Proč tolik důstojníků? Kdo jsou Rusové, kteří zahynuli na Ukrajině

Ukrajinská armáda pravidelně sdílí aktuální informace o ztrátách v nepřátelských řadách. Podle nejnovějšího odhadu ukrajinského generálního štábu Rusko přišlo od začátku války až o 17 200 vojáků. Tyto informace ovšem není možné ověřit z nezávislých zdrojů.

Ruská strana se zveřejňování svých ztrát sveřepě brání. „Je to téměř státní tajemství,“ uvedl pro deník The Guardian jeden z ruských vojenských komentátorů, který si nepřál být jmenován. „Nevíme přesně [kolik lidí zemřelo] … v danou chvíli je lepší diskutovat o jiných otázkách,“ dodal.

Počet padlých vojáků, který Rusko aktualizuje jen velmi sporadicky, tak s největší pravděpodobností ukazuje realitu jinou, než jaká doopravdy je. Novinářka BBC Olga Ivshinová se proto rozhodla nevěnovat jenom číslům, ale zaměřila se na to, kdo se za nimi skrývá.

Přišla přitom třeba na to, že až 20 % všech oficiálně potvrzených ztrát tvoří důstojníci. „20 % je velmi vysoké číslo. Neznamená to ale nutně, že každý pátý ruský voják zabitý na bojišti je důstojník. Možná jsou důstojníci z bojiště odstraňováni rychleji, možná je jim věnován významnější prostor v místních zpravodajských oznámeních,“ vysvětluje na Twitteru Ivshinová, která analyzovala výroky ruských regionálních představitelů, zprávy místních novin nebo oznámení vzdělávacích institucí.

Naprostou většinu ruských ztrát tvoří výsadkáři všech hodností. To lze vysvětlit tím, že Rusko výsadkáře, kteří jsou lépe vycvičeni a vybaveni než ostatní jednotky, používá jako hlavní údernou bojovou sílu.

Mezi padlými je ale i celá řada vojáků speciálních jednotek. Rusko potvrdilo, že na Ukrajině od začátku války zemřelo více než 10 bojovníků brigády GRU spetsnaz, kteří se zaměřují na vysoce rizikové operace za nepřátelskou linií, nejméně deset vojenských pilotů, navigátorů a leteckých mechaniků, kteří prošli velmi složitým a nákladným výcvikem a několik příslušníků ruské národní gardy Rosgvardia, včetně nejméně jednoho člena skupiny Vityaz.

Ta sdružuje ty nejlépe vycvičené ruské vojáky, kteří musí projít těžkou zkouškou, aby si vysloužili právo nosit „karmínový baret“ – symbol výjimečných schopností a ducha. Na Ukrajině zahynul nejméně jeden z nich – Ruslan Galyamov z Tatarstánu.

Co se týče regionálního rozmístění, nejvíce zemřelých pochází z Dagestánu a Jižní Osetie. „To však neznamená, že ve skutečnosti většinu zabitých vojáků tvoří etnicky nerusové nebo muslimové. O tom se hodně spekuluje,“ upozorňuje Ivshinová.

Velkou roli totiž hraje rozdílný přístup k vojenským obětem v jednotlivých kulturách a regionech. Například v Dagestánu vynakládají velké úsilí, aby získali zpět těla svých vojáků a úmrtí pravidelně hlásí. V dalších 15 regionech ale například až do minulého týdne neoznámili ani jednu jedinou oběť. Stanici BBC se přitom podařilo ověřit totožnost i místa pohřbů několika zesnulých vojáků.

„Všechna místní média dostala od regionální vlády pokyn, aby nezveřejňovala žádné údaje o ztrátách na Ukrajině. Existují případy, kdy místní úředníci vyvíjejí nátlak na příbuzné obětí a nařizují jim, aby mlčeli. Říkají: „Teď už není třeba dělat rozruch, najdeme způsob, jak uctít památku vašich chlapců později,“ uvedl pro BBC novinář ze Sibiře.

Podle toho, co tvrdí oficiální ruské orgány, byli všichni muži, kteří zemřeli na Ukrajině, profesionálními vojáky. Rodina minimálně jednoho z padlých vojáků přitom uvádí, že jejich syn byl pouze brancem. Moskva ze začátku války tvrdila, že odvedenci na Ukrajině nebojují. Ruské ministerstvo obrany později ale přiznalo, že války se účastní také branci a že někteří z nich padli do zajetí.

Matka dalšího padlého ruského vojáka pak trvá na tom, že jejího syna donutili smlouvu o zapojení do služby podepsat ilegálně, jen krátce předtím než nastoupil do bojů na Ukrajině.

Většina rodičů zesnulých vojáků se veřejně k válce vyjadřovat nechce. Další se proti válce vymezují jen velmi opatrně. Matka jednoho z nich pro BBC uvedla, že „nechápe, je tohle všechno vůbec nutné“. Někteří ji ale, i po smrti svých synů, podporují.

„Už teď všechny nenávidím. Říkají, že tam jsou civilisté a naši kluci na ně nemohou střílet. Ale oni stříleli na mého syna z Kyjeva. Proč oni mohou střílet a naši kluci ne? Tak teď říkám – bombardujte civilisty, možná se pak vrátí víc našich chlapců živých,“ uvedla Gulnara Valievová, jejíž syn zemřel na Ukrajině.