Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Proč lidé jako kdyby o dovolené zapomínali na dobré vychování? Na tuto otázku se snaží najít odpověď zpravodajský server BBC.
V posledních měsících se po celém světě objevují protesty proti nadměrnému turismu a špatnému chování turistů, oba tyto problémy jsou přitom pod čím dál větším drobnohledem. Webové stránky a instagramové účty jako Tourons Of Yellowstone a Welcome to Florence zaznamenávají nové a nové případy pochybného chování cestovatelů a s každým dalším si mnozí kladou otázku: „Co je to napadlo?“
Podle Javiera Labourta, licencovaného klinického psychoterapeuta a vášnivého cestovatele, existuje řada odpovědí. „Takové chování může ovlivnit mnoho faktorů,“ řekl. „Mohou to být individuální faktory, mohou to být kontextové faktory a mohou to být skupinové faktory, pokud dotyčný cestuje se skupinou. Takže si myslím, že první otázka, kterou si musíme položit, je: Choval by se ten člověk stejně i doma?“
Škála špatného chování turistů může sahat od bezohlednosti, jako je zablokování chodníku kvůli dokonalému snímku na instagram, přes urážlivé chování, jako je nahé pózování na veřejnosti, až po nebezpečné věci - například přibližování se k divokým zvířatům.
Podle doktorky Alany Dilletteové, docentky managementu pohostinství a cestovního ruchu na Státní univerzitě v San Diegu, mohou některé typy nevhodného chování turistů, jako například snaha pomoci zvířeti připojit se ke stádu v Yellowstonském národním parku, pramenit z obecné neznalosti společenských norem a toho, co je v různých destinacích přijatelné.
„Myslím, že hodně z toho je nedostatek znalostí a (pochopení) jejich vlivu na místo, které navštívili,“ vysvětlila Dilletteová. „Myslím si, že spousta lidí cestuje s představou, jaký to pro ně bude zážitek, ale nepřemýšlejí o tom, jak (jejich činy) dané místo ovlivňují, protože o něm prostě nemají dostatečné znalosti,“ dodala.
Další klasickou formou špatného chování turistů je to, co behavioristka, doktorka Kirsty Sedgmanová, která učí na Bristolské univerzitě, označuje za „hlavní energii povahy jedince“.
Někteří lidé mohou být mimo svůj domov hrubí a nároční, protože předpokládají, že místní obyvatelé, pracovníci ve službách a další lidé jsou tu jen proto, aby jim sloužili. Toto chování se zvláště rozšířilo v letadlech, kde se pravidelně objevují zprávy o výbuších vzteku, kdy se cestující chovají agresivně, nedbají na základní zdvořilost a odmítají se podřídit pokynům posádky.
„Nejde jen o to, že se lidé chovají čím dál hůř,“ říká Sedgmanová. „Ale také o to, že když je na jejich špatné chování někdo upozorní, je pak mnohem pravděpodobnější, že se rozzlobí. Ten pocit ‚neříkej mi, co mám dělat‘ je opravdu silný,“ dodává.
Labourt se však domnívá, že ve hře mohou být hlubší psychologické problémy. „Při cestování se musíme spojit s místem, kam jsme se vydali, s novou kulturou. Toto spojení od nás vyžaduje, abychom byli v jiné citové poloze, a ne každý je na to připraven,“ řekl.
Ačkoli se hodně píše o dopadech nadměrného cestovního ruchu na životní prostředí, dopady špatného chování turistů - zejména vandalismu - jsou něčím, co se často přehlíží. „Majitelé a správci historického majetku se často už tak potýkají s problémy, jak se o tyto zdroje starat. Takže když budovu poničí vandalové, přibývá jim další finanční zátěž,“ poznamenal výkonný ředitel Fondu afroamerického kulturního dědictví Brent Leggs.
A co hůř, občas napáchané škody nejdou odčinit. Například v roce 2021 vyryl jeden z návštěvníků v texaském národním parku Big Bend své jméno přes 4000 let staré petroglyfy, čímž trvale zničil místo posvátné pro místní domorodé komunity. Chování turistů se dotklo také neocenitelných uměleckých a kulturních děl.
Dilletteová se domnívá, že k tomuto problému přispívá i způsob, jakým je cestovní ruch často propagován: „Myslím, že existuje prvek anonymity, který lidé při cestování pociťují a který v nich probouzí nutkání chovat se tak, jak by se jinak nechovali. Částečně to podle mě souvisí se způsobem, jakým korporace a vlády lidem nabízejí cestovní ruch,“ vysvětlila. „Proto nejsem velkým příznivcem masové turistiky… Jejím cílem je dostat lidi na místo, kde se mohou opít, přejíst, nadměrně konzumovat. Je to jako nachystat jim ideální podmínky pro selhání,“ dodala.
Vlády po celém světě se snaží omezit špatné chování tím, že zavádějí přísnější zákony, vytvářejí oficiální pokyny, jak by se turisté měli chovat a za jejich porušení ukládají vysoké pokuty. Od amsterodamské kampaně Stay-Away (Držte se dál) zaměřené na opilé britské návštěvníky až po nové restrikce a pokuty v Itálii, jejichž cílem je omezit cestovní ruch a odradit od špatného chování, přicházejí destinace s novými návrhy, jak situaci řešit.
Labourt se však domnívá, že změnu musejí provést sami cestovatelé. Ačkoli je pro více lidí cestování snazší, ne všichni jsou na dopady pobytu mimo svou komfortní zónu emocionálně připraveni, což by mohlo vysvětlovat nárůst asociálního chování.
Dilletteová i Labourt se shodují, že náprava tohoto druhu chování v první řadě spočívá ve změně myšlení - v tom, aby si lidé uvědomili, že cestování není samozřejmostí, ale výsadou. Návštěva určitého místa znamená, že jste hostem v cizím domě a měli byste s lidmi z různých prostředí komunikovat ohleduplně a s respektem.
„Cestovní ruch je opravdu zajímavý, protože má moc doslova změnit životy lidí,“ uvedla Dilletteová. „Má moc vymanit lidi z chudoby, má moc spojovat lidi napříč kulturami, náboženstvími a jazyky, což bychom neměli, kdybychom nemohli cestovat. Ale jde o to, jak to děláte. Nechci, aby to vyznělo tak, že bychom neměli nikam jezdit. Ale dělejme to s větším rozmyslem,“ dodala.
