Článek
Pád režimu Bašára Asada byl pro mnoho pozorovatelů překvapivě rychlý. Během deseti dnů se zhroutila vláda, která držela Sýrii pod kontrolou přes dvě desetiletí.
Svět sledoval, jak opozice rychle ukrajuje z území, která zůstala pod Asadovou správou, a snažil se pochopit, proč syrská vojska tak náhle zkolabovala.
Je nepochybné, že roli sehrála skutečnost, že spojenci Damašku, zejména Rusko i Hizballáh, mají vlastní starosti. Ale nejde jen o vojenskou stránku věci. Klíč k pochopení této události se nachází v mnohem méně nápadných změnách, které se odehrávaly již dlouho před samotným kolapsem, uvádí v čerstvě publikované analýze Nathan Ruser z Australského ústavu strategických studií.
Kdo svítí, má na to
Ruserova úvaha je založená na zdroji, který se v posledních desetiletích používá stále častěji k hrubému odhadu hospodářské situace i na územích, odkud nemáme žádná údaje. Totiž: na nočních satelitních snímcích.
Na těch toho obvykle není vidět mnoho, jedna věc na nich ovšem vynikne skvěle – jak moc či málo se v dané oblasti svítí. Dlouhodobě se také ukazuje, jak velmi si lidé váží světla, a jak masivně si začínají noc měnit v den, jakmile jim to ekonomického podmínky dovolí.
Satelitní snímky nočního osvětlení dlouhodobě slouží jako cenný nástroj k analýze ekonomické aktivity, a to i v případě méně rozvinutých zemí. Platí to zcela zjevně ve městech, ale třeba také na kolumbijském venkově. Oblasti, která září v noci, obvykle prosperují. Tam, kde světla slábnou, často dochází k poklesu životní úrovně, odlivu obyvatel a úpadku infrastruktury.
Radikálním příkladem je rozdíl mezi Severní a Jižní Koreou. Na satelitních snímcích z vesmíru je jinak neviditelná hranice vidět naprosto jasně:
Chybějící země. Pohled na noční Korejský poloostrov z roku 2016 ukazuje diametrální rozdíl mezi osvětlením jižní a severní části země.
Tento princip platí i pro Sýrii, kde rozdíly mezi režimními a opozičními oblastmi byly zřetelné již několik let před pádem Bašára Asada.
V letech 2018 až 2024 zaznamenala města pod kontrolou režimu pokles intenzity nočního osvětlení o 50 %. Ve stejném období došlo v klíčových městech opozice k desetinásobnému nárůstu nočního svitu. Tato data jasně odrážejí odlišné směry ekonomického vývoje v obou oblastech.
Jinak řečeno, režimní oblasti stagnovaly nebo upadaly. Opozice zatím dokázala částečně obnovit infrastrukturu, zajistit základní služby a vytvořit podmínky pro ekonomické oživení. Její čelní představitelé nejsou rozhodně zastánci nějaké demokracie západního stylu, ale chtějí budovat výkonný stát.
Mapka zachycuje změnu intenzity nočního osvětlení v oblastech Sýrie mezi lety 2020 a 2024. Modře jsou oblasti, kde se svítilo více, červeně regiony, kde lidé v noci postupně svítili méně. Modré oblasti dobře odpovídají územím ovládané odpůrci asadovského režimu. Výjimkou jsou oblasti na východě země, které ovládají převážně kurdské síly. Ty byly na podobné trajektorii, dokud se nestaly cílem pravidelných tureckých náletů, namířených i proti energetické infrastruktuře.
Organizace Haját Tahrír aš-Šám (HTS), která byla hlavní silou především v západních částech země, jež nebyly pod vládou asadovského režimu, celé roky budovala efektivní vládu.
I vzhledem k chudobě území šlo o velmi „malou“ administrativu zaměřenou do značné míry na armádu (kterou se mimochodem také podařilo výrazně zmodernizovat). Přesto se oblast podařilo do značné míry digitalizovat.
Kupříkladu vyřízení žádosti o doklad totožnosti trvá údajně pár minut, popsali lidé z těchto území novinářům z Financial Times. Ti údajně získali akreditaci od nové syrské vlády během čtvrt hodiny. Řada administrativních procesů tak na územích ovládaných rebely v posledních letech fungovala mnohem lépe než na území ovládaném z Damašku.
Kdo svrhl vládu v Sýrii?
Jednou z klíčových skupin zapojených do syrského konfliktu je Hayat Tahrír aš-Šám (HTS). Tato islamistická militantní organizace vznikla v roce 2011 pod názvem Džabhat an-Nusrá jako odnož al-Káidy. Mezi její zakladatele patřil i vůdce Islámského státu Abú Bakra al-Bagdádí.
V nich byl pokles míry nočního osvětlení příznakem hlubokých strukturálních problémů. Ekonomiku oslabily rozsáhlé sankce, špatné hospodaření a odliv pracovních sil. Loajální komunity, které nesly tíhu války, postupně ztrácely víru v oběti, jež měly zajistit stabilitu režimu. Naproti tomu opozice využila stabilního období po roce 2020 k rozvoji lokálních institucí a zajištění obnovy, a to i navzdory pravidelným útokům režimu.
Režimní oblasti čelily výpadkům elektřiny, které v roce 2023 zasáhly až 70 % domácností, a nedostupnosti základních služeb. Ke zdravotnické péči mělo údajně přístup jen zhruba 30 % obyvatel oblastí, které Asad ovládal.
To všem vedlo k tomu, že Syřané „hlasovali nohama“ – pro rebely. Podle údajů Jusoor Center for Studies se podíl Syřanů žijících na územích ovládaných rebely mezi lety 2020 a 2023 zvýšil z 24 % na 26 % – a to i přesto, že režim měl stále k dispozici letecké síly, včetně ruských, které na tyto oblasti opakovaně (byť ne soustavně) útočily.
Za nárůstem je přitom nejen návrat uprchlíků z okolních oblastí, ale i přesun obyvatel z režimních oblastí, kde se ekonomická situace zhoršovala. Tato migrace dále posilovala stabilitu opozicí spravovaných lokalit.
Vývoj intenzity osvětlení v obydlených oblastech Sýrie na základě satelitního snímkování.
Na frontě to bylo vidět. Nemá smysl rekapitulovat průběh celé ofenzivy. Ale zastavme se u jednoho momentu: když se opoziční síly prakticky „prohnaly“ Aleppem, dostaly se k „menšinové zdi“ kolem měst Hamá a Homs.
Jedná se o soubor křesťanských a alavitských vesnic v Hamá a Homsu. Jejich obyvatelé v minulosti tato místa účinně bránili před útoky opozice, tentokrát se však situace neopakovala. Některé obce sice kladly s podporou vládních vojsk odpor, většina vesnic byla ovšem obsazena bez boje a často na základě dohod s místní samosprávou. Stalo se to i v Asadově rodném městě Qardaha.
To je nový vývoj, který je v ostrém kontrastu s předchozími pokusy opozice o úspěch v těchto oblastech. Těžko se dá v tuto chvíli prokázat, co přesně za ním stojí, když nemůžeme být na místě, nicméně vývoj velmi dobře odpovídá tomu, co by se dalo očekávat ve chvíli, kdy vláda nefunguje podle očekávání obyvatel a přicházejí „dobyvatelé“ s pověstí schopných vládců.
