Rusové si sestřelili svůj nejtajnější dron. Nic jiného jim nezbylo

Ruská stíhačka v sobotu poblíž Kosťantynivky v Doněcké oblasti sestřelila vlastní bezpilotní letoun S-70 Ochotnik-B (Hunter-B). Incident je zvláštní nejen kvůli tomu, že šlo o sestřel vlastního stroje, ale i proto, že S-70 je jedním z nejméně známých a přitom nejpokročilejších ruských dronů s řadou konstrukčních prvků, které mají zajistit, že ho protivník nedokáže snadno odhalit, tedy tzv. „stealth“.

Událost máme velmi dobře doloženou. Dron se podle videozáběrů pohyboval za jasného denního počasí nad oblastí Časiv Jaru ve vyšší výšce a jeho stopa na obloze byla jasně patrná.

Snímky pořízené z ukrajinského území ukazují za ním letící další proudový letoun, který nakonec odpálí řízenou střelu, pak se rychle obrátí a zamíří pryč z ukrajinského vzdušného prostoru. Útok proběhl na opravdu krátkou vzdálenost, nejspíše šlo o střelu s krátkým doletem naváděnou na teplo z motorů dronu.

K incidentu došlo nad územím kontrolovaným Ukrajinou, údajně zhruba 10 kilometrů za frontovou linií. Na videu byl zachycen moment zásahu, a i když první zprávy hovořily o jiném typu letadla, z trosek se rychle podařilo zjistit skutečnost.

Detaily trosek podle odborníků naznačují spíše to, že sestřelený dron byl starší verzí dronu S-70 představenou v roce 2019, ovšem v tradičních bojových barvách ruského letectva, nikoliv barvách prototypu. Rusko v roce 2021 představilo verzi stroje s propracovanějšími stealth prvky, třeba hladším povrchem bez výstupků, upravenou tryskou motoru atp.

Kolik kusů které varianty Rusko vyrobilo, není jasné. Doloženou máme existenci doslova pouze jednotek kusů. Je pouze těžko představitelné, že by se výroba rozběhla ve větším měřítku.

Proč ruské letadlo střílelo po vlastním stroji, je celkem jasné: aby nepadl do ukrajinských rukou. Ruské letectvo podle všeho ztratilo spojení s dronem, či alespoň schopnost ho řídit, a tak ho raději nechalo zničit. S-70 má být budoucností ruského letectva, a kdyby dopadl někde na ukrajinském území či na území jiného státu západně od Ukrajiny, tak by Rusko přišlo nejspíše o celou řadu přísně střežených tajemství.

Nevíme přesně, co bylo příčinou selhání stroje: zda došlo k jeho zachycení ukrajinskými silami, nebo zda selhaly jeho vlastní systémy. Zatím více indicií svědčí pro druhou variantu. Nebylo by to úplně překvapivé, vývoj takového stroje rozhodně není jednoduchý a chyb se může stát celá řada.

Obecně poměrně spolehlivý ruský telegramový účet Fighterbomber se zdroji v ruském vojenském letectvu tvrdí, že stroj se z neznámého důvodu odchýlil ze svého kurzu. Údajně v bodě jedné plánované otočky jednoduše pokračoval v letu rovně, směrem do nitra Ukrajiny.

Zajímavá je také identita ruského stroje, který dron sestřelil. I obecně spolehlivé ruské zdroje tvrdí, že šlo o Su-57, tedy nejpokročilejší ruskou stíhačku, kterou má tamní letectvo k dispozici ve velmi malém počtu kusů, patrně zhruba mezi 10 a 20. Má podle všeho také některé „stealth“ vlastnosti, i když do jaké míry je „neviditelná“, nevíme.

Stroj je od začátku vyvíjen tak, aby byl připraven pro nasazení „wingmanů“ bez pilota. Jinak řečeno, v boji by ho v budoucnosti měly doprovázet drony, kterým pilot Su-57 může dávat úkoly. Jde dnes o velmi rozšířený koncept, na kterém pracují prakticky všechny větší armády světa. Existuje tedy zajímavá možnost, podle které přítomnost Su-57 naznačuje, že ruská armáda v tomto případě podobný systém zkoušela.

