Článek
Když ruský prezident Vladimir Putin před týdnem během oslav Dne vítězství naznačil možnost konce války na Ukrajině, působilo to jako nečekaný posun. Šlo ostatně o první takové prohlášení z jeho strany za poslední roky.
Další části projevu ale naznačily spíše pokračování dlouhodobého postoje Kremlu. Putin totiž také pronesl, že Rusko nakonec ve válce zvítězí a že proti němu brojí celá Severoatlantická aliance. A nenaznačil žádnou ochotu k ústupkům.
Analytici oslovení Seznam Zprávami upozorňují, že za novou rétorikou není nutně ochota ke kompromisu, ale spíše kombinace domácích i strategických důvodů.
„Nejde o zásadní změnu ruské pozice. Kreml dál opakuje stejné podmínky pro ukončení války, včetně územních požadavků vůči Ukrajině. V kontextu rostoucí únavy společnosti z války a blížících se parlamentních voleb je tahle rétorika spíš snahou uklidnit veřejnost a vyhnout se politicky riskantní další mobilizaci,“ míní analytik Anton Barbašin, spoluzakladatel ruského exilového časopisu Riddle Russia.
S tím souhlasí i expert na Rusko působící v think tanku Chatham House Nikolaj Petrov. „Putinova slova podle mě neznamenají, že by byl připraven válku okamžitě ukončit, zvlášť když věří, že Ukrajina je momentálně ve slabší pozici než Rusko. V Kremlu ale zjevně existuje i scénář, jak ruské veřejnosti komunikovat konec války bez jednoznačného vítězství,“ myslí si.
„Je možné, že Putin počítá buď s dobytím zbytku Doněcké oblasti a následným vyhlášením splnění svých cílů, nebo s širší geopolitickou dohodou, z níž by mohl v otázce Ukrajiny něco získat,“ dodává.
Kde nyní stojí Putin
Dojem, že se v Rusku „nic neděje“ a že jde všechno podle plánu, přitom nenahlodává jen okleštění přehlídky u kremelských zdí. Pozoruhodný je také vývoj ekonomiky, kdy se hrubý domácí produkt Ruska v letošním prvním čtvrtletí podle předběžných údajů tamního ministerstva hospodářství snížil o 0,3 procenta, což by byl první pokles od počátku roku 2023.
Válka začíná dopadat i na běžné Rusy
Pro mnoho Rusů už se válka nezdá tak vzdáleným problémem jako doposud. Omezování internetu i zdražování potravin se propsaly do každodenního fungování společnosti, které z vnějšího pozorování působí jako neměnné.
Podle Barbašina ovšem dostupné průzkumy ukazují, že si většina Rusů přeje, aby konflikt na Ukrajině skončil. Důvod je prostý: po více než čtyřech letech už se režimu nedaří udržovat dojem toho, že se ruské společnosti netýká.
„Válka už není jen vzdálenou realitou, ale stále víc se promítá do ekonomiky i každodenního života. Některé regiony už pociťují dopady poklesu exportu a hrozí, že v budoucnu budou čelit propouštění a sociálním problémům. I proto režim buduje nástroje, které mu umožní případné lokální protesty rychle izolovat a potlačit,“ poznamenává.
Právě blokování internetu se stalo hlavním problémem, který v ruské společnosti vyvolává znepokojení. Rusové se kvůli tomu dokonce scházeli k podpisu peticí, což se v posledních čtyřech letech stalo vzhledem k rostoucím represím nebezpečným.
Podle průzkumů zároveň klesla popularita ruského prezidenta. Nyní ho podporuje nejméně lidí od chvíle, co na podzim roku 2022 vyhlásil částečnou mobilizaci. Děje se tak navíc jen pár měsíců před parlamentními volbami. A přestože se nedá očekávat, že by byly svobodné a výsledky opravdu odpovídaly situaci lidí, bude pro režim zásadní ukázat, že voličská podpora Jednotného Ruska je nadále pevná.
