Chaos v rozložené zemi. Za tisíce mrtvých v Libyi mohou všichni

„Myslím, že už se nikdy nebudu moct vrátit. Ty ulice byly celý můj život. Znali jsme tu každý kout. Teď je všechno pryč,“ naříká Amna, která přežila ničivé záplavy na východě Libye. Nejfatálnější přírodní katastrofa, která zemi v novodobé historii zasáhla, si vyžádala už více než 11 tisíc obětí, další desítky tisíc lidí se nadále pohřešují. Jejich těla, která voda odnesla do moře, vyplavují vlny až o 100 kilometrů dál.

Nezvládnutá prevence i pomalé záchranné práce, které trvají již od neděle, budí ve společnosti hněv. A řadu otázek. Jak se to mohlo stát? Nešlo takové tragédii předejít? Největší podíl viny přitom místní připisují podle deníku The Washington Post politické situaci, která je v zemi už léta víc než komplikovaná.

Po pádu režimu diktátora Muammara Kaddáfího, tedy déle než posledních 10 let, panuje v Libyi nestabilita. O vládu v minulosti usilovalo několik skupin, teď ale proti sobě stojí dva kabinety – oba mají vlastní parlament, centrální banku i ropnou společnost.

Vláda na východě, za níž stojí samozvaná Libyjská národní armáda (LNA) generála Chalífy Haftara, neuznává vládu premiéra Abdula Hamída Dbeiba v Tripolisu, která má podporu OSN.

Nestabilita posledních let způsobila, že oddělené režimy a jejich úředníci mimo jiné zanechali už tak stárnoucí infrastrukturu v zanedbaném stavu. To se týkalo i dvou velkých přehrad postavených před půl stoletím jugoslávskou společností, které se nacházely v úzkém říčním údolí nad městem Darná.

Stavby byly ponechány ve značně zchátralém stavu. Odborníci už v loňském roce varovali, že v případě masivních záplav mohou hráze selhat, poznamenal deník The Wall Street Journal.

„Mezi lety 2011 a 2014 již existovaly obavy o stav libyjské infrastruktury. A pak Libye prošla šestiletým občanským konfliktem v letech 2014 až 2020, během kterého bylo poškozeno mnoho další infrastruktury. V následujících třech letech máte situaci, kdy spolu soupeří dvě vlády, což opět zkomplikovalo politickou dynamiku,“ přiblížila pro deník The Washington Post Mary Fitzgeraldová, odbornice na Libyi z Middle East Institute. „Politické elity, ať už v Tripolisu, nebo ve východní Libyi, se obrovskými infrastrukturními problémy, kterým Libye čelí, nijak vážně nezabývaly,“ doplnila.

Libye zažila od pádu diktátora Muammara Kaddáfího, kterého v roce 2011 svrhlo lidové povstání s pomocí vojenské intervence NATO, jen krátká období míru.

Od roku 2014 v zemi zuřila občanská válka, v níž proti sobě stály jednotky LNA vedené Haftarem s podporou Ruska, Spojených arabských emirátů, Egypta či Jordánska na jedné straně a jednotky vlády premiéra Fáize Sarrádže z Tripolisu, podporované OSN, Tureckem či Katarem na straně druhé.

V létě 2020 milice stojící za tripoliskou vládou získaly s tureckou podporou převahu a vyhnaly Haftarova vojska z okraje Tripolisu a řady západolibyjských měst.

V říjnu 2020 pak obě znesvářené vlády podepsaly v Ženevě dohodu o trvalém příměří. Soupeřící parlamenty se nicméně navzdory mezinárodnímu tlaku již léta nedokážou sjednotit.

Libye se stala hlavním tranzitním bodem pro migranty z Blízkého východu a Afriky, kteří prchají před konflikty a chudobou, aby hledali lepší život v Evropě. Z nestability v Libyi těží milice a obchodníci s lidmi, kteří převádějí migranty přes hranice ze šesti zemí včetně Egypta, Alžírska a Súdánu, popsal časopis Time.

Také na Seznam Zprávách jsme zveřejnili příběhy lidí, kteří se pokusili dostat do Evropy přes Libyi. Takto svou zkušenost popsala pětadvacetiletá Etiopanka Sarah. Utekla do Súdánu, odtud pak dál do Libye.

„Strávili jsme pět dní v poušti, a když jsme vstoupili na území Libye, byli jsme okamžitě převezeni do vězení. Nebyli tam žádní muži v uniformách, ale těžce ozbrojení dozorci. Každý den bili muže. Nebylo dost jídla pro všechny. V zajetí jsem byla držena dva měsíce, jako výkupné jsem jim dala vydělané peníze z Chartúmu. Přemístili nás ale na jiné místo, kde jsem byla dalších 10 měsíců v zajetí. Mlátili nás, ale drželi nás naživu, jen aby z nás získali další peníze. Nakonec jsem byla propuštěna, protože už jsem jim nemohla zaplatit více.“

Ačkoliv je země bohatá na ropu, obyvatelstvo z toho těží jen minimálně. A životy místních kromě neustálých bojůvek komplikuje i ochromená státní správa. Že nefunguje, dokládá právě tragédie, v níž vyústil nedělní úder bouře Daniel. Ta přinesla intenzivní srážky, které rychle rozvodnily toky.

„Kdyby bývala normálně fungovala meteorologická služba, mohla vydat varování. Úřady pro nouzové situace mohly provést evakuaci,“ prohlásil podle Al-Džazíry generální tajemník Světové meteorologické organizace (WMO) Petteri Taalas, podle něhož zkrátka nemuselo k takto rozsáhlé tragédii dojít.

Záchranné práce zpočátku komplikovalo zmiňované rozdělení země, vlády se nicméně později domluvily na spolupráci (psali jsme zde). Pomoc podle informací z místa není zdaleka dostatečná.

„Libye, i když vezmete v potaz ta nejvyspělejší města, jako je Tripolis nebo Benghází, není na takové situace vybavena,“ řekl stanici CNN Jalel Harchaoui, spolupracovník specializující se na Libyi z bezpečnostního think-tanku RUSI v Londýně.

Situace je o to horší, že záplavy zasáhly problémovou provincii Kyrenajka. Po svržení Kaddáfího v roce 2011 se oblast stala centrem islamistických extremistických skupin i terčem bombardování egyptskými silami. Později padlo město Darná do rukou Hiftarovy armády, která nad ním má kontrolu od roku 2019.

Stejně jako ostatní města na východě země se ani Darná od revoluce nedočkalo velké přestavby ani investic. Většina moderní infrastruktury města byla vybudována za Kaddáfího éry, včetně stržené přehrady.

Osama Aly, mluvčí libyjské záchranné a pohotovostní služby v této oblasti, naznačil, že ze strany úřadů došlo k zanedbání přípravy na možné škody způsobené bouří. „Povětrnostní podmínky nebyly dobře prostudovány (…) nedošlo k evakuaci rodin, které by mohly být v cestě bouře a v údolích,“ řekl Aly pro CNN. „Libye nebyla na takovou katastrofu připravena. Přiznáváme, že jsme měli nedostatky, i když je to poprvé, co čelíme takové katastrofě,“ poznamenal.