Armáda nečinně přihlíží válce ve vlastní zemi. Těžká pozice vojáků v Libanonu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Velitel libanonské armády, generál Joseph Aún před několika dny navštívil předsedu libanonského parlamentu Nabíha Berrího. Téma jednání bylo jasné –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ to, které zajímá značnou část obyvatel více než pětimilionové země: jak bude armáda reagovat na izraelskou invazi do jižního Libanonu.

Výsledek schůzky ale jen potvrdil dlouhodobý postoj libanonských politických orgánů: Libanonská armáda se nesmí zapojit do bojů mezi Íránem podporovaným militantním hnutím Hizballáh a Izraelem.

Izraelci v posledních dnech intenzivně bombardují cíle Hizballáhu napříč Libanonem a u hranic na jihu vedou pozemní útoky. Opakovaně při tom svými nálety cílí na dříve hustě osídlené jižní předměstí Bejrútu, považované za jednu z bašt radikálního hnutí.

V zemi tak zavládla panika a strach, Libanonci se ve velkém přesouvají na sever. Před válkou podle Bejrútu utekl už víc než milion lidí.

Přesun na sever se částečně týká i armády. Vzhledem k tomu, že Izrael před pozemní invazí zesílil svou bombardovací kampaň, rozhodl se Aún stáhnout část svých jednotek z pozorovacích stanovišť na tzv. modré linie –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ demarkační čáře oddělující Libanon od Izraele a jím okupovaných Golanských výšin –⁠⁠⁠⁠⁠⁠, kde byly vystaveny izraelské palbě.

Zdroje blízké vojenskému establishmentu však pro server Middle East Eye uvedly, že ani tyto kroky neznamenají, že armáda nebude své pozice držet a přesune se na sever od řeky Lítání, která teče východozápadním směrem asi 30 kilometrů od izraelských hranic.

Část vojáků tak na jihu zůstává a hodlá reagovat na izraelskou palbu na své pozice, jako to dělala i v posledních několika dnech.

Ve čtvrtek byli při izraelském útoku na vojenské stanoviště poměrně daleko od modré linie zabiti dva vojáci, což libanonské jednotky přimělo k palbě z tanků. Bylo to poprvé za celou dobu trvání konfliktu, který v celé své šíři začal před rokem útokem teroristů z palestinské organizace Hamás na Izrael, kdy Libanon odpověděl na izraelskou palbu.

Přesto vyvstává otázka: Kde je libanonská armáda? Proč v podstatě jen přihlíží válce na území vlastní země, která ohrožuje i tamní civilisty?

Její role a místo v konfliktu jsou však mnohem složitější, než by se mohlo zdát. „Není to klasická armáda jako západní armády. Libanonská armáda podléhá pokynům libanonské vlády,“ upozornil pro web Euronews Chalíl Helú, generál libanonské armády v záloze a profesor geopolitiky na Univerzitě svatého Josefa v Bejrútu.

A součástí libanonské vlády jsou i síly napojené na Hizballáh.

„Už dlouho v ní (ve vládě, pozn. red.) panují extrémní rozpory. Armáda byla ponechána sama sobě. Nyní ať už armádě velí kdokoli, ať už je vrchním velitelem armády kdokoli, musí přijímat rozhodnutí, která považuje za vhodná,“ dodal.

Vedení země, které se na začátku druhé poloviny minulého století pro svou politickou stabilitu a ekonomický rozvoj přezdívalo „Švýcarsko Středomoří“, musí zvážit několik závažných otázek –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a s nimi související možná ještě závažnější důsledky.

Jižní Libanon a údolí Bekka jsou pod právním krytím rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů č. 1701. V jejím důsledku vznikly mírové síly OSN, označené zkratkou UNIFIL, dohlížející na situaci na jihu země. Přiznává také aktivní úlohu libanonské armádě a vyzývá libanonskou vládu a UNIFIL, aby „rozmístily své síly společně“ tak, aby v oblasti nebyly přítomny žádné zbraně a vojenské síly, s jejichž přítomností nesouhlasila libanonská vláda.

Libanonské ozbrojené síly tak jsou postaveny před dilema: buď se postavit izraelské armádě, nebo odzbrojit Hizballáh silou, přičemž v obou případech musí dodržet zmíněnou rezoluci OSN.

„Pokud někdy dojde k pozemnímu útoku, jednotky rozmístěné na jihu by se měly bránit a měly by bránit libanonské území prostředky, které mají k dispozici,“ vysvětloval Helú ještě před pozemní ofenzivou židovského státu. „Ale v zásadě je úkolem brigád rozmístěných na jihu spolupracovat s UNIFIL, a ne s použitím síly. Nejsou to tedy úderné síly, nejsou to síly, které by se postavily Izraeli. Poměr sil v tomto případě není vůbec v náš prospěch,“ dodal.

Elie Elias z Blízkovýchodního institutu pro výzkum a strategická studia jej v reportáži německé veřejnoprávní stanice Deutsche Welle doplnil: „Pokud chce (libanonská armáda) podniknout jakoukoli akci, musí dostat zelenou od politických elit. Posledních třicet let libanonské historie byly vlády formovány politickými spojenci Hizballáhu.“

Hizballáh totiž není jen militantní skupina, dokonce možná nejvyzbrojenější nestátní aktér na světě, ale také vlivná šíitská muslimská politická strana.

Už řadu let má silné zastoupení v libanonském parlamentu i vládě. V současnosti ovládá navíc většinu libanonských oblastí, kde žije převaha šíitů, včetně částí hlavního města Bejrútu.

Země na břehu Středozemního moře se již delší dobu zmítá v hluboké krizi –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nejdříve ekonomické a sociální, kdy na konci roku 2021 OSN uvedla, že 74 % obyvatelstva žije v chudobě. Pod ukazatel tzv. multidimenzionální chudoby, která bere v úvahu jiné faktory než příjem, jako je přístup ke zdravotnickým, vzdělávacím a jiným veřejným službám, pak tehdy spadalo dokonce 82 % Libanonců.

Ze socioekonomických problémů navíc záhy vyrostly problémy politické a ústavněprávní.

V květnu 2022 se v Libanonu konaly parlamentní volby a Hizballáh přišel o většinu v zákonodárném sboru. Samo hnutí sice dokonce posílilo, ale jeho spojenci křesla ztráceli. Od té doby nicméně země nemá prezidenta, nebyla sestavena nová vláda a organizace má nadále své ministry v dočasném kabinetu.

Roztříštění –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ politické a náboženské, jelikož vítězná strana Libanonské síly zastupuje v parlamentu křesťany –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ znamená, že vláda zůstává jen velmi slabá a její roli suplují nevládní skupiny, a z nich nejvíc právě Hizballáh.

Ten je reálně hlavní vojenskou silou v zemi. Všeobecně se uznává, že kdyby Hizballáh chtěl, mohl by národní armádu přemoci, ačkoli se zdá, že skupina dává přednost zachování svého současného postavení silného hráče.