aby ‚prioritizovali‘ potenciální konflikt v západním Pacifiku před aktuálním konfliktem na Ukrajině,“ říká sinolog Hála.

Colby a jeho souputníci mohou poukázat na simulace, které v roce 2023 provedl výzkumný institut CSIS. Většina scénářů možného čínského pokusu zmocnit se válečnou akcí Tchaj-wanu sice skončila americkým vítězstvím, doprovázely je ale také těžké ztráty na americké straně. Podle jedné z variant by během prvních tří týdnů mohlo přijít o život přes 3 tisíce amerických vojáků, námořnictvo by ztratilo i dvě letadlové lodi.

Lidé okolo Colbyho varují, že situace se stále více vychyluje ve prospěch Číny. Institut CSIS poukazuje i na to, že by USA došla munice, zejména sofistikované řízené střely, už během prvního týdne konfliktu o Tchaj-wan. Dodávky munice Ukrajině (a zčásti i Izraeli) se pak pohledem zpoza Atlantiku jeví jako nebezpečné riziko. Jak řekl Trumpův stratég Colby, „obrana Ukrajiny je sice v americkém zájmu, ale je to zájem druhotný, ba výrazně druhotný, ve srovnání s Asií.“

Ideologický odpor některých lidí z Trumpova okolí vůči Evropě jistě hraje svoji roli. Jsou to ale i vážné obavy z katastrofálních následků tající rovnováhy moci v Asii, co velí Bílému domu rozvázat si v Evropě ruce.

Zmiňovaný uniklý dokument z Pentagonu sice nenaplňuje nejhorší obavy Evropanů – především pokud se bude Washington držet jeho linie, zůstane i nadále viset nad Evropou americký jaderný deštník. Jedno však z uniklého memoranda jasně vyplývá: případný konvenční útok Ruska na východní hranici NATO, například v Pobaltí, budou muset Evropané odrazit víceméně sami. Amerika bude šetřit síly na to, co považuje za velké finále, tedy na válku s Čínou.

Vlivný novinář Edward Lucas, který mezi prvními upozornil na agresivní povahu Putinova režimu, dlouhodobě tvrdí, že zná cestu k novému ukotvení euroamerické aliance. Vykročit na ni by od Evropy vyžadovalo postavit se pevně po bok USA v jejich přetlačování s Čínou. Přestože obrana Tchaj-wanu leží koneckonců výlučně na bedrech USA, jeho napadení by mělo katastrofální ekonomické dopady i na starý kontinent.

Do tohoto scénáře ale nezapadají ani obchodní zájmy evropských států v Číně, ani obchodní válka, kterou Donald Trump rozpoutává proti Evropě. V jejím důsledku naopak zaznívá v evropských metropolích stále častěji myšlenka, donedávna nevyslovitelná: že by čínská komunistická diktatura mohla být cenným spojencem Evropanů proti nevyzpytatelnému vládci z Washingtonu.