Jak silný je teď Vladimir Putin? Jeho kult ohrožují radikální patrioti

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dosavadní ticho kolem prezidentských voleb v Rusku je vlastně pochopitelné. Málokdo očekává, že z březnových voleb vyjde jako vítěz někdo jiný než dosavadní prezident Vladimir Putin, který vládne fakticky nepřetržitě od přelomu tisíciletí (v letech 2008 až 2012 si kvůli zákonným omezením „odskočil“ do funkce předsedy vlády). V příštím roce může díky změnám v ústavě kandidovat už popáté a za dalších šest let znovu. Prezidentem by tak mohl teoreticky zůstat až do roku 2036.

V posledních týdnech, konkrétně od soboty 24. června, se však o Putinově budoucnosti začalo více pochybovat. Vzpoura šéfa soukromé armády vagnerovců Jevgenije Prigožina odhalila, že léta budované a zdánlivě neochvějné mocenské zázemí nynějšího prezidenta, založené na absolutní loajalitě armády i silových složek a eliminaci všech zárodků schopnější opozice, má překvapivé slabiny.

Jaká je tedy perspektiva, že Putinova éra bude pokračovat?

Západní analytici vesměs přiznávají, že je Prigožinova rebelie, její podpora mezi obyvatelstvem a neschopnost Kremlu s ní okamžitě skoncovat překvapily. Putinova autorita a moc podle nich nebyly touto akcí osudově podlomeny, ukázalo se nicméně, že režim není tak silný, jak se zdá, a že se dá porazit.

Americká expertka Andrea Kendallová-Taylorová, která v letech 2015 až 2018 vedla analýzu ruské politiky v úřadu ředitele tajných služeb (DNI) a nyní se v nevládním Centru pro novou americkou bezpečnost (CNAS) zabývá výzkumem autoritativních režimů, před Prigožinovou vzpourou dávala jen desetiprocentní šanci možnosti, že Putin v následujících dvou letech v prezidentské funkci skončí. Jako důvod si dokázala představit v zásadě jen velmi vážné zdravotní problémy nebo přirozenou Putinovu smrt. Nyní už odhad zvýšila na 20 procent.

„Takové režimy drží do velké míry pohromadě díky tomu, že nikdo neví, jak moc je rozšířená nespokojenost. Když se pak stane něco takového, vysílá to informativní signál, že ostatní jsou stejně nespokojení jako vy. Začíná to měnit uvažování lidí o tom, co je možné,“ uvedla analytička pro týdeník The New Yorker v reakci na Prigožinovu rebelii.

Pokud se podle ní v budoucnu stane něco, co se lidem v Rusku nebude líbit, což může být velká vojenská porážka nebo nějaká událost spojená právě s příštími prezidentskými volbami, nebudou už se tolik obávat vyjít do ulic. „Jednoho dne, ať už to bude převrat, vzpoura, nebo protest, dá Putin v určitý moment rozkaz k zásahu a střelbě a ti lidé to neudělají. A to bude konec režimu,“ předpověděla Kendallová-Taylorová.

Z posledních průzkumů však zatím nevyplývá, že by se nálada mezi Rusy vůči Kremlu nějak výrazně měnila. Putin si stále udržuje vysokou podporu i podle nestátních agentur.

V průzkumu moskevského soukromého centra Levada z konce června se 68 procent oslovených vyjádřilo pro to, aby zůstal prezidentem i po skončení současného mandátu. Za posledních deset let měl přitom vyšší podporu – 72 procent – jen jednou, v prvních měsících války na Ukrajině, konkrétně v květnu 2022.

Podrobnější vhled do průzkumu napovídá, jak jsou názory vůči Putinovi v ruské společnosti rozvrstvené. Největší podíl respondentů – více než 30 procent – vybral možnost, že „nemohou o Putinovi říci cokoli špatného“. Sympatie k němu cítilo 23 procent lidí a u dalších 19 procent vyvolával dokonce nadšení, respektive obdiv. Neutrální nebo lhostejné stanovisko k němu zaujalo 12 procent dotázaných a vyložené antipatie pak přiznala pouze dvě procenta.

