Proč je pro Putina nebezpečné kamarádství s Trumpem

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pozastavení pomoci Ukrajině, roztržka v Bílém domě a ostrá slova z úst amerického prezidenta Donalda Trumpa. Na první pohled se zdá, že se události posledních dnů jeví ve prospěch Moskvy. Ani samotný Kreml neskrývá potěšení z vývoje, ačkoliv zůstává ve svých výrocích spíše opatrný.

„Nová americká administrativa se do značné míry shoduje s našimi představami, (i když) je před námi dlouhá cesta, protože v celém komplexu bilaterálních vztahů bylo napácháno mnoho škod, pokud bude zachována politická vůle obou lídrů, prezidenta Putina a prezidenta Trumpa, může být tato cesta poměrně rychlá a úspěšná,“ prohlásil mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov.

Rusku do karet hraje i obnovení kontaktů mezi velmocemi, které se za předchozí administrativy zdálo nepředstavitelné. Trump dokonce uvedl, že chce s Putinem „velmi úzce spolupracovat“ na ukončení války na Ukrajině, a doufá, že budou „vzájemně navštěvovat své národy“.

A zatímco si obě strany chválí přínosné konverzace, Evropu nechávají slova Trumpovy administrativy o omezenosti bezpečnostních záruk rozrušenou. Vedle toho se potýká i se svými vlastními problémy, ke kterým se přidal i zájem doplnit americkou propast v dodávkách zbraní napadené zemi. Rozkol mezi západními velmocemi přitom tvoří další prvek, na němž měla Moskva dlouhodobě zájem.

Přestože kroky amerického prezidenta nyní oslabí Ukrajinu na bojišti a naznačují, že se jednota Západu otřásá, ani pro Rusko nepředkreslují pouze příznivý scénář. Trump totiž jasně ukazuje, že toto je jeho hra, v níž neplatí skoro žádná pravidla, natož stabilita.

Do značné míry tak nyní stojí Putin v pozici, kdy musí na často nepředvídatelné a sílu demonstrující kroky amerického prezidenta pouze reagovat.

„Trump jako osoba může být nestabilní, a pro Putina tak může být riskantní s ním jednat. Ruská strana si je vědoma toho, že by mohl být obtížně zvládnutelný v dlouhodobější perspektivě. Zároveň je ale obnovení těch vztahů pro Putina velká věc, protože je to určité uznání za rovnocenného, což je v podstatě to, o co se Rusko snaží a diplomatická izolace po začátku války mu to vzala,“ popisuje pro Seznam Zprávy Stefanie Ortmannová, odbornice na Rusko a dynamiku mezi velmocemi, která působí na University of Sussex.

Snahy udržet si nyní dobré vztahy s novou administrativou a nepřilévat olej do ohně jsou mimo jiné zřejmé i v rétorice ruského prezidenta, jež se od začátku války proměnila.

Zatímco v období kolem invaze svými projevy burcoval a neštítil se ostrých slov na adresu Západu, v poslední době zmírnil a snaží se zejména vůči Spojeným státům vystupovat přístupněji. Vyplývá to z analýzy, kterou vytvořil nezávislý server Vjorstka.

„V poslední době sledujeme, že z Putinova jazyka vymizelo tolik morálních a sentimentálních výroků. A předpokládám, že ještě dramatickou změnu uvidíme. Proměna jazyka je zčásti způsobená tím, že se teď Rusko snaží znovu nastartovat vztahy se Spojenými státy,“ řekl pro Seznam Zprávy Arsenij Kumankov, odborník působící na Princetonské univerzitě, který se věnuje ruské politické scéně.

„To neznamená, že by Putin teď zněl mírumilovně, ale spíše chápe, že získat si Spojené státy a udělat nějaké kroky dopředu i v osobním kontaktu, může tu spolupráci usnadnit,“ dodal.

Hlavní roli v nynějším udržování vztahů se Spojenými státy hraje z ruské strany obezřetnost. Vzhledem ke zkušenostem, které s administrativou Trumpa má a jakými znaky se vyznačuje, to má smysl. Už za prvního prezidentského období Trump deklaroval, že obnoví přívětivé vztahy s Moskvou, ale většina rovin se příliš nezměnila.

Navíc se pozice obou zemí rozešly například v Sýrii, kde Trumpova administrativa nařídila bombardování území spadajícího pod režim Bašára al-Asada. Putin tehdy označil kroky Spojených států za agresi.