Na druhou stranu stejně dobře mohlo ruské velení Su-57 použít z úplně jiných důvodů. Možná byl ve vzduchu proto, že jeho stealth vlastnosti by mu měly umožnit, aby „splašený“ dron následoval nad ukrajinské území s menším rizikem sestřelu.

A možná měl Su-57 jen přihlížet, protože má nejpokročilejší přístroje z ruských strojů, a mohl tedy zaznamenat nejvíce informací o chování dronu během zkoušek.

Za zmínku stojí také vzdálenost, na kterou sestřel proběhl. Jak jsme uváděli, oba letouny už byly v danou chvíli zřejmě kilometry za frontovou linií, v oblasti kontrolované Ukrajinou. Vzhledem k hodnotě obou strojů šlo přímo o extrémně riskantní manévr, který se mohl změnit v ještě větší ukrajinské propagandistické vítězství, kdyby ukrajinská obrana dokázala zasáhnout i Su-57.

Přitom tato stíhačka by měla být vybavena i protivzdušnými střelami s dlouhým doletem. Některé z ruských typů mají dosah přes 150 kilometrů, a poskytují tak ruským strojům velkou výhodu v dostřelu nad všemi ukrajinskými stroji, včetně zatím dodaných F-16. Tak proč stíhač nepoužil jednu z nich?

Nabízí se v podstatě několik možností. Všechny střely s dlouhým dosahem jsou naváděny radarem. Je možné, že ten se ovšem na „neviditelný“ S-70 nedokázal navést. Stíhačka se musela přiblížit na vzdálenost, na kterou dokázaly teplo z motorů zachytit senzory střely s krátkým doletem (údajně byl použit rozšířený typ R-37).

Řada analytiků přitom o „stealth“ charakteristikách především právě starší varianty S-70 dosti pochybuje. Dílenské zpracování, včetně například nýtování, či přítomnost několika antén a dalších radarem obecně velmi „viditelných“ prvků podle nich naznačovala, že dron by neměl představovat pro protivníkovy radary příliš malý cíl. Varianta z roku 2021 představovala v tomto ohledu na pohled poměrně velkou změnu.

I proto se nabízí hypotéza, že ruský stíhač se pokoušel přiblížit dronu na maximální vzdálenost, aby se nad ním pokusil znovu získat kontrolu. Kolem fronty rozhodně dochází pravidelně k poměrně lítému elektronickému boji z obou stran, tedy hlavně rušení signálů protistrany. Pokud to tak skutečně bylo, malá vzdálenost mohla být důležitá, aby signál ze stíhačky dokázal spolehlivě „přebít“ rušivé vlivy z prostředí.

Fotografie také dokládají, že dron byl vyzbrojen minimálně jednou přesně naváděnou klouzavou bombou. Což potvrzuje, že šlo o zkoušku jeho praktického nasazení, pravděpodobně zaměřenou na ověření bojových schopností dronu v bojových podmínkách. To může být pro výrobce a armádu cenný zdroj zkušeností a pro ruskou propagandu pak nástroj k oslavě vlastních „superzbraní“.

Podle snímků z místa se jednalo o typ klouzavé bomby označovaný jako UMPB. Ten se liší od dnes nejčastěji používaného typu klouzavých pum (tzv. UMPK). Nejde totiž jen o přídavné zařízení ke klasické bombě, ale o od začátku navrženou „plachticí“ bombu. I když její cena je vyšší, měla by mít lepší aerodynamiku a větší dosah, což je v bojovém prostředí Ukrajiny zásadní.

Ruské klouzavé bomby jsou v posledním roce snad nejpalčivějším problémem ukrajinské obrany. Odpověď stále neexistuje a žádná se nerýsuje, pokud víme. Větší rozšíření typu UMPB, s lepšími schopnostmi a přesnějším naváděním, by mohlo tyto problémy ještě prohloubit a vést k ohrožení cílů ležících dále za frontovou linií.

Zbraň je také údajně možné vypouštět nejen z letadel, ale i z pozemních raketových systémů. Pokud se to potvrdí, tato flexibilita by Rusku umožnila zvýšit počty přesných úderů desítky kilometrů za frontou.