Potvrdilo se, že podpora Putina stoupá s věkem. I když jasně nadpoloviční podíl příznivců má ve všech věkových kategoriích: zatímco u respondentů od 18 do 24 let se pro jeho setrvání ve funkci vyslovilo 60 procent, u lidí ve věku 55 let a více to bylo 74 procent. Bez velkých rozdílů je podpora nynějšího ruského prezidenta rozvrstvená také mezi jednotlivé příjmové skupiny.

Z těch, kteří si přejí, aby Putin zůstal hlavou státu, se dotazovaní nejčastěji – ve 29 procentech – odkazovali na přesvědčení, že dělá správnou politiku, upevňuje stát, zkrátka dělá všechno dobře. Pětina z jeho příznivců vyzdvihla, že je to lídr, dobrý prezident a Rusko sotva může mít lepšího.

Dalších 17 procent uvedlo jako důvod prezidentovu péči o lidi a stabilitu, stejný podíl respondentů odkázal na to, že neexistuje lepší alternativa. Pro 16 procent bylo nejdůležitější, že vnímají Putina jako důvěryhodného, spolehlivého člověka, který drží slovo. Z pohledu 12 procent podporovatelů je nejdůležitější, že teď není doba na změnu a je třeba dotáhnout věci do konce.

Výsledky průzkumu centra Levada sice neodrážejí možnou změnu postojů po Prigožinově vzpouře, protože rozhovory s respondenty probíhaly ve dnech před i po této akci. Přesto se nabízí otázka: Jak si vysvětlit vysokou podporu vládce, který zavlekl zemi do zdlouhavé války a vyvolal tím dosud bezprecedentní sérii sankcí ze strany západních států?

Podle politoložky ruského původu Xenie Kirillovové se v postojích obyvatel projevuje „hluboký ruský instinkt“, kdy jsou vládce a stát považováni za něco posvátného, nedotknutelného.

„Putinovi se daří tuto mentalitu pozoruhodně rozvíjet. Po desítkách let jeho vlády ho většina lidí vnímá jako nepostradatelnou a nedotknutelnou osobnost,“ napsala Kirillovová v příspěvku pro Centrum pro evropskou politickou analýzu (CEPA), které sídlí ve Washingtonu.

Putinova „aura posvátnosti“ se paradoxně projevuje i zastáváním protichůdných postojů – z červnového průzkumu ruské sociologické skupiny Russian Field vyplynulo, že zatímco si 73 procent Rusů myslí, že jejich země se vyvíjí správným směrem, 72 procent respondentů by souhlasilo s tím, kdyby Putin zítra podepsal mír s Ukrajinou. Zároveň by však 64 procent lidí podpořilo nový útok proti Kyjevu.

„Změť protichůdných názorů naznačuje, že většina lidí by podpořila jakékoli rozhodnutí úřadů v otázkách války a míru. Takové delegování nejvyšší moci v otázkách života a smrti je důsledkem posvěcování Putina,“ poznamenala Kirillovová.

Také ona si však myslí, že pomyslná nedotknutelnost současného prezidenta utrpěla v důsledku Prigožinovy vzpoury. Tím, že šéf vagnerovců před svým tažením Putina veřejně obvinil z vyvolání nesmyslné války a prohry, nevědomky vytyčil cestu k postupné demontáži Putinova kultu, a to přes porážku na bojišti. K následným útokům proti Kremlu by podle Kirillovové mohli zavelet „radikální patrioti“, kteří mají podporu aktivní části ruské veřejnosti.

Jedním z proválečných a nacionalistických radikálů, který Putina už nyní nešetří, je bývalý ministr obrany separatistické Doněcké lidové republiky Igor Girkin alias Strelkov. Tento zneuznaný předák proruských sil na východní Ukrajině nedávno zveřejnil odvážnou spekulaci, že v Putinově okolí roste tlak na ujednání míru na Ukrajině. Podle něj po vzpouře vagnerovců v Kremlu stoupl vliv oligarchů na úkor „siloviků“, tedy představitelů armády a bezpečnostních složek.

„Tato skupina, která má zájem na ukončení války ‚za jakýchkoli podmínek‘, nás v žádném případě nenechá zvítězit a přiměje prezidenta k tomu, aby si uvědomil nutnost přijetí porážky a předání nejvyšší moci nástupci navrženému z této skupiny,“ napsal Girkin.

Jeho spekulace mezitím zapadla. Už to, že se tímto způsobem píše o možném odstavení Putina, je nicméně citelný posun.