Místo protestů adaptace
Že se nespokojenost hromadí, popisuje také Petrov. „Stále více regionů pociťuje dopady dronových útoků, problémy s leteckou dopravou i další omezení spojená s válkou, zatímco zásahy státu do internetu a digitálních služeb zároveň narušují každodenní komfort, na který si lidé v minulých letech zvykli,“ říká.
Podle něj ale není možné očekávat žádný větší přelom, který by vzešel od běžných Rusů. Jak již bylo zmíněno výše, represe se v posledních letech významně zpřísnily a jakýkoliv projev nesouhlasu s režimem je tvrdě trestaný. Stejně tak lidé, kteří se veřejně stavěli proti krokům Kremlu, už ze země uprchli a fungují ze zahraničí.
„Frustrace ve společnosti je podle mě reálná, ale neznamená žádné zásadní politické důsledky, protože ruská společnost je dnes výrazně pasivní a atomizovaná. Lidé nejsou spokojení s tím, co se děje, ale neznamená to, že jsou připraveni protestovat nebo požadovat změnu chování režimu. Spíš se znovu adaptují na nové podmínky,“ dodává expert, který napsal o chování elit i ruské společnosti několik knih.
Kreml podle něj nepotřebuje nadšenou společnost, stačí mu taková, která je unavená, ale kontrolovaná.
Na letošní vojenské přehlídce v Moskvě chyběla vojenská technika.
Pro Rusko by ukončení války nyní mohlo dávat smysl
Domácí únava z války přitom není jediným faktorem. Proměňuje se i situace na frontě, která už Moskvě neposkytuje tak jednoznačný pocit postupného vítězství jako v předchozích měsících.
Armáda už nedosahuje takových úspěchů, které by Moskvě dávaly naději na výraznější průlom. Po neúspěšné ukrajinské protiofenzivě v létě 2023 Rusové postupně dobývali ukrajinské území - i když pomalu a s velkými ztrátami. Tehdy panoval dojem, že Ukrajina pomalu, ale nevyhnutelně prohrává. To se ale změnilo.
Podle amerického Institutu pro studium války (ISW) Rusko v dubnu ztratilo kontrolu nad 119 kilometry čtverečními na Ukrajině.
Od srpna 2024 (kdy Ukrajinci překvapivě vpadli do ruské Kurské oblasti) to je poprvé, co Rusko utrpělo čistou ztrátu území. Ani v březnu nebo únoru nedosáhly ruské síly větších zisků. Pomalé vítězství Moskvy se podle deníku The Guardian už nezdá tak jisté.
V kombinaci s vysokými ztrátami a slábnoucím tempem územních zisků Rusko čelí otázce, jak dlouho bude armáda schopná udržet současný model války, aniž by přistoupila k zásadnějším změnám.
Začátkem května zveřejnila jednotka ukrajinských ozbrojených sil aktualizovaný odhad ztrát mezi ruskými vojáky. Ty měly začít převyšovat tempo náboru dobrovolníků do ruských ozbrojených sil.
Od loňského prosince do letošního dubna bylo do ruské armády naverbováno více než 148 tisíc dobrovolníků, zatímco ztráty (počet mrtvých i zraněných) přesáhly ve stejném období 156 tisíc lidí.
Přestože tyto odhady nelze brát s absolutní přesností, i z ruských zdrojů je zřejmé, že snahy o získání nových vojáků probíhají i na netradičních místech.
Deník The New York Times pak nedávno popsal, jakým způsobem Moskva rekruty nahání i v Africe, ale i v dalších částech světa. Stejně tak se už dříve mluvilo o tom, že Rusku docházejí místa, kde by mohlo další muže nabírat.
Zároveň nic úplně nenasvědčuje tomu, že by Vladimir Putin chtěl v blízké době zahájit druhou veřejnou mobilizaci po sociálních nepokojích způsobených v září 2022. Ukončit válku za podmínek, které by pro Moskvu byly pozitivní, se tudíž může jevit jako cesta ven.
Přesto Kreml v minulosti opakovaně odmítal jakékoli scénáře ukončení války, které by neodpovídaly jeho vlastním podmínkám. I případný konec konfliktu by navíc pro režim otevřel nové vnitropolitické i ekonomické problémy.