Našlapování a hledání vhodné pozice vůči Spojeným státům je zřejmé i z výstupů státem kontrolovaných médií, která se k prozatímnímu tání vztahů staví perspektivou ruského úspěchu a opatrného ústupu od kritiky americké strany.

Novým terčem obvinění se stala Evropa –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ostatně i ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov se v neděli nechal slyšet, že za všechny války může právě ona.

Pro Kreml tato situace ale tvoří i problém. Nepřátelství vůči Spojeným státům představovalo v posledních letech stabilní prvek ruské politiky, kdy i sám Putin často vysvětloval své akce pouze obranou před zlem šířeným ze Západu. Kreml tak nyní musí žonglovat s tím, jak smysluplně tento postoj zmírnit.

„Trump nás potřebuje. Potřebujeme Trumpa? Potřebujeme. Shodují se naše zájmy? Ano. Proti komu? Proti Evropské unii,“ poznamenal Alexej Žuravljov, poslanec známý svým vyhrožováním Spojeným státům jaderným úderem.

Podobná prohlášení, která rámují obnovení vztahů pragmaticky a s vidinou ekonomického úspěchu, jenž by mohlo přinést stažení amerických sankcí vůči Rusku, se objevují v řadě ruských médií.

Oba lídři nyní mají stejnou cílovou destinaci –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ uzavřít mír na Ukrajině. Jejich motivace se ale liší. Na jedné straně si Trump chce získat kredit a vyřešením situace poukázat na sílu Spojených států. Ostatně už během své kampaně několikrát opakoval, že kdyby on seděl v době zahájení invaze v úřadu, k žádné válce by nedošlo.

Putin má zájem na ukončení konfliktu kvůli svým vnitřním problémům, konkrétně ekonomickým dopadům válčení a také vypořádávání se s lidskými ztrátami. Po první vlně mobilizace před dvěma lety, která vyvolala rozsáhlé protesty a exodus ze země, se snaží vyhnout dalším nepokojům.

Zároveň ale ruský prezident drží výhodnější pozici na bojišti a má tak větší páky ve vyjednávání, což může být i jedním z důvodů, proč americká strana dává najevo, že některé požadavky Kyjeva nemusí být naplněny. Trumpův tlak na Ukrajinu ale může napadenou zemi dostat ke stolu i v tomto pro Kreml výhodném stavu.

Kromě dobré pozice ovšem slouží Trump i k legitimizaci řady výroků ruské strany, jež dříve Ameriku odsuzovaly.

„Samotný propad vztahu mezi Zelenským a Trumpem by nebyl příklonem k Rusku. Samozřejmě také nevíme, jak trvalé dopady mezi nimi ty uplynulé interakce budou mít. Myslím, že se může stát, že v některých věcech budou nadále spojenci. Ale v čem vidíme, že Trumpova administrativa opravdu jde na ruku Rusku, je příklon k řadě jeho argumentů ohledně války. To je velmi bezprecedentní,“ popsala Ortmannová.

Odkazuje tak na prohlášení Trumpa, že ve více než tři roky pobíhající válce je agresorem právě Ukrajina nebo že Zelenskyj je diktátor a měl by odstoupit.

Dynamika rusko-amerických vztahů nyní z velké části stojí také na společné řeči obou lídrů, kteří by se v blízké době měli osobně setkat. Od znovuzvolení Donalda Trumpa se zdá, že vůči sobě udržují vztah plný respektu.

Trump označil Putina za silného a chytrého vůdce a prohlásil, že s ním během jeho prvního funkčního období v Bílém domě „vycházel skvěle“.

Také ruský prezident nešetřil na účet svého amerického protějšku chválou, spíše v osobním měřítku. Po pokusu o atentát během Trumpovy kampaně loni poznamenal, že situaci zvládnul jako „pravý muž“.

Silné osobnosti obou lídrů ale mohou vést i ke komplikacím v jejich rozhovorech. Pro Rusko je tak nynější navazování vztahů s americkým prezidentem hazardem, jak říká Ortmannová.

„Myslím, že je to hazard. Ale o to jde. Putin je gambler. Takže i přestože tu jsou některé obavy z důsledků, které může napáchat nová americká administrativa, nemyslím si, že takové obavy udrží Putina mimo tento risk,“ uzavírá.